Méně energie pro výrobu vápna
Výroba vápna je energeticky velmi náročná, protože vápenec je třeba pražit až při 1.500 stupních Celsia. Zajímavou technologii využívající sluneční záření testuje tým prof.Stuarta Lichta z George Washington University. Roztavená směs vápence (uhličitanu vápenatého) a uhličitanu lithného se elektrolyzuje při 900 stupních Celsia. K jejímu ohřevu i k výrobě nezbytné elektřiny slouží sluneční záření soustředěné Fresnelovými čočkami. Vznikají oxid vápenatý (nehašené vápno) je v tavenině uhličitanů nerozpustný a usazuje se ve spodní části elektrolyzéru jako sraženina.
Popocatépetl řádí
Druhá nejvyšší a velmi aktivní mexická sopka asi 60 km od hlavního města od poloviny dubna vyvrhuje množství lávy a balvanů, což vede k obavám o bezpečnost v nedalekých městech a o provoz na mezinárodním letišti. Varování bylo vydáno obyvatelům do vzdálenosti 12 km od sopky.
Nejstarší opylování
V usazeninách z křídového období starých 105 až 110 milionů let se podařilo nalézt první doklad o přenosu pylu hmyzem. Carmen Soriano a Paul Tafforeau z European Synchrotron Radiation Facility (ESRF) ve francouzském Grenoblu pomocí rentgenové tomografie prozkoumali kusy jantaru se zakonzervovaným hmyzem ze sbírek muzea Museo de Ciencias Naturales de Álava. Nalezeny byly již dříve v Baskicku. Rozsáhlý španělsko-francouzsko-americký vědecký tým na základě získaných obrázků identifikoval šest asi 2 mm dlouhých samiček hmyzu z rodu třásnokřídlých (Thysanoptera) nového druhu Gymnopollisthrips minor. Na nich byly zachyceny stovky pylových zrnek z Jinanu dvoulaločného nebo některého příslušníka čeledi cykasovitých. Nálezy pocházejí z doby, kdy se začaly po Zemi velmi rychle šířit kvetoucí rostliny. Pomocí moderních metod můžeme získat zajímavé informace již z dávno popsaných vzorků v muzejních depozitářích.
Regulace draslíkového kanálu
Po počátečním otevření se draslíkové kanály často „inaktivují“, když se cytosolový díl posune do polohy, kde fyzicky brání permeaci iontů. Ukazuje se, že specificky znetvořená doména peptidu v draslíkovém kanálu způsobuje poruchy stereospecifickou vazbou. Pomocná podjednotka beta3a inaktivuje kanál pouze, obsahuje-li L-aminokyseliny, nikoli D-aminokyseliny. To znamená, že dvoukrokový inaktivační proces vyžaduje stereospecifickou vazbu, dříve než pomocná podjednotka může kanál zablokovat.
Křemíkové anody lithiových článků
Teoreticky může být křemík vhodnějším materiálem pro výrobu anod lithiových článků než běžně užívaný uhlík. Při zabudovávání lithných kationtů do jeho struktury dochází k výrazným změnám objemu, které vedou až k rozpadu anody na prášek. Yi Cui se svými lidmi ze Stanford University možná našli po mnoha letech výzkumu (akademon.cz 22.12.2007) řešení tohoto problémů. Anoda z dutých křemíkových nanotrubic makroskopické změny objemu nevykazuje, přesto dokáže pohltit velké množství lithia. Její příprava není rozhodně jednoduchá. Polymerní nanovlákna se nejprve za přístupu a později bez přístupu vzduchu zahřívají, až z nich vzniknou uhlíková nanovlákna. Ta se pokryjí vrstvou křemíku. Dalším zahříváním se uhlík odpaří a zbude struktura tvořené dutými křemíkovými nanovlákny.
Vláda prý nepotřebuje studii o biopalivech
Tisková zpráva obecně prospěšné společnosti Acta non verba: V posledních letech byla zpochybněna celá řada předpokladů, které stály u zrodu koncepce biopaliv. Množí se hlasy, že biopaliva mnohem více škodí, než prospívají. Přesto není tento koncept opouštěn nebo revidován. Obecně prospěšná organizace Acta non verba (ANV) vyzvala tři resorty - MŽP, MPO a MD, aby se problémem začaly vážně zabývat. Všechny tři to odmítly.
Ředitel obecně prospěšné organizace Acta non verba, Vojtěch Razima, postoj ministra Chalupy a celé vlády kritizuje: „Všechno nasvědčuje tomu, že biopaliva jsou jen nesmyslným plýtváním. Studie by něco takového nejspíš jednoznačně prokázala. Pak by byl koncept biopaliv naprosto neobhajitelný. A právě toho se vláda bojí. Biopaliva mají silný lobbing. Za daňové poplatníky, kteří to všechno zaplatí, nelobuje nikdo. Nejsme přeci bezmocnými otroky EU, ale její součástí. Pokud se prokáže, že biopaliva jsou nesmyl, měli bychom apelovat na EU, aby byl tento koncept opuštěn nebo revidován. Prvním krokem k tomu je právě vypracování studie o biopalivech.“
Evropská unie si v roce 2003 stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10 % biosložky. Deklarovanými důvody pro toto opatření bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Je velmi pravděpodobné, že žádného z těchto cílů dosaženo nebylo a ani nikdy nebude. Zdá se, že dovoz ropy neklesá, nová pracovní místa vytvořena nebyla a konečně, při produkci biopaliv nejspíš vzniká ještě více CO2, než kdyby se používala nafta a benzín.
I u nás mají výrobci paliv od roku 2007 povinnost tyto složky přimíchávat. Od 1. 6. 2010 je tento podíl zákonem stanoven na 4,1 % pro benzín a 6,0 % pro naftu. Je nanejvýš pravděpodobné, že biopaliva jen zbytečně zvyšují cenu pohonných hmot. Benzín je díky nim dražší asi o 40 haléřů a nafta dokonce o 60 haléřů na litr. Průměrný motorista tak každoročně na údajnou záchranu ledních medvědů povinně vydá až 600 korun. Ročně přijdou biopaliva motoristy na téměř 4 miliardry korun. A pokud se nic nestane, bude ještě hůř. V roce 2020 by nás měla biopaliva stát přibližně dvakrát tolik, protože podle EU budou muset automobilová paliva v roce 2020 obsahovat 10 % biosložky.
Nové drogy
Ročně se v Evropě objeví 30 až 40 nových návykových látek, které se zpravidla prodávají asi v dvou stech internetových obchodech. Jednou z nich je i methoxetamin (2-(3-methoxyfenyl)-2-(ethylamino)cyklohexanone), jehož výzkumem se právě zabývají experti z Hospital del Mar v Barceloně. Ovlivňuje zrakové a sluchové vnímání, má silné halucinogenní účinky a zvyšuje smysl pro humor. Připravuje se zpravidla v utajovaných laboratořích. Přestože jeho další možné vedlejší účinky nejsou známy, řada lidí neváhá ho užívat. Vzhledem k tomu, že zakázanou návykovou látkou je teprve ta, kterou za ni prohlásí zákon, zákonodárci jsou sotva schopni udržet krok s možnostmi moderních technologií.
Sčítání tučňáků
Vědci z British Antarctic Survey pod vedením Petera Fretwella provedli v Antarktidě první sčítání tučňáků císařských. Využili k tomu podrobných družicových snímků, na kterých byly rozeznatelní jednotliví tučňáci v hejnech. Napočítali jich 595 tisíc, což je dvojnásobek oproti původním odhadům. Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri) dorůstá až 115 cm při hmotnosti až 46 kg a jde o největšího tučňáka. Větší byly pouze některé vymřelé druhy (akademon.cz 26.6.2007).
Co způsobuje auru?
Podle léčitelé je aura údajné energetické pole kolem organismů, které můžeme vnímat v různých barvách. Óscar Iborra, Luis Pastor and Emilio Gómez Milán ze španělské Universidad de Granada při studiu našeho mozku zjistili, že lidé schopní vnímat auru mají mnohem větší počet spojením mezi částmi mozku, které zpracovávají smyslové vjemy, než běžná populace. Mají pocit, že vidí vůni nebo zvuk, anebo spojují konkrétního člověka s nějakou barvou.
Geologické vlny
Prof. David A. Budd z University of Coloradu v Boulderu spolu s Yifeng Wangem ze Sandia National Laboratories na základě průzkumu vrstev dolomitu (uhličitan hořečnato vápenatý) vyslovili zajímavou hypotézu. Pravidelné kolísání porozity těchto hornin metrových rozměrů a shodné odchylky v jejich složení jsou pozůstatky chemických vln při jejím vzniku. Je známo, že kombinací chemických a difusních dějů lze dosáhnout vzniku pravidelných obrazců, avšak v geologii je doposud nikdo nehledal.
Očkování proti kouření
Bostonská společnost Selecta Biosciences provádí na lidech klinické testy své vakcíny SEL-068 proti nikotinu. Přestože nikotin je jen jednoduchá organická molekula a nikoliv komplexní virus, princip fungování je obdobný. Vakcína vyvolá v krvi tvorbu protilátek, které se naváží na molekuly nikotinu a zabrání tak jejích průniku do mozku. Kouření by nemělo žádné účinky, takže by k němu kuřáci nebyli motivováni a sami by přestali. Základem nové vakcíny jsou nanočástice, tvořené biologicky kompatibilním materiálem, v němž jsou zabudované molekuly, proti nimž je třeba vytvářet protilátky. Tímto způsobem lze vytvářen očkovací látky proti nejrůznějším patogenům.
Smysluplné využití větru
Francouzská společnost Eole Water uvádí na trh zařízení, které umožňuje pomocí větrné energie získávat ze vzdušné vlhkosti pitnou vodu. Standardní větrná turbína pohání generátor elektřiny. Připojený kompresor stlačuje vzduch, který se expanzí ochladí a vzdušná vlhkost se z něj usadí v kondenzátoru v podobě kapek, které stékají dolů do jímací nádržky. V odlehlých lokalitách tak mohou jejich obyvatelé získat dostatečný přísun čisté vody. Jde rozhodně o lepší způsob využití větrné energie než mamutí turbíny určené k výrobě elektřiny pro rozvodnou síť. Bezvětří lze snadno překlenout vyrovnat pomocí nádrže.
nuclear 9.5.2012: Přítomnost vodních par nad pouštěmi lze pěkně a zdarma vysledovat na fotografiích vojenských letadel, které při optimální rychlosti tvoří rázovou vlnu /zvuková bariéra/, a páry se stávají viditelnými.
Proč se pavouk nechytí do vlastní sítě
R. D. Briceno z Universidad de Costa Rica a W. G. Eberhard ze Smithsonian Tropical Research Institute analyzovali pohyb pavouků po jejich síti a objasnili, proč se nepřichytí na vlastní lepivá vlákna. Pohybují se takovým způsobem, aby omezili počet doteků svých nohou s vlákny na minimum. Plochu kontaktu s vláknem ještě omezují pomocí drobných, hustých chloupků na svých nohách. Je zajímavé, že obdobným způsobem můžeme dosáhnout naopak větší přilnavosti k podkladu (viz akademon.cz 21.4.2004 a 17.7.2003). Zřejmě závisí na tlaku na podložku. Navíc ještě využívají chemického antiadhezního pokrytí nohou.
Snížení extrémní chudoby
Světová banka zveřejnila 29. února údaje o extrémní světové chudobě, tedy o lidech, žijících na méně než 1,25 amerických dolarů denně. V roce 1980 jich byly v rozvojových zemích necelé 2 miliardy, na konci roku 2008 přibližně 1,3 miliardy, tedy 22 % obyvatel rozvojových zemí. Tento rozdíl je dán zejména zvýšením úrovně v Číně, protože ve zbytku rozvojového světa je extrémní chudoba stále okolo 1,1 miliardy obyvatel.
Benátky se potápějí a naklánějí se k východu
I když dřívější výzkumy tvrdily, že Benátky jsou naprosto stabilní, pracovníci z různých laboratoří (například San Diego v Kalifornii) sledovali pohyb města za posledních deset let a zjistili, že se Benátky ponořují rychlostí 1-2 mm za rok a že se zřetelně naklánějí k východu. Zřejmě za to může posun tektonických desek a shlukování sedimentů.
Pizzou proti rakovině
Dr. Supriya Bavadekar z americké Long Island University studuje působení karvakrolu na buňky rakovinného bujení prostaty. Prokázalo se, že tato sloučenina u nich spouští buněčnou smrt neboli apoptózu. Karvakrol je podstatnou chuťovou složkou byliny dobromysli obecné (Origanum vulgare L.), která pod jménem oregán (oregano) je nezastupitelným kořením při přípravě pizzy.
Kolik máme exoplanet
NASA publikovala 3. března 2012 celkem 1091 záznamů pravděpodobných exoplanet, čímž se jejich počet v celkovém katalogu zvýšil na 2321, ale potvrzených je pouze 760. Přibližně 246 z nich je velikosti Země.
Alzheimerova choroba a toxoplazmóza
Toxoplazmózou, parazitárním onemocněním, které způsobuje prvok Toxoplasma gondii, trpí ve vyspělých zemích možná až třetina populace. Probíhá totiž prakticky bez příznaků. Podle prof.Jaroslava Flegra z přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy může mít toto onemocnění velký vliv na dopravní nehody. Zpomaluje reakce napadených organismů. Pro životní cyklus tohoto parazita je nezbytné, aby infikovaný organismus byl uloven a sežrán dravcem, ve kterém dochází k dalšímu vývoji. Nám sice nic takového nehrozí, nicméně zpomalení reakcí se projeví jiným způsobem. Infekce zeslabuje i imunitní systém napadených živočichů, jinak by nemohla přežít. Tým Eun-Hee Shina z jihokorejské Soulské národní univerzity pozoroval při experimentech na myších, že působení toxoplazmózy na imunitní systém zpomaluje rozvoj Alzheimerovy choroby.
Santorini se probouzí
Po 60 letech klidu vulkán na ostrově Santorini, který vybuchl začátkem 16. století před n.l. a ovlivnil tak úpadek krétské civilizace, se zřejmě pomalu probouzí k životu. Hlavní kráter na ostrově Théra, jak zní jiné jméno Santorini podle jeho hlavního města, se v posledních letech rozšiřuje až o 18 cm ročně, zřejmě díky expanzi zdroje magmatu přibližně 4 km pod zemským povrchem. Může to znamenat předehru k drobné erupci, i když podobné chování jiných vulkánů k žádné erupci nevedlo.
Přemostění poraněné míchy
Interface, který propojí mozek přímo s motorickými svaly, zhotovil tým prof.Lee E. Millera z americké Northwestern University. Lze tak pomoci těm, jejichž pohybové schopnosti jsou omezeny v důsledku poškození míchy. Přístroj dekóduje elektrické signály mozku a přemění je na napěťové pulsy, které způsobují pohyb svalů. Úspěšné experimenty zatím probíhají na opicích. K testování není třeba jim mechanicky poškodit míchu, stačí pouze vratně pomocí toxinů paralyzovat části nervů.
Změna magnetizace ohřátím
Dosud se předpokládalo, že magnetizaci můžeme změnit pouze působením veličin vektorového charakteru, jako např. magnetickým nebo určitými typy elektrického pole. Oproti tomu ohřev magnetizace zeslabuje nebo ničí. Mezinárodní tým fyziků ze Španělska, Švýcarska, Ukrajiny, Ruska, Japonska a Nizozemí, kteří svou experimentální práci prováděli v švýcarském Paul Scherrer Institut, sanktpetěrburském Joffeho fyzikálně technickém ústavu a nijmegenské Radboud Universiteit, zjistil, že ohříváním feritových nanočástic z oxidů železa a gadolinia působením krátkých laserových pulsů lze převrátit jejich magnetizaci. Pokud by se výsledky tohoto výzkumu podařilo převést do praxe, mohlo by to znamenat významné zdokonalení magnetických pamětí.
Co je pod povrchem Merkuru?
Po prvním roce obletu naší nejmenší planety sonda Messenger vyslaná agenturou NASA zjistila, že železné jádro planety je větší, než se předpokládalo, a že je obaleno tenkou vrstvou sirníků železa. Ukazuje se, že 85 % průměru Merkuru je zabráno hustým železným jádrem. Další práce badatelů z Massachusetts Institute of Technology naznačuje, že vulkanická a tektonická aktivita planety trvala podstatně déle než prvních několik set milionů let.
Planeta Merkur má rovníkový průměr 4.879 km a průměrnou hustotu 5,427 g/cm3. Velká poloosa jeho oběžné dráhy činí skoro 58 milionů kilometrů a rok trvá necelých 88 dní.
Savci v době dinosaurů
Obecně se věří, že v době, kdy byli dinosauři obrovští živočichové, byli savci drobní, podobní plchům. Nyní se ukázalo, že savci patřící mezi Multituberculata prosperovali a dokonce přežili hromadné vymírání na konci křídy. Dokonce se savci tehdy vyvíjeli i na základě požírání hojně se množících kvetoucích rostlin.
Wikipedia.cz o savcích řádu Multituberculáti uvádí: Multituberculáti jsou starou vývojovou linií savců zcela vymřelou již v oligocénu. Poprvé se objevili ve střední juře, což z nich dělá nejdéle se vyskytující savčí skupinu. Žili přes 100 miliónů let a jsou často považováni za nejúspěšnější savce historie. Své jméno získali Multituberculata podle stoliček s mnoha hrboly v řadách. Stavbou těla a chrupu se podobali hlodavcům, a to natolik, že se jim někdy říká „hlodavci druhohor“. Měli prodloužené dolní řezáky, které jim na rozdíl od hlodavců nedorůstaly, a krátké horní řezáky. Jejich stravou byla semena a plody vyšších semenných rostlin. Jako jediní savci ve své době byli býložraví. Ostatní se živili hmyzem. Tato absence konkurence jim pravděpodobně umožnila tak dlouhé klidné přežití. Jejich vyhynutí může být spojováno s objevením pravých hlodavců - Rodentia. Struktura pánve multituberkulátů napovídá, že byli buď vejcorodí nebo rodili malá, bezmocná mláďata, podobně jako moderní vačnatci. Je známo asi 80 rodů multituberculát.
Terapeutické působení infračerveného záření
Infračervené lasery o vlnové délce větší než 1,5 se v lékařství využívají k povzbuzení činnost nervů i svalů. Mechanismus jejich působení se podařilo odhalit teprve nyní. Jejich záření nemá dostatečnou energii, aby bezprostředně způsobilo přenos elektronu a tím chemickou reakci. Prof. Francisco Bezanill se svými kolegy z University of Chicago i Northwestern University zjistil, že klíčovou roli hraje lokální přehřátí, které způsobí krátkodobý pokles elektrického napětí přes buněčné membrány. Právě takové změny slouží k přenosu nervových vzruchů.
Déšť zpomaluje seismické vlny
Američtí a japonští vědci analyzovali průměrnou rychlost takzvaných střižných vln po 112 000 zemětřesení mezi léty 2000 a 2010. Zjistili, že po velkých zemětřeseních byly tyto vlny o 3-4 % pomalejší než obvykle. Kromě toho se rychlost snižovala i po deštivém létě, zřejmě díky zvýšení kapalinového tlaku po nasáklé dešťové vodě.
Skladování vodíku jako kyseliny
Vodík jako plyn je slibný jako bezuhlíkaté palivo, ale je obtížné jej skladovat a transportovat pro jeho zápalnost a nízkou hustotu. Pracovníci v Brookhaven National Laboratory v New Yorku nyní nalezli možnost, jak uskladnit vodík ve formě vodného roztoku kyseliny mravenčí, která má vyšší energetickou hustotu. Při běžné teplotě a tlaku se iridiový katalyzátor rozpustí ve vodě, čímž se vodík navede k reakci s oxidem uhličitým za tvorby kyseliny při slabě zásaditých podmínkách. Po okyselení roztoku se uvolní čistý stlačený vodík. Díky jednoduchým podmínkám může tento postup umožnit skladování H2.
Pomalé bakterie
Doc. Bente Lomstein se svými kolegy z dánské Aarhuské univerzity zkoumá život bakterií v sedimentech mořského dna. V chladném a temném prostředí za vysokého tlaku a nedostatku živin tyto bakterie získávají energii rozkladem organických látek na oxid uhličitý. Jejich metabolismus je extrémně pomalý, může trvat roky, než dojde k buněčnému dělení. Na zemském povrchu za příznivých podmínek se jednobuněční začnou dělit během desítek minut. Studovat tak pomalý život není jednoduché. Dánští mikrobiologové k tomu využívají stop pravotočivých aminokyselin v usazeninách na mořském dně. Pravotočivé aminokyseliny stáčejí rovinu procházejícího polarizovaného světla doprava, a ze všech živých organismů je produkují jen některé bakterie. Všichni ostatní umíme vyrobit a využít jen aminokyseliny levotočivé, stáčející rovinu polarizovaného světla vlevo. Odhaduje se, že bakterie sedimentů mořského dna představují od 10 do 30% veškeré živé hmoty na Zemi. Mořské dno pokrývá 75% zemského povrchu a vrstva usazenin na něm leckdy dosahuje až 100 m. Jejich příspěvek ke koloběhu uhlíku sotva můžeme zanedbat.
Smaragd v nebeské řece
Galaxie, systémy tvořené miliardami hvězd, jsou základními stavebními bloky Vesmíru. Často dosahují rozměrů až stovek tisíců světelných let. Díky astronomickým pozorováním sousední galaxie Andromeda, které byly provedeny ve dvacátých letech minulého století, víme, že Vesmír se rozpíná a sahá daleko za naši Mléčnou dráhu. Doposud rozeznáváme tři základní typy galaxií: eliptické, spirální a nepravidelné. V březnu tohoto roku astronomové z Austrálie, Německa, Švýcarska a Finska našly velmi vzácnou symetrickou galaxii obdélníkového tvaru. Svým vzhledem připomíná vybroušený smaragd. Trpasličí galaxie LEDA 074886 má přibližně 50x méně hvězd než naše galaxie. Leží 70 milionů světelných let od nás v souhvězdí Eridanus, pojmenovaném podle bájné řeky do níž se zřítil Faethon. Podle názoru astronomů vznikla nejspíš splynutím dvou eliptických galaxií, přičemž jejich hlavní osy svíraly tupý úhel. Galaxie často narůstají vzájemným splynutím, nejčastěji velká galaxie pohltí svého menšího souputníka. Zajímavé je, že nově objevená galaxie působí dojmem jakéhosi hybrida. Její vnitřní disk, ve kterém vznikají hvězdy, vypadá spíše jako součást spirální galaxie. Proto exotická trpasličí galaxie LEDA 074886 může astronomům posloužit jako model komplikovanějších galaktických fúzí.
Náhoda při osidlování Madagaskaru
Malgaši z Madagaskaru jsou příbuzní vzdáleným obyvatelům Bornea mnohem více, než lidem žijícím v blízké Africe. Genetické studie, které provedl Dr.Murray Cox z novozélandské Massey University ve spolupráci s kolegy z indonéského Eijkmanova ústavu, University of Arizona a Université de Toulouse, ukázaly, že naprostá většina obyvatel Madagaskaru jsou potomci asi 30 asijských žen. Na ostrov dorazily asi před 1.200 lety. Původ obyvatelstva Madagaskaru je tedy spíše důsledkem náhody než nějakého rozsáhlého pohybu lidí během obchodních styků v rámci celého Indického oceánu, jak jsme se doposud domnívali.
Sekreční systém jako u bakteriofága
Bakteriální sekreční systém typu VI je tvořen proteiny evolučně příbuznými s koncovými složkami bakteriofága a byl nyní shledán příbuzným se soutěživými interakcemi mezi bakteriemi. Nadto analýza dynamiky tohoto systému ve Vibrio cholerae ukazuje, že příbuznost se týká i funkce. Systém typu VI funguje jako dynamický nanostroj, kde se cyklují morfologické stavy, které jsou přímo analogické roztaženým a staženým pochvívám složkám ocáskových bakteriofágů.
Nový druh obrovské vosy
Během expedice na jihovýchodě indonéského ostrova Sulawesi objevila prof.Lynn Kimsey z University of Californina v Davisu nový druh samotářské vosy z čeledi kutilkovitých. Stejný druh objevil zároveň v muzejních sbírkách i jejich kurátor Michael Ohl z berlínského Museum für Naturkunde. Ležel tam nepopsán od roku 1930, kdy byl sebrán při expedici na ostrov Celebes, jak se tehdy Sulwawesi říkalo. Druh Megalara garuda, jak jej objevitelé pojmenovali, je neobvykle velký – sameček dosahuje až 3,3 cm. Jeho nezvykle velká kusadla slouží k uchopení samičky při páření. Další podrobnosti z jejich života nejsou známy. Lze předpokládat, že jako ostatní kutilky samička žihadlem ochromí hmyz, který pak slouží jako živá zásobárna potravy pro její larvy.
Spojení archeologie a informatiky
Bjoern H.Menze z Harvard University a Jason A. Ur z MIT vyhodnocením řady družicových snímků oblasti severovýchodní Sýrie o rozloze 23 tisíc čtverečních kilometrů nalezli 14.000 lokalit zaniklého lidského osídlení z posledních 8.000 let. Jde o pozůstatky malých zaniklých zemědělských osad, po kterých nezůstaly vůbec žádné v terénu rozeznatelné stopy. Nicméně lidské osídlení zanechává změněné složení půdy, které lze rozeznat ze snímků pořízených při různých vlnových délkách světla. Nová metoda může přinést zajímavé informace o lidském osídlení starověké Mezopotámie a nejspíš i jiných částí Země. Není však v silách všech archeologů světa takto objevené lokality prozkoumat.
Co prozradí dešťové kapky?
Britský geolog Charles Lyell navrhl před 160 lety, že tlak atmosféry v dávné minulosti by bylo možné určit na základě fosilizovaných stop dopadů dešťových kapek v čerstvém vulkanickém popelu. Velikost těchto stop odpovídá rychlosti dopadu. Dešťová kapka dopadá na zem maximální možnou rychlostí, které dosáhne, když se síla způsobená gravitačním polem vyrovná odporu vzduchu. Ten je však úměrný tlaku. Příslušná měření provedl až nyní Sanjoy Som se svými kolegy z University of Washington. Připravili latexové odlitky 2,7 miliardy let zkamenělých dopadů dešťových kapek zachovalých v tufu (fosilizovaný sopečný popel) z okolí městečka Ventersdorp v Jižní Africe. Porovnali je se stopami deště v popelu z posledního výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull v roce 2010. Zjistili, že atmosférický tlak byl tehdy oproti dnešku ne více než dvojnásobný a nejspíše jen o málo vyšší.
Gigantické krystaly sádrovce
Krystaly sádrovce v mexické Jeskyni Krystalů dosahují mnohametrových délek. Největší z nich je 11 m dlouhý, 4 m široký a váží 55 tun. Mechanismus jejich vzniku objasnili tým geologů z University of Leeds a Universidad de Granada pod vedením prof. Alexander van Driessche z Granady. Vznikají shlukováním drobných krystalků příbuzného minerálu bassanitu CaSO4.H2O v roztoku nasyceném síranem vápenatým. Minerál sádrovec CaSO4.2H2O oproti bassanitu obsahuje jednu molekulu vody navíc. Jeho pražením při 150 stupních Celsia vzniká všem dobře známá sádra CaSO4.1/2H2O, která obsahuje pouze jednu molekulu vody na dvě molekuly síranu vápenatého, jde tedy o hemihydrát síranu vápenatého. Po smíšení sádry s vodou vzniklá kaše ztuhne za opětného vzniku sádrovce.
Částečné uskutečnění dalšího Vernova snu
Americká společnost Terrafugia přijímá objednávky na své letouny Transion určené i k silničnímu provozu. Předpokládaná prodejní cena činí 279 tisíc USD. První úspěšný let prototypu proběhl 23.března. Dvojmístný stroj s tlačnou vrtulí o váze 650 kg, délce 6 m a výšce 2 m je vybaven křídly o rozpětí 8 m, které lze pomocí elektromotorků složit na rozpětí 2,3 m. Se složenými křídly je letadlo homologováno pro provoz na pozemních komunikacích. Můžete ho normálně zaparkovat u chodníku anebo zajet do své garáže. K jeho řízení potřebujete řidičský i pilotní průkaz. Když dojedete na letiště, rozložíte křídla a odstartujete. Maximální rychlost dosahuje 185 km/hod a dolet 787 km. Startovací dráha je 518 m, takže dopravní zácpu asi nepřeletíte. Podobný stroj se dosud vyskytoval např. ve Vernově románu „Pán světa“, volném pokračování „Robura dobyvatele“. Na rozdíl od letounu Transion Vernův stroj uměl ještě plout na vodě i pod ní.
Webové stránky společnosti Terrafugia
Bakteriální model systému dravec - kořist
Lingchong You z Duke University a Frances Arnold z California Institute of Technology (Caltech) geneticky modifikovali bakterie, takže fungují jako systém dravec – kořist. Bakterie se navzájem nepožírají. Ta, která představují dravce, produkuje látku, jež u kořisti spouští proces buněčné smrti. Kořist produkuje chemikálie nezbytné pro přežití buněk dravce. Mikroorganismy fungují jako živý analogový počítač, který umožní modelovat ekosystémy.
Mutace u slunečnic
Na van Goghově známém zátiší „Váza s patnácti slunečnicemi“ známem spíše jako „Slunečnice“ najdeme i zmutovanou varietu těchto květin. Gen, který ji způsobuje, nalezl prof. John Burke se svými kolegy z University of Georgia. Rostlina má výrazně více žlutých okvětních lístků než nejběžnější typ. Protože středových okvětních lístků, které hnědnou a rostou v nich semena, má velmi málo, leckdy u ni nepozorujeme ani tmavý střed květu, pro slunečnice (Helianthus) jinak typický.
