Detaily slunečního povrchu

31.1.2020
Zdroj:
https://www.nso.edu/press-release/inouye-solar-telescope-first-light/
Zdroj
Sluneční povrch na snímku  pořízeném Daniel K. Inouye Solar Telescope, foto NSO/AURA/NSF,  Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0).

Zatím nejlepší snímky slunečního povrchu s rozlišením detailů o velikosti 30 km pořídil Sluneční teleskop Daniela K. Inouyeho (Daniel K. Inouye Solar Telescope) stojící ve výšce 3.000 na úbočí sopky Haleakala na havajském ostrově Maui. Shlédnout je lze na tomto videu. Jde o vůbec první snímky nového přístroje pro zkoumání Slunce.

„První obrázky jsou teprve začátkem. V příštích šesti měsících bude tým vědců, inženýrů a techniků teleskopu Inouye pokračovat v testování a uvádění dalekohledu do provozu, aby byl připraven k použití pro mezinárodní sluneční vědeckou komunitou. Sluneční dalekohled Inouye nashromáždí během prvních 5 let fungování více informací o našem Slunci než všechna solární data shromážděná od doby, kdy Galileo poprvé namířil dalekohled na Slunce v roce 1612,“ řekl David Boboltz, programový ředitel divize astronomických věd NSF, který dohlíží na výstavbu a provoz zařízení.

 

Drťme plevel

30.1.2020
Zdroj:
Shergill, L., Bejleri, K., Davis, A., & Mirsky, S. (2020). Fate of weed seeds after impact mill processing in midwestern and mid-Atlantic United States. Weed Science, 68(1), 92-97. doi:10.1017/wsc.2019.66
Zdroj
Harringtonův drtič semen připojený za kombajn  na obrázku vpravo, foto Lauren Quinn, University of Illinois.

V souvislosti s občas oprávněným odporem k nadužívání chemických přípravků i zemědělci hledají náhrady za pesticidy proti plevelům. Docela zajímavou náhradu představuje Harringtonův drtič semen (angl.Harrington Seed Destructor), který během sklizně připojíme za kombajn. Rotačním rázovým mlýnem stroje projde všechen rostlinný odpad před vysypáním zpátky na pole. I když semena plevelů často pouhým okem vypadají nedotčená, jsou mechanicky natolik poničena, že nevyklíčí. Na polích se sójou nebo pšenicí jich zničí až 99%.

V Austrálii vyvinutý a často používaný stroj hodnotí Adam Davis z University of Illinois, spoluautor studie o jeho účinnosti na kukuřičných polích, z hlediska taktiky boje proti plevelům: „Aby byla jakákoli taktika úspěšná, musíme ji měnit. Musíme plevele zmást. Jednoduše navrhujeme novou taktiku, která je efektivní, nikoliv jediná.“

 

Ptáci brání ryby

29.1.2020
Zdroj:
Ocean sentinel albatrosses locate illegal vessels and provide the first estimate of the extent of nondeclared fishing, Henri Weimerskirch, Julien Collet, Alexandre Corbeau, Adrien Pajot, Floran Hoarau, Cédric Marteau, Dominique Filippi, Samantha C. Patrick, Proceedings of the National Academy of Sciences Jan 2020, 201915499; DOI: 10.1073/pnas.1915499117
Zdroj
Sledovací zařízení pro albatrosy, upraveno podle PNAS, doi: 10.1073/pnas.1915499117.

Albatrosi, kteří kromě hnízdění tráví veškerý čas na moři nebo poletováním nad ním, by mohli pomoci v boji proti ilegálnímu rybolovu. 170 ptáků obdrželo speciální 65 gramů vážící výbavu s detektorem radiových vln, GPS, anténou satelitního systému Argos pro komunikaci (viz obr.). Energii dodával fotovoltaický článek. Přístroj zachycuje radarové vlny lodí v dosahu a podle automatického identifikačního systému rozezná lodi lovící ryby legálně, v souladu s mezinárodními dohodami. Ostatní plavidla jsou s největší pravděpodobností ilegální rybáři, protože pokusy proběhly mimo nákladní lodní trasy v jinak pustých oblastech jižních moří. Albatrosi prozkoumali oblast o rozleze 47 milionů čtverečních kilometrů, tedy 13% rozlohy světového oceánu. Vzhledem k tomu, že dobrá třetina rybářských lodí na volné moři loví ilegálně, mohly by omezení jejich činnosti významně přispět k ochraně oceánských ryb.

Albatros stěhovavý (Diomedea exulans), jeden ze zástupců početné čeledi albatrosovitých (foto autor: Mark Jobling –http://en.wikipedia.org/wiki/Image:070226_wandering_albatross_off_Kaikoura_3.jpg, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2144108).Čtyři rody albatrosovitých (Diomedeidae) patří k největším létajícím ptákům planety. Dorůstají váhy 10 kg, výšky 50 cm a rozpětí přes 3 metry. Délka zobáku dosahuje 14 až 19 cm. Žijí v jižních mořích i severním Pacifiku. Žerou mořské živočichy a pijí slanou vodu. Řada z nich patří mezi ohrožené. Některé druhy se dožívají až 40 let. Pohlavně dospívají ve 4 až 6 letech, další až 3 roky jim zabere, než vytvoří pár a zahnízdí. Zpravidla setrvávají v monogamních svazích celý život.

 

Ztratí barvu

28.1.2020
Zdroj:
Zhang, B., Ma, S., Rachmin, I. et al. Hyperactivation of sympathetic nerves drives depletion of melanocyte stem cells. Nature (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-1935-3
Zdroj
Chemicská struktura melaninu, vlasového a kožního barviva.

Na zmínky o rychlém zešedivění vlasů kvůli silnému stresu narážíme v nejrůznějších pramenech. Až nyní potvrdily pokusy na myších, že to skutečně je možné. Stres vyvolaný bolestivými podněty vedl k zešedivění srsti během několika dní. Stres spouští aktivující tzv.sympatický nervový systém s neurotransmiterem noradrenalinem (angl.norepinephrine). Bleskový nárůst jeho koncentrace příliš aktivuje kmenové buňky, z nichž vznikají melanocyty, buňky produkují vlasové i kožní barvivo melanin. Melanocyty vzniknou ze všech kmenových buněk, které jsou k dispozici, a navíc migrují pryč z místa vzniku.

Chemická struktura noradrenalinu.Ya-Chieh Hsu z Harvard University vysvětluje výsledky práce svého týmu: „Když vlasy dorůstají, některé z kmenových buněk se přemění na buňky produkující pigment, který vlasy zbarvuje. Působení noradrenalinu vyvolané sympatickým nervovým systémem všechny kmenové buňky aktivuje a přemění na buňky produkující pigment. To znamená, že žádné nezůstanou. Během pouhých několika dnů je zásobník kmenových buněk regenerujících pigment vyčerpán. A jakmile jsou pryč, už nemůžete nově produkovat pigment.“ Pro další růst vlasu žádné barvivo není k dispozici.

 

Bakterie rostou do krásy

27.1.2020
Zdroj:
L.Xiong et al., Flower-like patterns in multi-species bacterial colonies, eLife 2020;9:e48885 doi: 10.7554/eLife.48885
Zdroj
Bakterie Escherichia coli obrázku na snímku rastrovacího elektronového mikroskopu (Rocky Mountain Laboratories, NIAID, NIH, via Wikimedia Commons, public domain).

Zajímavé, květům podobné útvary vytvářejí smíšené bakteriální kultury. Jak vidíme na videu, společná kultura nepohyblivých bakterií Escherichia coli a pohyblivých Acinetobacter baylyi nabývá tvarů, které bychom mohli označit za hezké. Bakterie rostou na agarovém živném mediu. A. baylyi se mohou pohybovat díky vlasovým útvarům na povrchu zvaným pili (j.č. pilus). Ale nepohyblivé bakterie E.coli překážejí. Kde jich je více, šíření kolonie je pomalé, kde jen málo, roste kolonie rychle.

„Ve skutečnosti jsme smíchali dva druhy bakterií kvůli jiného projektu, ale jednoho dne ráno jsem v Petriho misce, kam jsem o den dříve umístil kapičku kultury, našel záhadný květinový vzor. Jeho krása na mě zapůsobila a začal jsem přemýšlet o vzájemných interakcích bakteriálních buněk a jak se z nich stanou umělci,“ komentuje první autor publikace Liyang Xiong.

 

Papuchalka něco svědí

26.1.2020
Zdroj:
Evidence of tool use in a seabird, Annette L. Fayet, Erpur Snar Hansen, Dora Biro, Proceedings of the National Academy of Sciences Jan 2020, 117 (3) 1277-1279; DOI: 10.1073/pnas.1918060117
Zdroj
Papuchalk severní (Fratercula arctica), foto Andreas Trepte [CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5)].

I papuchalk, i když se inteligencí nemůže rovnat papouškům nebo krkavcovitým, leccos zvládne. Když se chce podrbat, použije klacík, jak vidíme na videu (viz Zdroj, CC BY 4.0, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/). Doposud neznámou a neočekávanou dovednost zaznamenali ornitologové ve dvou koloniích vzdálených od sebe 1.700 km. Jedna leží na Islandu a druhá ve Walesu. Papuchalkové (rod Fratercula, angl. puffins) jsou vodní ptáci z čeledi alkovitých (Alcidae) obývající severní končiny Zeměkoule.

„Náš objev ukazuje, jak důležité je rozšířit diskusi o využití nástrojů u zvířat. Doporučujeme ostatním, aby zahrnuli druhy zvířat, u kterých tradičně nepředpokládáme užití nástrojů. V tomto případě nálezy ospravedlňují další studie kognitivních schopností mořských ptáků. Problém, který byl dosud zanedbáván, ale jednoznačně má potenciál,“ soudí autoři výzkumu.

 

Nenech brouka žít

24.1.2020
Zdroj:
http://www.avcr.cz/opencms/export/sites/avcr.cz/.content/galerie-souboru/tiskove-zpravy/2020/TZ_V-jednom-smrku-prezimuje-az-75-tisic-lykozroutu.doc
Zdroj
Lýkožrout smrkový Ips typographus, foto James Lindsey at Ecology of Commanster [CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.5)].

Neuvěřitelných 75 tisíc lýkožroutů smrkových přezimuje v kůře jediného stromu. Pokus popisuje Petr Doležal z Biologického centra AV ČR: „Sebrali jsme kůru ze dvou vzrostlých smrků a umístili ji do fotoeklektoru, což je zařízení, ve kterém z kůry při příhodné teplotě a délce dne začnou vyletovat brouci.“ Během zhruba měsíční simulace jara napočítali 150.000 brouků. „Výsledky experimentu bohužel potvrzují, že ponechání aktivních kůrovcových stromů do jarního rojení bez asanace povede k dalšímu zrychlování šíření kůrovců v následujícím roce,“ říká Jan Příhoda, jeden ze spoluautorů projektu NEKRMBROUKA.CZ. Lýkožrout smrkový (Ips typographus) zvaný kůrovec je brouk z podčeledi kůrovců (Scolytinae) čeledi nosatcovitých. Dorůstá velikosti 4 - 5,5 mm.

Úplný text tiskové zprávy Biologického centra AV ČR.

 

Yarrabubba zestárl

23.1.2020
Zdroj:
Erickson, T.M., Kirkland, C.L., Timms, N.E. et al. Precise radiometric age establishes Yarrabubba, Western Australia, as Earth’s oldest recognised meteorite impact structure. Nat Commun 11, 300 (2020). https://doi.org/10.1038/s41467-019-13985-7
Zdroj
Západní Austrálie s vyznačenou polohou kráteru Yarrabubba, NordNordWest [CC BY-SA 3.0 DE (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/de/deed.en)].

Západoaustralský kráter Yarrabubba, po kterém pouhým okem nevidíme ani stopu, se stal nejstarším známým impaktním (dopadovým) kráterem. Vznikl před 2,229 miliardy let nárazem vesmírného tělesa a původně dosahoval průměru až 70 km. Stopy na povrchu zcela odstranila eroze a geologické procesy, nicméně dávnou explozi potvrzuje magnetická anomálie pod povrchem o průměru 20 km. Původní odhad na základě stáří hornin překrývajících kráter činil 1,2 miliardy let. Za doposud nejstarší impaktní kráter jsme pokládali jihoafrický Vredefort starý 2,023 miliardy let. Zůstává mu jiné prvenství. Svým průměrem 300 km představuje největší známý impaktní kráter na Zemi.

Družicový snímek střední části jihoafrického impaktního kráteru Vredefort, zvané Vredefort Dome, foto Júlio Reis (User:Tintazul) [Public domain].K přesnému určení stáří Yarrabubby posloužilo geochronologické datování na základě rozpadu radioaktivních prvků, konkrétně v tomto případě urano-olověné metody. V extremních podmínkách při vzniku kráteru do krystalků minerálů zirkonu ZrSiO4 a monazitu (La,Ce,Nd)PO4 v horninách pronikly atomy uranu. Radioaktivních rozpad uranu 238 a 235 vede ke stabilním izotopům olova 206 a 207. Z jejich poměrů lze určit dobu, která od odpadu uběhla. Chyba výpočtu činí zhruba pět milionů let. „Tyto výsledky ukazují Yarrabubbu jako nejstarší dochovaný kráter na Zemi,“ říká první autor publikace Timmons M. Erickson z NASA.

 

Freony ohřívají Arktidu

22.1.2020
Zdroj:
Polvani, L.M., Previdi, M., England, M.R. et al. Substantial twentieth-century Arctic warming caused by ozone-depleting substances. Nat. Clim. Chang. (2020) doi:10.1038/s41558-019-0677-4
Zdroj
Maximální zalednění Arktidy v roce 2010, foto NASA.

Za oteplování Arktidy neodpovídá jenom oxid uhličitý. Podstatný vliv mají i látky ničící ozonovou vrstvu, freony. Chemicky jde o chlorofluorouhlovodíky, zkráceně CFC. Ze dvou klimatických modelů zvaných CAM5LE a Whole Atmosphere Community Climate ModelWACCM4? vychází, že v letech 1955 až 2005 způsobily freony oteplení Arktidy po řadě o 0,39 nebo 0,82 K. Pro celkové oteplení včetně oxidu uhličitého vychází z týchž modelů po řadě 0,59 a 1,59 K. „I když jich je mnohem méně než oxidu uhličitého, jsou tyto látky poškozující ozonovou vrstvu mnohem účinnější. Chlorofluorouhlovodíky, jako je trichlorfluormethan a Freon-12, vytvářejí skleníkový efekt, který je 19 000 a 23 000 krát vyšší než u CO2,“ vysvětluje první autor publikace Lorenzo M. Polvani z Columbia University v New Yorku. Freon-12 je chemicky dichlordifluoromethan Cl2F2C.

Určitě by bylo zajímavé dotáhnou výpočty až do současnosti, protože přes dočasný úspěch Montrealského protokolu od roku 2012 koncentrace freonů díky Číně opět stoupá. Publikované výsledky jsou zajímavé ze dvou hledisek. Jednak jsou v rozporu s údajně vědecky podloženou neustálou mediální masáží, že za vše může oxid uhličitý. Druhak celkové oteplení, které dodal model WACCM4, je téměř dvojnásobné oproti modelu CAM5LE. Jsou-li takové rozdíly ve výsledcích jednotlivých modelů, nelze předpovědi vývoje klimatu na desítky let kupředu označit jinak, než apokalyptická proroctví, která jsou vědecká stejně, jako býval vědou vědecký komunismus.

Michal Haubner 27.1.2020: A to říká kdo? Různé modely se z principu budou rozcházet, nicméně se jednoznačně shodují na rostoucí tendenci. Druhá věta v abstraktu citovaného článku jednoznačně říká: "While the dominant role of carbon dioxide is undisputed,..."

Pavel 28.1.2020: A odkud berete důvěru v ty modely? Před časem jsem viděl porovnání předpovědí 11 klimatických modelů se skutečností. Všech 11 modelů se shodlo na naprosto mylné předpovědi. Můžete mávat rukama a tvrdit, že dnešní modely jsou lepší, jenže jestli jsou opravdu lepší se dozvíme za 30 let. A do té doby je nutné je brát jako naprosto neduvěryhodné podklady pro jakékokliv rozhodnutí.

Pavel Šulc 29.1.2020: Ano jistě že"nesporná"v jednom táboře vědců a rozhodně nepotvrzená v tom druhém bohužel méně halasném. A ne opravdu tu nechci rozjíždět diskusi alarmisté versus popírači.Jen se sluší podotknout že 97% není rozhodně v tomto případě 97 ze sta co k tomu mají co říci.

Mike Powell 30.1.2020: Žiadna jednoznačná zhoda a rastúca tendencia už vôbec nie, skôr štatistické zverstvá. Ohľadne abstraktu, predsa nepošlú svoju štúdiu na smetisko dejín len preto, že budú provokovať pravdou. Keď je CO2 tak nebezpečný, porovnajme ho s vodnou parou..

 

Rozkmitáme, vyladíme...

21.1.2020
Zdroj:
Dawley, N.M., Marksz, E.J., Hagerstrom, A.M. et al. Targeted chemical pressure yields tuneable millimetre-wave dielectric. Nat. Mater. (2019) doi:10.1038/s41563-019-0564-4
Zdroj
Schematické obrázky studovaných krystalových struktur a jejich zobrazení v rastrovacím transmisním elektronovém mikroskopu. Nejlepších mikrovlnných a terahertzových vlastností bylo dosaženo ve vzorcích s n = 6 (úpln vpravo). Žluté oktaedry zobrazují TiO6 vrstvy, větší zelené a červené body značí atomy stroncia a barya..

Nový materiál vznikl pro mobilní sítě páté generace. Za frekvencí požadovaných pro 5G sítě, tedy 24 až 72 GHz, funguje s mnohem menšími ztrátami než látky dosud známé. Jde o směsný oxid stroncia, titanu a barya o složení (SrTiO3)n-m(BaTiO3)mSrO. Jeho strukturu vidíme na obrázku nejvíce vpravo. „Vytvořili jsme látku s novou krystalovou strukturou, která dosud v přírodě neexistovala, protože je sama o sobě termodynamicky nestabilní. Nám se ji podařilo stabilizovat interakcí s podložkou, na kterou byl materiál deponován. Získali jsme tak systém s unikátními fyzikálními vlastnosti vhodných pro mikrovlné aplikace. Náš materiál může pracovat až do 125 GHz, tedy výše než požadují mobilní sítě 5G,“ říká Stanislav Kamba z Fyzikálního ústavu AV ČR, šéf výzkumného týmu, který měl na vzniku nového materiálu rovněž podíl.

Zmíněnou podložku tvoří rovněž dosti exotický materiál,směsný oxid dysprosia a skandia DyScO3. Úplný text tiskové zprávy AV ČR si můžeme přečíst zde.

 

Kradli kořist

20.1.2020
Zdroj:
Soren Faurby et al. Brain expansion in early hominins predicts carnivore extinctions in East Africa, Ecology Letters (2020). DOI: 10.1111/ele.13451
Zdroj
Kopulující lvi v pánvi Etosha v Namibii, 2016, foto Vaclav Ourednik.

Pokles rozmanitosti druhů (biodiverzity) ve východní Africe způsobený člověkem započal již před miliony let. Současné tempo, které pozorujeme, je jen završení dlouhodobého trendu. Vymírání velkých masožravců počalo již před čtyřmi miliony let a nejlépe koreluje s nárůstem velikosti mozkovny našich předků Ardipitheca předchůdce Australopitheca), Australopitheca i z rodu Homo. Dávní hominidé a později lide stále lépe zvládali techniku lovu, takže pro velké masožravce nezbývalo dost potravy. Obdobně zřejmě dopadl i medvěd jeskynní (Ursus spelaeus) v Evropě, který vymizel zhruba před 25.tisíci lety. Prohrál souboj s člověk o postavení dominantního predátora. Ostatní třetihorní megafauna začala mizet až o tisíce let později.

Naši předkové nejspíš nejprve začali používat metodu zvanou kleptoparazitismus. Když např. lev skolil kořist, prostě ho zahnali a ukradli mu ji. „To může být důvod, proč většina velkých masožravců v Africe vyvinula strategie na obranu své kořisti. Například vyzvednutím kořisti na strom, jak to vidíme dělat leopardy. Jiní masožravci místo toho vyvinuli sociální chování, jako lvi, kteří mimo jiné spolupracují na obraně své kořisti,“ vysvětluje první autor publikace Soren Faurby z Göteborské univerzity.

Karel Dvořák 21.1.2019: Hyena ulovila antilopu, lev zahnal hyenu, člověk zahnal lva.

22.1.2020: Anebo tak.

Josef Petrásek 4.2.2020: Myslim, ze alespon v popularne vedckych clancich by se mohla slova “korelace”a “kauzalita” pouzivat spravne. To prvni znamena soubezne deje ktere na sobe nezavisi, to druhe, kdyz jeden zpusobuje jev druhy. Taky udajne zvetsovani mozkovny cloveka kauzalne zpusobuje nouzi selem. Proto neco nemuze korelova hure, lepe nebo nejlepe, neco proste bud koreluje, nebo ne.??

5.2.2020: Korelace může obsahovat kauzalitu a nemusí. Neznamená automaticky, že korelující děje nejsou kauzálně propojeny. Možná jsou, možná nejsou. Kauzalita ze samotné korelace nevyplývá, je třeba ji prokázat dalšími prostředky. Není tedy pravda, že korelující děje automaticky nejsou kauzální. Dle mého názoru je použití výrazu koreluje v aktualitě zcela na místě. :-)

 

Papoušek pomůže

19.1.2020
Zdroj:
Désirée Brucks, Auguste M.P. von Bayern. Parrots Voluntarily Help Each Other to Obtain Food Rewards. Current Biology, 2020; DOI: 10.1016/j.cub.2019.11.030
Zdroj
Papoušek šedý - žako, foto Dwagener [CC BY-SA (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)].

Vzájemná pomoc v rámci druhu je spojena s vysokou inteligencí a doposud jsme ji pozorovali pouze u opic, u člověka v míře nebývale vysoké. Značnou inteligencí jsou nadáni též papoušci a krkavcovití, takže vědce pochopitelně zajímalo, zda si i oni navzájem pomáhají. Pokusy ukázaly, že papoušci šedí (též žako, Psittacus erithacus, angl. African grey parrots) si pomocné křídlo podají. U krkavcovitých (čeleď Corvidae, řád pěvci, angl.crows) a papouška ara šedolící (Primolius couloni, angl. blue-headed macaws) pozorování pomoc neprokázalo.

Papoušek ara šedolící, foto Quartl [CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)].Papoušci nejprve museli pochopit, že mohou žetony (maticové podložky) vyměnit za chutné oříšky. Jak vidíme na videu, papoušek mající žetony nezištně pomáhá svého kolegovi, který žádné nemá. „Je pozoruhodné, že afričtí papoušci šedí byli skutečně motivováni, aby pomohli ostatním, i když ten druhý nebyl jejich přítelem, takže se chovali velmi prosociálně. Překvapilo nás, že 7 z 8 afrických šedých papoušků poskytlo svému partnerovi během prvního pokusu žetony spontánně, bez toho, aby zažili sociální nastavení tohoto úkolu, a bez vědomí, že budou testováni v jiné roli. Papoušci poskytli pomoc, aniž by získali okamžité výhody a zdánlivě bez očekávání návratu na oplátku,“ říká spoluautorka studie Auguste M.P. von Bayern z Max-Planck-Institute für Ornitologie.

 

Sinice budují

17.1.2020
Zdroj:
Matter, Heveran et al.: "Biomineralization and Successive Regeneration of Engineered Living Building Materials" https://www.cell.com/matter/fulltext/S2590-2385(19)30391-1, DOI: 10.1016/j.matt.2019.11.016
Zdroj
Sinice Synechococcus aeruginosus, foto The Japanese Fresh-water Algae, 1977.

Stavební prvky nejrůznějších tvarů lze získat pomocí sinic rodu Synechococcus. Smísíme-li buňky mikroorganismu v řídkém želatinovém gelu s pískem a necháme ve formě vytvrdit, získáme uhličitanem vápenatým zpevněné tvárnice. Sinice zachytávají oxid uhličitý ze vzduchu a vytvářejí z něj vápenaté schránky, které natlačené ve velkém počtu na sebe poslouží jako pojivo zrníček písku. Je to materiál stejného složení jako malta, jen uhličitan vápenatý není z vápna, ale biologického původu.

Jeden z tvůrců nového materiálu Wil V. Srubar III z University of Colorado v Boulderu tvrdí: „Můžete na něj stoupnout a nepraskne.“I když neznáme hmotnost Dr.Srubara, pevnost materiálu se zdá dostatečná alespoň pro některé účely. Další výhodou je samoopravitelnost prasklin. Sinice ve vlhkém prostředí přežívají dále a každou štěrbinku ihned vyplní schránkami. V suchém podnebí hynou a samopravitelnost mizí. Odstranění tohoto nedostatku je předmětem dalšího výzkumu. Fotosyntézující jednobuněčné sinice Synechococcus žijí ve sladké i mořské vodě. Dorůstají velikosti 0,8 až 1,5 mikrometru.

Erika Prášková 17.1.2020: Asi bych nechtěla žít v domě se stěnami plnými sinic. Vždyť přeci mohou vyvolat alergii!

20.1.2020: To je pravda, ale pokud budou žít ve stěnách, nebudeme s nimi v tak těsném kontaktu jako třeba při koupání. Každopádně než si budeme moci vypěstovat dům pomocí sinic, bude třeba provést mnoho testů.

 

Rybáři předčí počítač

16.1.2020
Zdroj:
Aminpour, P., Gray, S.A., Jetter, A.J. et al. Wisdom of stakeholder crowds in complex social–ecological systems. Nat Sustain (2020) doi:10.1038/s41893-019-0467-z
Zdroj
Galtonova deska, jiný objev sira Francise Galtona. Slouží jako důkaz statistické centrální limitní věty, že pomocí binomických rozdílení lze asymptoticky dosáhnout normálního rozdělení, foto Matemateca (IME USP) / name of the photographer when stated [CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)].

Odhad množství vylovených ryb v sladkovodním jezeře na základě řady různých faktorů určený na základě vyhodnocení odhadů 250 rybářů přinesl o něco lepší výsledky než současné vědecké postupy založené na matematických modelech. V úvahu bylo třeba vzít na 20 různých parametrů, jako velikost vodní plochy a její hloubka, množství násady, počet dravých ryb, řasy, vodní rostliny, atp. Zprůměrování jednotlivých odhadů všech rybářů přineslo velmi dobré hodnoty i při značném rozptylu.

Jde o tzv. vědění davu nebo kolektivní inteligenci, jev, který poprvé popsal v roce 1906 sir Francis Galton, vědec širokého záběru a bratranec Charlese Darwina. Celkem od 787 osob jdoucích na trh získal jejich odhad hmotnosti mrtvého vola, který ležel u cesty. Převážení ukázalo, že průměr všech odhadů se o pouhou libru lišil od skutečné hmotnosti.

„Asi sto let po popisu fenoménu vědění davu Francisem Galtonem rozšiřujeme tuto teorii a empiricky ukazujeme, že průměrování úsudků z velkých skupin může také fungovat pro kognitivně náročnější úkol popisu komplexního systému. Možná budou kvůli tomu jednou naše města chytřejší. Pokud ano, jde o výsledek interdisciplinárního výzkumu,“ soudí spoluautorka výzkumu Antonie J. Jetter z Portland State University. Nejlepší výsledky přináší dotazování nejrůznějších skupin rybářů - rekreačních amatérů, manažerů rybářských společností, ale i funkcionářů rybářských svazků.

 

Prostě něco mají

15.1.2020
Zdroj:
Se Jin Song et al., Comparative Analyses of Vertebrate Gut Microbiomes Reveal Convergence between Birds and Bats, mBio Jan 2020, 11 (1) e02901-19; DOI: 10.1128/mBio.02901-19
Zdroj
Kaloň egyptský Rousettus aegyptiacus v letu, foto Zoharby [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)].

Složení střevní mikroflóry většiny savců odpovídá vzájemné příbuznosti a složení potravy, což nepřekvapí. Jedinou výjimku představuje řád letounů, netopýři a kaloni. Stejně jako u ptáků se u nich žádné druhové a potravní odlišnosti nalézt nepodařilo. Nemají žádné specifické vztahy k určitým druhům mikrobů. Vše je zřejmě podřízeno potřebám letu, a tedy maximální snížení hmotnosti střevní mikroflóry. „Skoro to vypadá, jako by prostě nějaké mikroby měli. Očividně nepotřebují mikroby tak, jak ostatní zvířata včetně nás. Velké množství bakterií ve střevě zvyšuje hmotnost a spotřebu energie. Zvířata, která potřebují hodně energie k letu, si nemohou dovolit nést spoustu mikrobů,“ soudí spoluautorka výzkumu Holly L.Lutz z Univeresity of California San Diego.

Složení střevní mikroflóry zvířat bylo určeno geneticky ze vzorků trusů více než 900 různých druhů obratlovců, z toho 315 savců a 491 ptáků. Vzorky shánělo výzkumníci na nejrůznějších míst celé planety, aby zastoupení druhů bylo co nejpestřejší.

 

Protein nahradí cvičení

14.1.2020
Zdroj:
Kim, M., Sujkowski, A., Namkoong, S. et al. Sestrins are evolutionarily conserved mediators of exercise benefits. Nat Commun 11, 190 (2020) doi:10.1038/s41467-019-13442-5
Zdroj
Struktura molekuly lidského sestrinu,  obr. Laboratory of Structure & Epigenetics, Dept. of Biological Chemistry, University of Michigan.

Bílkoviny zvané sestriny udržují organismus v kondici podobně jako cvičení. Zpomalují pokles pohyblivosti a metabolické problémy spojené s věkem. Nejnovější pokusy na laboratorních myších potvrdily starší výsledky získané na muškách octomilkách. Molekuly sestrinů vznikají při pohybu ve svalech a podílejí se na řízení metabolismu. Zatím je předčasné se těšit, že během válení na kanapi stačí polykat pilulky pohybu, abychom si udrželi zdraví. I když molekuly sestrinů jsou na bílkoviny malé, jsou dost velké na to, aby neprošly střevní stěnou.

„Předpokládáme, že sestrin koordinuje biologickou aktivitu zapnutím nebo vypnutím různých metabolických drah. Tento druh kombinovaného působení je důležitý pro vytvoření efektů cvičení. Nezávislá studie znovu zdůrazňuje, že samotný sestrin dostačuje, aby vyvolal mnoho benefitů fyzického pohybu a cvičení,“ říká šéf výzkumu Jun Hee Lee University of Michigan v Ann Arbor. Ochrnutým nebo dlouhodobě imobilizovaným třeba sádrou při vážné zlomenině by podávání sestrinu mohlo zamezit atrofii svalů a výrazně zlepšit kvalitu života.

 

Beton se omyje

13.1.2020
Zdroj:
Binbin Dong et al. Simple Fabrication of Concrete with Remarkable Self-Cleaning Ability, Robust Superhydrophobicity, Tailored Porosity, and Highly Thermal and Sound Insulation, ACS Applied Materials & Interfaces 2019, 11, 45, 42801-42807, DOI: 10.1021/acsami.9b14929
Zdroj
Chemická struktura oktanu a polydimethylsiloxanu, video Binbin Dong et al. Simple Fabrication of Concrete with Remarkable Self-Cleaning Ability, Robust Superhydrophobicity, Tailored Porosity, and Highly Thermal and Sound Insulation, ACS Applied Materials & Interfaces 2019.

Porézní beton, který samostatně udržuje čistotu, lze připravit pomocí nové technologie z emulze s uhlovodíkem oktanem. Kliknutím na obrázek spustíme video, které ukazuje reakce nového materiálu na různé typy znečištění. Klíčové je vytvoření silně hydrofobního povrchu i v pórech do hloubky směsi, nikoliv pouze povrchovým nátěrem, který je snadné porušit. Betonovou směs smísíme za pomoci emulgátoru s roztokem polydimethylsiloxanu v oktanu a necháme standardně vytvrdit. Odpařením oktanu vznikne struktura s velmi homogenní distribucí pórů o průměru kolem 15 mikrometrů s celkovou porozitou 56,3 až 77,4%.

Samozřejmě porézní beton není vhodný pro silně zatěžované nosné prvky, avšak jeho pevnost je slušná, takže ve stavebnictví uplatnění najde. Velkou výhodou je nízká tepelná vodivost a silné pohlcování zvuku, takže zabrání tepelným ztrátám a dobře odizoluje rámus ze sousedství. Nevýhodou je při vytvrzování odpařování uhlovodíku oktanu, který je hořlavý jako automobilový benzín a přispívá ke znečištění ovzduší. Další video, jak nový beton reaguje na znečištění můžeme shlédnout zde, zde nebo zde (vida Binbin Dong et al., ACS Applied Materials & Interfaces 2019, 11, 45, 42801-42807).

 

Buch do dřeva!

12.1.2020
Zdroj:
Ammie K. Kalan et al., Chimpanzees use tree species with a resonant timbre for accumulative stone throwing, Biology Letters, 2019, doi: 10.1098/rsbl.2019.0747
Zdroj
Šimpanz se chystá k úderu kamenem do afrického stromu Treculia africana, jehož ovoce také požívá, foto Ammie K. Kalan et al.,  Chimpanzees use tree species with a resonant timbre for accumulative stone throwing, Biology Letters, 2019, doi: 10.1098/rsbl.2019.0747.

Šimpanzi občas třísknou kamenem do stromu, jak vidíme na videu. Vybírají si stromy s tvrdým, hustým dřevem. Úder zní pěkným hlubokým tónem a je slyšet daleko. „Zkoumali jsme zvukové vlastnosti sedmi druhů stromů, které šimpanzi používají pro házení kamene, a porovnali jsme je s akustickými charakteristikami druhů dřevin, které nepoužívají. Když jsme poprvé viděli šimpanzy opakovaně házet kameny na kmeny stromů, až se tam tvořily hromady kamenů, byli jsme velmi překvapeni. Naše současné výsledky nyní naznačují, že toto chování slouží komunikaci. Dále podrobně prozkoumáme výběr jednotlivých stromů a místa, kde kameny hází, abychom se dozvěděli více o tomto tajemném chování,“ shrnuje první autorka publikace Ammie A. Kalan z Max-Planck-Institut für evolutionäre Anthropologie v Lipsku.

 

Spektrum masa

10.1.2020
Zdroj:
Islam K et al. Autofluorescence excitation-emission matrices as a quantitative tool for the assessment of meat quality. J. Biophotonics. 2019;e201900237, https://doi.org/10.1002/jbio.201900237
Zdroj
Fluorescenční spektra na ose y vlevo vybuzená ultrafialovým zářením s vlnovou délkou na ose x, (a) libové hovězi, (b) tučné hovězí, (c) libové telecí, (d) tučné telecí. Na ose y vpravo vidíme intezitu vybuzeného záření,  obr.Islam K et al. Autofluorescence excitation-emission matrices as a quantitative tool for the assessment of meat quality. J. Biophotonics. 2019;e201900237. © 2019 Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA.

Čerstvost masa snadno určíme pomocí fluorescenčních spekter, což je mnohem objektivnější metoda než dosavadní vizuální hodnocení barvy a soudržnosti svalových vláken. Excitace ultrafialovými vlnovými délkámi 250 - 350 nm vybudí v tukové tkáni fluorescenci vitaminu B a v tucích rozpustných vitamínů A, D, K1 a K2 a ve svalových vláken fluorescenci aminokyseliny tryptofanu. Tato odezva se reprodukovatelně mění v čase, takže po kalibraci snadno určíme stáří flákoty.

„Práce ukazuje nové možnosti objektivního hodnocení kvality masa pomocí LED diod a zachycené optické odezvy tkáně. Je zajímavé, že technologii, která byla původně vyvinuta pro masný průmysl, můžeme rovněž využít v lékařském a biomedicínském výzkumu. Princip, na kterém je metoda založena, tj. detekce specifické autofluorescence různých složek tkáně, umožňuje hodnocení struktury a funkčního stavu tkání a nevyžaduje odběr vzorků tkání pro biochemickou histologickou analýzu. Proto lze naši studii považovat za možný krok k neinvazivní bezbolestné diagnostice v medicíně,“ uvádí spoluautorka výzkumu Anna Guller z Macquarie University v Sydney.

Miloš 26.2.2020: LED = Light Emitting Diode. Není nutné zdůrazňovat, že plechovka je plechová, sklenice skleněná...

27.2.2020: Dík za Váš názor. Máte pravdu, správně je elektroluminiscenční dioda. Google na základě vyhledávání výrazu LED dioda ukáže přes 20 milionů výsledků. To se docela nadřete, než to sdělíte všem :-) Btw. sklenice může být plastová...

 

Chemofobie kráčí Evropou

9.1.2020
Zdroj:
Michael Siegrist & Angela Bearth, Chemophobia in Europe and reasons for biased risk perceptions, Nature Chemistry, Vol 11, Dec. 2019, 1071–1072
Zdroj
Alchymista objevuje fosfor, obr.Joseph Wright of Derby [Public domain].

Ve světě bez chemických sloučenin by chtělo žít 39% dotazovaných při nedávném průzkumu chemofobie v několika evropských zemích. 40% dělá vše, aby se vyhnulo kontaktu s chemickými sloučeninami v každodenním životě. Průzkum proběhl v poslední době v Rakousku, Francii, Německu, Itálii, Polsku, Švédsku, Švýcarsku a Velké Britanii u 5.631 osob, zhruba po 700 na každý stát. Dotazování se nepozastavili nad zjevnou absurditou otázek. Bez chemických sloučenin by neexistovaly nejen věci, které každodenně používají, jako např. mobilní telefony, ale ani oni sami.

Výsledku průzkumu rozhodně nevystavují dobré vysvědčení učitelům chemie ani zprostředkovatelům informací. Vyplývá z nich, že lidé se při zhodnocení vlivu chemických sloučenin řídí třemi jednoduchými pravidly:

1) Přírodní je lepší. Na otázku, zdali chemická struktura synteticky připraveného chloridu sodného NaCl je stejná jako téže sloučeniny z moře, polovina respondentů nevěděla a 18% odpovědělo, že ne. Čistí prostředek označený eko pokládají za lepší, i když má prakticky stejné složení jako standardní přípravek a varování před riziky na etiketě jsou totožná.

2) I sebemenší dávka je škodlivá. Lidé vnímají škodlivost chemických sloučenin binárně - škodí x neškodí. 75% pokládá vystavení se syntetické toxické sloučenině za nebezpečné za všech okolností bez ohledu na dávku.

3) Při posuzování složitých otázek lidé dají na stanovisko autorit, nicméně přiklánějí s k těm, které jejich názory potvrzují.

Miloš 24.2.2020: 1% = 1procentní, 1 % = 1 procento.

25.2.2020: Dík za upozornění, tuto konvenci jsem neznal. A které části textu jste kvůli porušení tohoto pravidla nerozumněl?

 

Sopka soptí u dna

8.1.2020
Zdroj:
Cesca, S., Letort, J., Razafindrakoto, H.N.T. et al. Drainage of a deep magma reservoir near Mayotte inferred from seismicity and deformation. Nat. Geosci. 13, 87–93 (2020) doi:10.1038/s41561-019-0505-5
Zdroj
Kroužek označuje poloho nového podmořského vulkánu 35 km východně od pobřeží ostrova Mayotte, obr. BRGM (Bureau de Recherches Géologiques et Minieres).

Východně od ostrova Mayotte v Komorském souostroví vznikla obrovským výbuchem v roce 2018 nová podmořská sopka. Odhalila to analýza 7.000 nevelkých zemětřesení vyvolaných vulkanickou aktivitou. Největší z nich v květnu 2018 dosáhlo magnituda 5,8. Existenci nečekaného magmatického krbu, dutiny vyplněné žhavým magmatem ve svrchním zemském plášti v hloubce mezi 25 až 35 km, potvrdilo i naměřené typické chvění o nízké frekvenci a velmi malém rozptylu vlnových délek. Signály trvající 20 až 30 minut zvané Very Long Period (VLP) signals vznikají oscilacemi magmatu. Jejich analýza ukázala, že z rezervoáru o průměru 10 až 15 km uniklo 1,3 km3, které na mořském dně dalo vzniknout novému vulkánu. Čím větší objem magmatu, tím nižší frekvence VLP.

„Protože mořské dno leží v hloubce 3 km, nikdo si nevšiml enormní erupce. Ostrov Mayotte je možná stále v nebezpečí, protože zemská kůra nad hluboko položeným rezervoárem by se mohla nadále zhroutit a vyvolat silnější zemětřesení,“ hodnotí situaci šéf výzkumu prof.Torsten Dahm z Universität Potsdam.

Ostrov Mayotte patří ke čtyřem hlavním ostrovům Komorského souostroví, které leží v Indickém oceánu mezi Madagaskarem a pobřežím Mozambiku. Jakožto 101. francouzský department je součástí Evropské unie, protože jeho obyvatelé se vyslovili proti nezávislosti na rozdíl od zbytku Komorského souostroví.

 

Bakterie se umí postarat

7.1.2020
Zdroj:
M.Grinberg et al., Bacterial survival in microscopic surface wetness, eLife, 2019;8:e48508, doi: 10.7554/eLife.48508
Zdroj
Mikrokapičky na povrchu listu s obarvenými bakteriemi Pseudomonas putida. Zeleně obarvené jsou živé, červené jsou mrtvé, s poškozenými buněčnými stěnami, obr. eLife 2019;8:e48508 doi: 10.7554/eLife.48508.

Na povrchu listů žije řada bakterií, přestože na první pohled suchý, sluncem ohřívaný a neprostupný povrch není příhodné místo. Jednobuněční tvorečkové se o sebe dokážou postarat. Bakteriální buňky nebo jejich shluky jsou hygroskopické, takže zadrží vodu z rosy, deště nebo ji vysají z okolního vzduchu. První autor publikace Maor Grinberg z Hebrejské univerzity v izraelském Rehovotu vysvětluje: „Máme důkazy, že listy jsou často pokryty tenkými filmy nebo kapičkami o velikosti mikrometrů, které jsou pouhým okem neviditelné.“ Bakterie si samy vytvářejí vhodná, vlhká, pouhým okem neviditelná útočiště.

Na videu vidíme, jak shluky bakterií druhu Pseudomonas fluorescens přichycených k povrchu listu (aggregate) zachycují vodu z ustupujícího vodního filmu o síle několika mikrometrů. Na rozdíl od osamocených buněk (solitary cell) kolem shluků zůstanou mikrokapičky. Dole na snímku vidíme shluky bakterii, které vznikly na povrchu vodního filmu bez kontaktu s listem (floating pellicle). Rovněž úspěšně zachycují vodu (video eLife 2019;8:e48508 DOI: 10.7554/eLife.48508). Na dalším videu vidíme víření buněk bakterie Pseudomonas fluorescens v kapičce vody na povrchu listu (video eLife 2019;8:e48508 DOI: 10.7554/eLife.48508).

 

Raketa řeže

6.1.2020
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/AGM-114_Hellfire
Zdroj
Náčrtek rakety AGM-114 R9X Hellfire.

Vůbec žádnou trhavinu nenese americká laserem naváděná střela vzduch-země AGM-114 R9X zvaná Hellfire. Svůj cíl rozbije pouze nárazem pomocí šesti čepelí, které se vyklopí několik sekund před zásahem. Proto bývá též nazývá střela ninja (Ninja missile). Kásima Sulejmániho (angl. přepis Qasem Soleimani), zodpovědného za íránské tajné a zahraniční operace, roztrhala včetně doprovodu 2.ledna 2020. Původně jde o klasickou protipancéřovou střelu. Pouze v roce 2017 tajně zavedený typ R9X pro protiteroristické operace cíl ničí nárazem pomocí v dnešní době neobvyklých čepelí. Cílem je minimalizovat vedlejší škody, tedy úmrtí nebo zranění lidí a poškození věcí, jež nejsou cílem útoku. Veškeré plameny, výbuchy a jiskření po zásahu způsobuje pouze teplo vzniklé přeměnou kinetické energie rychle letícího tělesa při dopadu.

Bezpilotní letoun MQ-9 Reaper se střelami Hellfire a bombami GBU-12, foto U.S. Air Force photo/Staff Sgt. Brian Ferguson [Public domain].Střelu Hellfire americká armáda užívá v mnoha variantách od roku 1984. Je 1,6 m dlouhá, průměr dosahuje 17,8 cm a váha se podle typu pohybuje od 45 do 49 kg. Ve fiskálním roce 2017 stál jeden kus 117 tisíc USD. Maximální dolet činí 11 km a s raketovým motorem na pevné palivo dosáhne rychlostí 1,3 M (1.600 km/hod). V klasické variantě nese 8 - 9 kg trhaviny. K cíli ji zpravidla přiblíží z Nevady kontrolovaný bezpilotní letoun MQ-9 Reaper původně zvaný Predator B (viz obr.).

 

Lysky krmí podle barvy

5.1.2020
Zdroj:
Bruce E. Lyon el al., Extreme offspring ornamentation in American coots is favored by selection within families, not benefits to conspecific brood parasites, PNAS (2019). www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1913615117
Zdroj
Lyska americká s mláďaty, foto Casey Klebba [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)].

Dospělá lyska americká (Fulica americana, angl. American coot) má peří černé, stejně jako u nás žijící příbuzná lyska černá (Fulica atra). Jak vidíme na obrázku, mláďata Američanek jsou se svým oranžovým až červeným peřím mnohem výraznější, byť ne vzhlednější. Během snůšky kladou samičky lysky americké každý den jedno vejce. Zajímavé je, že čím mladší mládě, tím sytější odstín červené má jeho peří. Lysky při krmení snadno rozliší stáří potomstva. V případě nedostatku potravy upřednostňují červenější mláďata, která jsou mladší, a tudíž slabší.

„Samec a samice si rozdělí mláďata, přičemž každý z rodičů krmí výhradně polovinu z nich, a každý z rodičů si také vybere oblíbence. Barva předpovídá, kterého si vyberou, takže ozdoba může sloužit jako signál, který jim napoví, které kuřátko nejvíce potřebuje pomoc. Začnou tím, že vytvoří nerovné podmínky, které jim umožní probrat snůšku, a pak situaci vyrovnávají. Oranžové peří se zdá být funkcí, která jim to pomáhá,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Bruce E. Lyon z University of California v Santa Cruz.

 

Lepidla lepí šetrněji

4.1.2020
Zdroj:
Beharaj, A., McCaslin, E.Z., Blessing, W.A. et al. Sustainable polycarbonate adhesives for dry and aqueous conditions with thermoresponsive properties. Nat Commun 10, 5478 (2019) doi:10.1038/s41467-019-13449-y
Zdroj
Příprava biodegradabilního na tlak citlivého lepidal z propylenoxidu, oxidu uhličitého a glycidylbutyrátu.

Na výrobu nového na tlak citlivého, biodegradabilního lepidla potřebujeme i oxid uhličitý. Můžeme ho připravit reakcí, jejíž schéma vidíme na obrázku, z propylenoxidu, glycidylbutyratu a CO2. Jako katalyzátor slouží komplex kobaltu. Jak pěkně lepí, shlédneme zde. „Nejaktuálnější otázka je nyní najít nejlepší využití, takže zjišťujeme, jaké požadavky mají různé skupiny uživatelů. Chirurgové mají odlišné potřeby než lidé pracující s obaly, ale můžeme oslovit oba trhy,“ popisuje další práci šéf výzkumného týmu prof. Mark W.Grinsaff z Boston University.

Jako lepidla citlivá na tlak (pressure sensitive adhesives, PSA) označujeme polymery, který jsou v suchém stavu za běžné teploty trvale lepivé. K lepenému povrchu přilnou krátkým lehkým stlačením. Používají se k výrobě samolepicích pásek, nejrůznějších samolepek, etiket a lepíků. Většinou jde o kopolymery na bázi polystyrenu, izoprenu a butadienu. K prostředí šetrnější varianta nebude bez významu, protože očekáváme, že objem trhu s těmito produkty dosáhne roku 2024 9,5 miliardy USD.

 

Hvězda bledne

3.1.2020
Zdroj:
E.F.Guinan et al., The Fainting of the Nearby Red Supergiant Betelgeuse, ATel #13341; 2019 - https://apod.nasa.gov/apod/ap200101.html
Zdroj
Souhvězdí Orion při pohledu astronomickým dalekohledem odhalí okem neviditelné podrobnosti. Betelgeuze je jasná oranžová hvězda vlevo nahoře, foto Rogelio Bernal Andreo [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)].

Hvězda Betelgeuze (angl. Betelgeuse) v souhvězdí Orion slábne a je velmi pravděpodobné, že během tisíce let vybuchne jako supernova, jak se to červeným veleobrům stává. Její jasnost nyní klesá velmi blízko k fotometricky nejnižším naměřeným hodnotám v letech 1926/27. Během uplynulých pěti měsíců klesla na polovinu. Betelgeuze je polopravidelná proměná hvězda, jejíž svítivost kolísá podle několika period. Nejvýraznější je 420 +/- 15 dní. Existuje i delší trvající 5 - 6 let a kratší 100 - 180 dní, které způsobují menší změny jasu. Současný pokles jasnosti způsobuje současné minimum všech period.

Umělecká rekonstrukce pravděpodobného aktuálního vzhledu červeného veleobra Betelgeuze. Na měřítku vlevo vidíme vzdálenosti ve Sluneční soustavě. Dosahovala by téměř až k dráze Jupitera, Země by byla blíže středu hvězdy než povrchu, výtrysky plynů by dolétly za dráhu Neptuna, obr. ESO/L. Calcada.Přestože Betelgeuze není ani při svém maximálním jasu nejjasnější hvězdou souhvězdí Orionu, astronomové ji označují alfa Orionis. Alfa spolu s se jménem souhvězdí ve druhém je označení pro nejjasnější hvězdu souhvězdí, beta pro druhou nejjasnější, gama pro třetí, atd., atd. V souhvězdí Orionu je nejjasnější hvězdou Rigel, astronomicky beta Orionis. Betelgeuze patří mezi červené veleobry s průměrem několiksetkrát větším než Slunce a relativně nízkou povrchovou teplotou kolem 3.000 K, kteří vznikají po spálení veškerého vodíku uvnitř hvězdy. V jádrech probíhají reakce jader těžkých prvků až po železo, což je nejstabilnější atomové jádro vůbec. Veleobři zanikají výbuchem jako supernovy nebo hypernovy.

Franta Flinta 6.1.2020: A neohrozí nás ten výbuch?

Pavel 7.1.2020: Betelgeuze je asi 700 světelných let daleko. Aby výbuch supernovy ohrozil život na Zemi, musela by být blíže než asi 10 až 50 světelných let (podle různých teorií). Takže pokud nebudeme mít smůlu, že nás zasáhne nějaký úzce směrovaný výtrysk hmoty (který podle některých teorií při výbuchu supernovy vzniknout může a podle jiných nikolivěk), tak asi uvidíme jen pěkné divadlo (tedy spíše naši potomci).

Lubomír Vrána 8.1.2019: Možná, že naši planetu v daleké budoucnosti ohrozí Sirius B. Pokud se Sirius A změní v červeného obra a B mu začne krást hmotu, pak by tento bílý trpaslík mohl překročit Chandrasekharovu mez a stát se supernovou. Docela by mě zajímalo, jestli a za jak dlouhou dobu k tomu dojde a jak bude naše soustava do Siriů v té době vzdálená.

Takto bude vypadat souhvězdí Orion při pohledu ze Země, až Betelgeuze vybuchne jako supernova, obr. HeNRyKus [GPL (http://www.gnu.org/licenses/gpl.html)].9.1.2020: Sirius leží ve vzdálenosti 8,6 světelných let od Sluneční soustavy, tedy dost blízko na to, aby nás případná supernova pořádně sežehla. Na obrázku vidíme souhvězdí Orion při pohledu ze Země v případě výbuchu Betelgeuze, což je náš nejbližší červený veleobr.

Erika 2.4.2020: Je-li ta hvězda 700 světelných let daleko, tak k nám její světlo letí 700 let. K výbuchu mohlo dojít před kupou let!

testament 4.4.2020: Jestli se do té doby (než Sirius vybuchne) naučíme ovládat Higgsův boson, o což se pokoušíme už dnes, budeme mít antigravitační rakety, a postavíme mezi námi a Siriusem z nějaké hmoty -štít.

 

Odkdy květy voní?

2.1.2020
Zdroj:
George Poinar & Greg Poinar (2018) The antiquity of floral secretory tissues that provide today’s fragrances, Historical Biology, DOI: 10.1080/08912963.2018.1502288
Zdroj
V barmském jantaru uchovaný květ vyhynulé rostliny Cascolaurus burmensis, foto Oregon State University.

Kvetoucí rostliny vznikly před zhruba sto miliony let. Opylovače, které nutně potřebují k rozmnožování, přitahují na sladký nektar nápadným zjevem, ale i vůní. Fosilie sotva prozradí, jak voněly za živa. Nicméně důkladný průzkum fosilních květu z barmského jantaru ukázal, že současné tkáně odpovídající za vznik a uvolňování vonných sloučenin existovaly již krátce po objevení kvetoucích rostlin ve shodné morfologii. Konkrétně paleontologové nalezli u vyhynulých druhů Cascolaurus burmensis a Tropidogyne pentaptera nektaria (medníky), žlázy tvořící nektar, osmofory (vonné žlázy) i žlaznaté trichomy.

V barmském jantaru skvěle dochovaný květ vyhynulé kvetoucí rostliny Tropidogyne pentaptera. Černá úsečka je půl milimetru dlouhá, foto George Poinar Jr (2018): Burmese amber: evidence of Gondwanan origin andCretaceous dispersion, Historical Biology, DOI: 10.1080/08912963.2018.1446531.„Vsadím se, že někteří dinosauři mohli cítit vůni vydávanou květinami. Možná, že květinové vůně byly pro některé z těchto obřích plazů dokonce přitažlivé. Naše výsledky jasně ukazují, že kvetoucí rostliny přitahují opylovačů vůní od pradávna - stejně jako lidé dnes používají parfémy, aby byli přitažlivější pro ostatní,“ komentuje svůj výzkum George Poinar z Oregon State University v Corvallisu.

 

Diskuse/Aktualizace