Chemický nástražný systém

31.3.2014

na ochranu bankomatů vyvinul prof.Wendelin Jan Stark ze švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich) se svými kolegy. Je založen na katalytickém rozkladu peroxidu vodíku, při kterém se uvolňuje velké množství tepla. V nádržkách oddělených křehkou plastovou membránou se nachází jednak peroxid vodíku H2O2, jednak oxid manganičitý MnO2 jako katalyzátor. Tuto reakci mnozí z nás jistě znají a sami ji zkoušeli. Jako katalyzátor způsobující rozklad peroxidu nám posloužil burel z baterií, což je triviální pojmenování pro oxid manganičitý. Při pokusu o násilné vniknutí dojde kvůli mechanickým otřesům k porušení membrány, obě chemikálie se dostanou do styku a dojde k prudké reakci a uvolnění tepla, což znehodnotí bankovky uvnitř bankomatu. Jak vypadá průběh této reakce, si můžeme prohlédnout na tomto videu. Reakci lze rovněž využít při vhodném uspořádání k přenosu značkovacího barviva nebo molekul deoxyribonukleové DNA kyseliny na bankovky. Výhodou nástražného systému je, že ke svému fungování nepotřebuje žádnou dodávku energie z vnějšku.

Označení pomocí DNA nelze zrakem rozeznat, protože dokážeme přesně stanovit strukturu její molekuly i z velmi malého množství. Zároveň lze připravit obrovské množství odlišných molekul DNA, takže každý bankomat může mít svou vlastní značku. Po nalezení odcizených bankovek není obtížné prokázat jejich původ. Navíc označení pomocí DNA se může přenést i na další předměty, se kterými se dostane do styku. Metody detekce jsou tak citlivé, že je možné určit osoby (např. autora anonymního dopisu), které byly v kontaktu s určitým listem papíru. Rukavice vás nemusí ochránit, dostačující může být i množství, které se na papír přenese z vydechovaného vzduchu.

Části želvy opět spolu

28.3.2014
Obě části kosti končetiny želvy Atlantochelys mortoni opět spolu

Amatérský paleontolog Gregory Harpel našel roku 2012 odlomenou půlku zkamenělé kosti z končetiny pravěké želvy Atlantochelys mortoni na známé lokalitě v Monmouth County v New Jersey. Zajímavé je, že chybějící polovina se nachází ve sbírkách Drexel University s popisem z roku 1849. Nalezena byla nejméně o 162 let dříve. Jak si můžeme prohlédnout na obrázku (foto Drexel University), rozdíl mezi oběma částmi je nepatrný. Ukazuje se, že fosilie nezvětrávají tak rychle, jak jsme se domnívali. Želva Atlantochelys mortoni je největší známou želvou dorůstající délky až tři metry. Žila před 75 až 70 miliony let.

Pivo pro zdraví

27.3.2014
Koronen, jeden z polyaromatických uhlovodíků

Příznivé účinky piva se mohou projevit v nečekaných situacích. Pivní marináda snižuje obsah škodlivých polyaromatických uhlovodíků v grilovaném mase. Olga Viegas a Isabel M. P. L. V. O. Ferreira z Universidade do Porto se svými kolegy ze španělské Universidade de Vigo testovali černý, nealkoholický a světlý spodně kvašený ležák. Naložení v černém pivu snižovalo obsah polyaromátů vzniklých během grilování nejvíce, ve světlém nejméně.

Jak moucha letí?

26.3.2014
Uspořádání experimentu, Walker SM, Schwyn DA, Mokso R, Wicklein M, Müller T, et al. (2014) In Vivo Time-Resolved Microtomography Reveals the Mechanics of the Blowfly Flight Motor. PLoS Biol 12(3): e1001823. doi:10.1371/journal.pbio.1001823

Obdivuhodnou vizualizaci pohybů létacích svalů hojné mouchy bzučivky obecné (Calliphora vicina) pomoci rentgenové mikrotomografie natočili Simon M. Walker, Daniel A. Schwyn, Tonya Müller a Graham K. Taylor z Oxford University spolu s dalšími kolegy z Velké Britanie a Švýcarska. Je to obdivuhodná práce, protože pohyby na mikrometrové úrovni snímali s frekvencí 145 Hz, což odpovídá pohybu muších křídel. Manévrování během letu kontroluje moucha pomocí třinácti párů manévrovacích svalů, jež dohromady představují méně než 3% váhy všech létajících svalů. Naprostou většinu hmotnosti představují svaly hnací, jež pracují pořád stejně. Cílem jejich zkoumání bylo zjistit, jak tak slabé svalečky mohou ovlivnit let mouchy. Důkladně prozkoumali pohyb pěti párů největších manévrovacích svalů. Zjistili, že využívají řadu různých nelineárních mechanismů, které zahrnují i šlachy a vnější kostru. Jejich vizualizaci mušího letu si můžeme prohlédnout zde.Na obrázku vidíme experimentální uspořádání (Walker SM, Schwyn DA, Mokso R, Wicklein M, Müller T, et al. (2014) In Vivo Time-Resolved Microtomography Reveals the Mechanics of the Blowfly Flight Motor. PLoS Biol 12(3): e1001823. doi:10.1371/journal.pbio.1001823)

Užitek z problému

25.3.2014
mikroskopický snímek krystalů devitritu, foto University of Cambridge

Při výrobě skla je žádoucí se vyvarovat příliš dlouhého zahřívání, protože by mohlo dojít ke vzniku krystalů devitritu, křemičitanu sodno-vápenatého. Vytváří vějířovitě uspořádané jehlicovité krystalky, kvůli který se sklo stane matné. Vidíme je na obrázku (foto University of Cambridge). Kevin Knowles a Haider Butt z University of Cambridge důkladně prozkoumali optické vlastnosti devitritu a zjistili, že světlo rozptyluje velmi účinně a rovnoměrně. Usoudili, že jde o ideální materiál pro výrobu optických difuzorů, zařízení na rozptyl světla. Např. mléčné žárovky jsou jím vybaveny. Okamžitě devitritový difuzor i vyrobili, protože to jde velmi snadno. Stačí pouze pořádně vyhřát vhodné sklo.

Čichám, čichám...

24.3.2014

Náš čich je zřejmě mnohem citlivější, než jsme se doposud domnívali. Leslie Vosshall se svými kolegy z Howard Hughes Medical Institute odhadují, že dosavadní odhad, že jsme schopni rozlišit 10.000 různých čichových vjemů, je hrubě podceněn. Na základě svých experimentů odhadují, že můžeme rozlišit až 1.000 miliard vůní a zápachů. Jde pouze o odhad učiněný na 26 pokusných osobách, z nichž každá provedla 264 experimentů. Pokaždé měla rozlišit dva shodné a jeden odlišný vzorek, které vznikly náhodných mísením deseti, dvaceti nebo třicet vůní ze 128 různých sloučenin, které způsobují čichový vjem. Možná je počet pokusných osob příliš malý, nicméně experiment je chytře navržen a určitě umožňuje alespoň předběžné soudy. S čichem na tom nejsme tak špatně, jak jsem si mysleli, jen ho neumíme používat. Rovněž ne všechny pachy vnímáme vědomě, přesto na nás působí. Je prokázáno, že důležitou součást sexuální přitažlivosti představují pachové vjemy, z nichž si většinu neuvědomujeme.

Papírová baterie

22.3.2014

Reagenční proužky, z nichž nejznámější jsou těhotenské testy, se staly díky jednoduchosti použití velmi rozšířeným nástrojem chemické analýzy. Ve své nejprostší podobě šlo prostě o papírový proužek nasáklý příslušným činidlem. Ze školy si nejspíš všichni pamatují lakmusový papírek, který je asi nejstarším typem tohoto druhu senzorů. Šlo o papír nasáklý roztokem lakmusu, což je směs barviv extrahovaných z různých typů lišejníků. Jejich barva závisí silně na pH, takže ze zabarvení papírku po ponoření do roztoku jsme mohli tuto veličinu přibližně stanovit. Zmíněné těhotenské testy jako podkladový materiál využívají plast a jsou již složitěji strukturované. Se zajímavou možností rozšíření přišel Juan Pablo Esquivel Bojorquez z Instituto de Microelectrónica de Barcelona se svými kolegy i z Instituto de Catálisis y Petroleoquímica v Madridu. Upravili methanolový palivový článek tak, že ho lze využít přímo na proužku papíru. Anodu tvoří napařená vrstva zlata, katodu vodivý papír s obsahem uhlíku. Methanol, jehož rozkladem na vodu a oxidu uhličitý vzniká v článku elektrická energie, se nachází ve vrstvičce gelu. Jako elektrolyt slouží hydroxid draselný KOH. Část papírku se při přípravě ponoří do jeho roztoku a nechá vyschnout. Kápneme-li na papír trochu vody, KOH se rozpustí a jeho roztok pomocí kapilárních sil vzlíná spolu s methanolem mezi elektrody, kde se na katodě oxiduje vzdušným kyslíkem. Jako katalyzátor slouží na katodě platina, na anodě směs platiny a ruthenia. Vytváří se pomocí speciálních inkoustů s obsahem jemně rozptýlených kovů. Esquivelův článek může sloužit jako zdroj energie přímo na reagenčním proužku, čímž se podstatně rozšiřují možnosti této metody.

Nepřírodní výběr

21.3.2014
7 cm dlouhá schránka plže Strombus pugilis, foto H. Zell, GNU Free Documentation License 1.2

Zhruba před sedmi tisíci lety představoval plž křídlatec karibský (Strombus pugilis) důležitou složku potravy lidí, kteří tehdy žili na východním pobřeží Panamy. Jeho intenzivní sběr v mělkých pobřežních lagunách vedl k evoluční adaptaci. Současní křídlatci jsou podstatně menší, než jejich dávní příbuzní. Obsahují pouze jednu třetinu jejich svalové hmoty. Jak zjistil Aaron O'Dea ze Smithsonian Tropical Research Institute se svými kolegy, ke zmenšení kvůli nepřírodnímu, lidmi řízenému výběru došlo během 1.500 let. Schránku křídlatce Strombus pugilis si můžeme prohlédnout na snímku H. Zella, GNU Free Documentation License 1.2.

Dopis dávno mrtvého

20.3.2014
dopis Aurelia Poliona domů, obr.University of California v Berkley

Římský voják Aurelius Polion sloužící na území dnešního Maďarska poslal před 1.800 lety dopis domů do Egypta své matce Seinufis, bratrovi Heronovi a sestře Plutu. Student Rice University Grant Adamson poškozený papyrus nalezený roku 1899 ve městě Tebtunis rozluštil. Jako dnešní vojáci sloužící daleko od domova posílá Aurelius pozdravy blízkým a modlí se za jejich zdraví. Stěžuje si, že neodpověděli na jeho předchozí dopisy. Zdraví i další příbuzné a oznamuje, že dostal od velitele povolení k návštěvě domova. Přestože jakožto voják určitě ovládal základy latiny jako tehdejšího jazyka velení, dopis napsal s chybami řecky. Jeho rodina zřejmě latinu příliš neovládala. Aurelius sloužil ve II.legii zvané Adiutrix, která ležela v městě Aquincum, jehož trosky se nacházejí na severním okraji Budapešti.

Plasty ze dřeva

19.3.2014
struktura bisgaujakolu F

Bisfenol A (propan-2,2-diyldifenol) je důležitá látka v chemickém průmyslu, protože se z něj vyrábějí polykarbonáty, velmi rozšířené plasty. Ročně se ho vyrobí zhruba 3,5 milionu tun. Pro živé organismy je škodlivý a zamořuje životní prostředí. Kaleigh Reno se svými kolegy z University of Delaware nalezli způsob, jak ho nahradit. Z ligninu, což je odpad při výrobě papíru ze dřeva, získávají vanilyl alkohol a guajakol. Jejich sloučením vznikne neškodný bisgaujakol F (viz obr., 4,4'-methylenbis(2-methoxyfenol), jímž lze nahradit bisfenol A při výrobě plastů.

Extrémně citlivý

18.3.2014

detektor slabých radiových vln sestrojil Eugene Polzik s kolegy z Kodaňské univerzity , Dánské technické univerzity a University of Maryland. Jeho anténa je napojena přímo na kondenzátor zvláštní konstrukce. Jednu z jeho desek tvoří membrána z nitridu křemičitého Si3N4 o průměru 500 mikrometrů a tloušťce 0,2 mikrometru, kterou rozkmitají i velmi slabé radiové vlny. Napařená reflexní hliníková vrstva na vnějším povrchu je umožňuje převést na běžný optický signál. Velkou předností nového detektoru je, že pracuje za normální teploty. Své uplatnění může najít při satelitní navigaci, dálkové komunikaci, radioteleskopii, anebo zobrazování pomocí jaderné magnetické rezonance.

Železné záplaty v grafenu

17.3.2014
železem záplatovaný grafen

Vrstvy kovů o tloušťce jediného atomu jsou díky velké reaktivitě stabilní až od průměru 12 atomů a více. Monoatomickou vrstvu železa o průměru do deseti atomů připravil tým z Leibniz-Institut für Festkörper- und Werkstoffforschung Dresden vedený Markem Rümmelim spolu s kolegy z Polska a Jižní Koreje. K jejímu napnutí využili grafen, což je jednoatomová vrstva uhlíku. Nejprve na něm pomocí chloridu železitého vytvořil klastry atomů kovového železa. Ozářením elektronovým paprskem vznikly v grafenové podložce díry, které díky reaktivitě jejích okrajových atomů ochotně zaplnily atomy železa. Největší záplaty měly průměr do deseti atomů. Strukturu produktu si můžeme prohlédnout na obrázku. Ve volném stavu by železo vytvořilo stabilnější prostorovou strukturu, ale grafen ho udržuje napnuté. Malé monovrstvy železa se vyznačují větším magnetickým momentem než makroskopické železo, takže by mohly soužit ke konstrukci lepších polovodičových pamětí.

Plynný vlnovod

16.3.2014

Metodu, jak vytvořit vlnovod z ohřátého vzduchu, vyvinul Howard M. Milchberg se svými kolegy z University of Maryland. Vlnovody, jako třeba optické kabely, jsou založeny na změně indexu lomu kolmo ke směru šíření světla. Aby se světelný paprsek odrážel neustále dovnitř a neunikal ven, index lomu musí směrem k okrajům klesat. Pomocí čtyř laserů rozmístěných ve vrcholech čtverce vytvořili krátkým pulsem oblast ohřátého vzduchu s nižším indexem lomu, v jejímž středu zůstal chladnější vzduch s vyšším indexem lomu. Taková struktura vydrží několik milisekund, což je dostatečná doba k přenesení vlastního signálu. Na vzdálenost 70 cm přenesli s 90% účinností 7 nanosekundový puls o energii 110 mJ na vlnové délce 532 nm, což je zelené světlo. Nasazení pouze jediného pulsu by vytvořilo ideální prostředí pro rozptyl světla, protože teplejších vzduch má nižší index lomu než chladnější. Jeden laserový puls by ohřál válcovitou oblast, v níž by index lomu poklesl. Obklopoval by ji chladnější vzduch s vyšším indexem lomu, tedy přesně naopak, než ve vlnovodu.

Solární kadibudku

15.3.2014

sestrojil tým prof.Karla Lindena z University of Colorado v Boulderu za finanční podpory grantu ve výši 777 tisíc USD z Nadace Billa a Melindy Gatesových. Osm parabolických zrcadel soustřeďuje sluneční záření do optických kabelů, které přivádějí sluneční energii do reakční komory. Přiváděný výkon 700 W zahřívá obsah toalety na teplotu přes 300o C, až zuhelnatí. Dokonale se tím vysterilizuje a vznikne substrát, který lze použít jako dřevěné uhlí nebo přidávat do půdy. Díky svým absorpčním schopnostem výrazně zlepšuje její kvalitu a zvyšuje množství zadržené vody. Nová toaleta může výrazně zlepšit hygienické podmínky v chudých vesnicích a podstatně tak snížit úmrtnost na nakažlivé choroby. Otázkou zůstává, zdali zuhelnatělý substrát nebude chybět jako organické hnojivo na polích.

Plášť neslyšitelnosti

14.3.2014
plášť neslyšitelnosti, foto Duke University

sestrojili z perforovaných plastových desek prof.Steven Cummer, Lucian Zigoneanu a Bogdan-Ioan Popa z Duke University v Severní Karolíně. Sestavili z nich tvar připomínající stupňovou pyramidu, který odráží zvukové vlny přicházející ze shora stejným způsobem jako úplně rovná deska. Jakýkoliv předmět ukrytý pod ním je pro echolokaci neviditelný. Prohlédnout si ho můžeme na obrázku (foto Duke University). Animaci znázorňující jeho fungování shlédneme zde.

Diamant s vodou

13.3.2014
Diamant s inkluzí ringwooditu, foto Richard Siemens, University of Alberta

Inkluze v diamantu nalezeném roku 2008 v brazilském státu Mato Grosso dokazuje, že v hlubinách Země existuje voda ve velkém množství. Mezinárodní geologický tým vedený Grahamem Pearsonem z kanadské University of Alberta při jeho zkoumání nalezl v jeho nitru uzavřenou dutinu s obsahem minerálu ringwooditu, který obsahoval 1,5 váhového procenta vody. Vzhledem k tomu, že diamant vznikl v hloubce 410 - 660 km v přechodové oblasti mezi svrchním a spodním zemským pláštěm, je zřejmé, že se tam musí vyskytovat dostatek vody. Ringwoodit je křemičitan železnato-hořečnatý, krystalizující v krychlové soustavě ve velkých hloubkách. Jde o hlubinou variantu kosočtverečného olivínu. Zkoumaný diamant si můžeme prohlédnout na obrázku (foto Richard Siemens, University of Alberta). Jeho současný vzhled vznikl působením agresivních tavenin cestou k povrchu.

Smartphone pro zdraví

12.3.2014

Chytré mobily se stále více zapojují do lékařské péče. Pomocí jednoduchého příslušenství mohou provádět základní diagnostické úkony, jako např. měření tlaku. Jejich možnosti v tomto směru dále rozšířil výzkum na lékařské fakultě Stanford University v kalifornském Palo Alto. Pomocí jednoduchého adaptéru vybaveného spojnou čočkou si vyfotografujete své vlastní oční pozadí. Obrázek pošlete svému očnímu lékaři, který podle něj může stanovit předběžnou diagnózu. Vyšetření očního pozadí patří k velmi důležitým, protože jeho změny mohou signalizovat např. mozkové problémy. Adaptér zkonstruovali a otestovali Dr.David Myung spolu s Dr. Robertem Changem.

Pod sopku!

11.3.2014

Prof. Cynthia Ebinger z University of Rochester se svým mezinárodním geologickým týmem důkladně prozkoumala oblast pod největší a nejaktivnější galapážskou sopkou Sierra Negra (Černá hora). Kolem hory zakopali do země 15 seismografů. S jejich pomocí sledovali směry a rychlost zvukových vln. Z těchto údajů sestrojili podrobný třírozměrný obraz oblasti pod vulkánem až do hloubky 15 km.

Účinný přípravek

10.3.2014
struktura Au(1,3,5,7-tetramethylxanthin-6-ylidenu)2

proti rakovině vaječníků testují v tkáňových kulturách experti z nizozemské Rijksuniversiteit Groningen a francouzské Université de Bourgogne pod vedením Angely Casini. Jde o komplexní sloučeninu zlata a derivátu kofeinu, konkrétně [Au(1,3,5,7-tetramethylxanthin-6-yliden)2]BF4. Jeho strukturu vidíme na obrázku. Vyznačuje se vysokou selektivitou a nízkou toxicitou. Působí jako inhibitor enzymu PARP-1 (polyadenosindifosfatribóza polymeráza), který je důležitý pro odolnost rakovinných buněk. Rovněž se velmi pevně a selektivně váže na neběžné molekuly deoxyribonukleové kyseliny zvané G kvartet, jež hrají zásadní roli při růstu nádoru.

Deuterované vodivé polymery

9.3.2014

Náhrada vodíku v molekulách polymerních vodičů těžkým vodíkem vede k podstatnému zvýšení účinnosti fotovoltaických článků a LED diod z těchto materiálů. Zjistili Kai Xiao a Kunlun Hong z Oak Ridge National Laboratory při studiu jejich struktury pomocí neutronového rozptylu. Deuterovaných materiálů použili původně ke zvýšení kontrastu.Vzhledem k jejich vysoké ceně nelze očekávat, že se deuterované organické polymery začnou produkovat ve velkém. Nicméně jde o významný objev, který by mohl významně upřesnit naše znalosti o pohybu elektronů v organických vodičích.

Domácí recyklace plastu

8.3.2014
RecycleBot

Tiskový materiál pro tisk na 3D tiskárnách si můžeme připravit doma z plastových nádob z vysokohustotního polyetylénu (HDPE). Ten u nás není příliš dostupný, běžné nápojové lahve jsou z polyetylentereftalátu (PET). Ve Spojených státech se mléko standardně prodává ve džbáncích z HDPE. Snadná dostupnost tohoto materiálu přivedla Joshuu Pearceho a jeho kolegy z Michigan Technological University k myšlence recyklovat ho doma. Nádoby od mléka po umytí rozřežou na kusy a pomocí zařízení RecycleBot přetaví do vlákna, jež můžeme přímo vložit do 3D tiskárny pro tisk z plastů. Podle odhadů Pearceho týmu je domácí recyklace plastů levnější než zavedené metody, protože odpadá velká část nákladů na dopravu.

RecycleBot (na snímku) je open-source hardware domácí zařízení pro tavení plastů. Dokumentace k němu je veřejně přístupná.

Proti takovým aktivitám se přední výrobce průmyslových 3D tiskáren, společnost Stratasys, pojišťuje tím, že vlákno je třeba do tiskáren vložit v uzavřené kazetě střežené čipem, kterou si můžeme draho koupit od jmenované společnosti. Doplňování vlákna v kazetě čip neumožňuje a bez něj tiskárna netiskne.

Kave Bareš, Litvínov, 10.3.2014: Můj chlebodárce, Unipetrol RPA, vyrábí HDPE ročně v množství cca 300 tis.tun a cca 50% je prodáno v tuzemsku. Asi není mnoho domácností, kde by se HDPE nevyskytoval. V domácnostech se používá se na kyblíky, košíky, lahve pro čisticí prostředky a motorové oleje, folie a pro mnoho dalších výrobků. Polyetylen poznáte snadno. Pokud nenapěněný plastový výrobek vložíte do vody a on plave, jedná se s vysokou jistotou o polyetylen nebo polypropylen. Pokud takový plast nad nehořlavou podložkou zapálíte (pozor, mohou odkapávat hořící kapky), po rozhoření sfouknete, přičichnete ke vzniklému bílému kouři a ucítíte parafinický zápach svíčky, pak se jedná o polyetylen. Pokud dým zapáchá kysele (po kyselině akrylové), jedná se o polypropylen. Metoda nerozliší HDPE (vysokohustotní), LLDPE (lineární nízkohustotní) a LDPE (rozvětvený nízkohustotní PE). U folií lze typy PE rozlišit poměrně snadno. Folie z HDPE je průsvitná, málo průhledná, šustivá, pevná (známý mikroten) Folie z LLDPE a LDPE je průhlednější, nešustivá, na omak hebká, v tahu obvykle pružná (obaly např. galanterního zboží) Folie z PP (polypropylenu) je obvykle zcela transparentní, šustivá (obaly cigaret) Existuje mnoho sofistikovanějších a přesnějších metod, ty jsou ale v domácnosti nedostupné.

Interaktivní muzeum

7.3.2014
interaktivní návštěva muzea

Návštěvníci muzeí po celé Evropě budou mít brzy možnost naplánovat si svůj kulturní program ještě dříve, než vůbec opustí domov. Obyčejná návštěva muzea se může proměnit v osobní interaktivní zážitek díky inovativnímu projektu, který využívá mobilní zařízení, rozšířenou realitu a technologie k určení polohy. Konsorcium akademických, průmyslových a kulturních organizací z několika evropských zemí využilo investici z Evropské unie k vytvoření mobilní technologie, která dokáže vytvořit osobní, na míru šitý itinerář a interaktivního průvodce muzeem, a nabídne tak turistům širší kulturní zážitek. S aplikací CHESS, která bude dostupná napříč Evropou prostřednictvím chytrých telefonů a tabletů, mají uživatelé dávnou kulturu a historii doslova na dosah ruky. Na rozdíl od tradičních průvodců vypráví aplikace CHESS každému uživateli speciální příběh zaměřený na exponáty a sbírky, které odpovídají jeho aktuálnímu zájmu a rozpoložení, a zařadí množství informací podle individuálních požadavků. Příběhy lze obohatit o multimediální obsah, 3D prvky a funkci rozšířené reality (tzv. „augmented reality“), některé exponáty dokonce hovoří a vyzývají návštěvníky k interakci.

Kroutící se gel

6.3.2014
Fungování chemomechanického gelu, obr.Lee, B. P. and Konst, S. (2014), Novel Hydrogel Actuator Inspired by Reversible Mussel Adhesive Protein Chemistry. Adv. Mater.,doi: 10.1002/adma.201306137

Gel, který při změně pH dokáže zaujmout nejrůznější předem naprogramované tvary, připravili Bruce P. Lee a Sahri Konst z Michigan Technological University. Jde o vodní gel tvořený organickými polymery s vysokým obsahem dopaminu a DOPA (3,4-dihydroxyfenylalanin). Vpravíme-li do některé jeho části železité ionty, při snížení kyselosti vznikne řada koordinačních vazeb nimi a zmíněnými molekulami. Podstatně vzroste provázanost molekul a gel se lokálně smrští. Celek pak vykoná mechanický pohyb. Přítomnost železa určuje, kde ke smrštění dojde, zvýšení pH celý proces spustí. Železa postačí velmi malé množství, které se například uvolní při dotyku předmětu z tohoto materiálu. Odstranění železitých iontů a reprogramování gelu je bezproblémové. Látky, které vykonávají mechanický pohyb na základě chemických změn jsou analogií našich svalů, které fungují obdobně. Své uplatnění mohou najít v lékařství anebo robotice. Jak chemomechanický gel funguje, vidíme na obrázku (Lee, B. P. and Konst, S. (2014), Novel Hydrogel Actuator Inspired by Reversible Mussel Adhesive Protein Chemistry. Adv. Mater., doi: 10.1002/adma.201306137)

Alarmistický chaos

5.3.2014

Přestože množství oxidu uhličitého v atmosféře stále narůstá, teplota přízemní vrstvy atmosféry se nezměnila od roku 2001. Jde o zásadní důkaz nedostatečnosti modelů, s jejichž pomocí alarmisté předpovídají klimatickou katastrofu. Podle prof. Matthewa Englanda z australské University of New South Wales a jeho kolegů to způsobují pasáty. V posledních dvaceti letech zesílily, více ochlazují tropické oblasti Pacifiku a spouštějí mechanismus, kterým se toto teplo ukládá v hlubinách oceánu. Tento trend by mohl přetrvat ještě deset let. Potom teprve přijde pořádné globální oteplení!

V téže době se v časopisu Nature Geoscience objevila publikace klimatologa Benjamina Santera a jeho kolegů z Lawrence Livermore National Laboratory. Podle nich to, že se Země nechová podle klimatických modelů, způsobila sopečná aktivita. Díky ní se do atmosféry dostalo více oxidu siřičitého, který způsobuje vznik aerosolů, jež nás odstíní před dopadajícím slunečním zářením.

Lisa V. Alexander, kolegyně prof.Englanda z University of New South Wales, popírá, že by se vzestup teplot zastavil. Zajímavé je, že její publikace vyšla v časopisu Nature Climate Change asi dva týdny poté, co ve stejném žurnálu vyšla i Englandova publikace. Netřeba podotýkat, že se navzájem vylučují. Je podivuhodnou drzostí, že pokud takový chaos panuje v řadách stoupenců globální změny klimatu způsobené lidmi, osobují si právo navrhovat nám recepty, jak změnit společnost a uniknout katastrofě. Kdyby nešlo o hru s lidskými osudy, která může mít tragické důsledky, byla by to celá docela dobrá groteska.

Milan 7.3.2013: Dokud alarmisté nepřiznají že teploty:

1.stoupají už 360 let tj. od roku 1650 kdy bylo nejníže Mauderovo minimum

2. že teploty ovlivňují všechny faktory a ne jenom skleníkové plyny

3. že zvyšováním CO2 klesá jeho oteplovací efekt (Linzden a Choi, 2009)

4. za posledních dvanáct tisíc let velmi dobře korelovala aktivita slunce a dlouhodobé oceánské cykly (G.Bond, 2001)

5. člověk 8 GT CO2, ale v přírodě (atmosféra, hydrosféra a litosféra) kolotá okolo 40 000 GT CO2

... tak se nikam nedostaneme. Jenomže pokud to alarmisté uznají, lépe řečeno pokud přistoupí na to, že existuje i druhá strana vědy, tak jak potom budou moci býti ještě alarmisté?... IPCC stojí na "konsensu vědců" ale to do vědy nepatří to je politika - tím pádem je IPCC politická instituce a né vědecká. Konsensus 2500 vědců z roku 2007 (AR4, 2007) bylo napadeno peticí, jenž podepsalo 32000 vědců ze všech možných vědních oborů (9000 z nich má titul PhD - takže ne pitomci). Jsem zvědav jak bude napadena AR5 a její paradigma o 95% vlivu člověka na oteplování ...

4.9.2014: Další příčinu, proč globální oteplování neprobíhá podle alarmistického jízdního řádu, přidali prof. Ka-Kit Tung z University of Washington a Xianyao Chen z Čínské oceánské univerzity. Podle nich za to nemohou pacifické pasáty, jak tvrdí výše prof.England, ale proudění v Atlantickém oceánu, které před námi teplo schovává v hlubinách.

Milan 18.9.2014: jenom pro porovnání ... http://wattsupwiththat.com/2014/09/17/another-benefit-of-climate-change-and-increased-co2-trees-continue-to-grow-at-a-faster-rate/ ...http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/pan-ki-mun-jmenoval-leonarda-dicapria-poslem-miru-osn

Vědecký spam

4.3.2014

Informatik Cyril Labbé z Université Joseph Fourier ve francouzském Grenoblu pomocí svého programu odhalil ve sbornících z více než 30 konferencí, které proběhly v letech 2008 - 2013 většinou v Číně, sto dvacet zcela bezobsažných příspěvků, které jejich autoři (zpravidla Číňané) vytvořili pomocí programu SCIgen. Tento software náhodně kombinuje řetězce slov, aby vytvořil slohový útvar vypadající jako vědecká publikace z oblasti informatiky. Jeho informační hodnota je zcela nulová. Přes stovku jich bylo ve sbornících vydaných americkým Institutem pro elektrotechnické a elektronické inženýrství (IEEE - The Institute of Electrical and Electronics Engineers), zbytek nakladatelstvím Springer Verlag z německého Heidelbergu, což jsou obě renomované organizace. Všechny odhalené příspěvky nyní odstraňují. Program SCIgen vznikl roku 2005 na Massachusetts Institute of Technology (MIT). Jeho původním posláním bylo testovat, zdali organizátoři konferencí přijímají nesmyslné příspěvky. To se podařilo prokázat opravdu plně, i když takto si to jeho autoři asi nepředstavovali. Labbé oslovil řadu autorů nesmyslných příspěvků a organizátorů konferencí. Pokud vůbec odpověděli, šlo o popírání, chabé výmluvy nebo svalování viny na kolegy.

Cyril Labbé není v oblasti vědeckého spamu žádným nováčkem. V dubnu 2010 vytvořil fiktivního vědce jménem Ike Antkare a pomocí 102 falešných publikací generovaných SCIgenem z něj vytvořil v té době 21. nejcitovanějšího vědce světa.

Bezdotykové ovládání mobilu

3.3.2014
čip pro ovládání gesty na smartphonu (University of Washington)

Levné zařízení zvané AllSee (Vševid) pro ovládání elektronických přístrojů pohybem ruky sestrojil Shyam Gollakota se svými kolegy z University of Washnigton v Seattlu. Nevelký čip získává energii z okolního elektromagnetického vlnění, zpravidla televizního signálu. Pomocí změn jeho amplitudy zachycuje okolní pohyby. Na obrázku (University of Washington) ho vidíme připojený na smartphone včetně antény z měděného drátu. Součástí výzkumu bylo i určení gest vhodných k ovládání, aby nebylo možné je zaměnit za běžné pohyby. Bezdotykové můžeme ovládat i přístroj skrytý ve vaší kapse. Nepřekvapí, že projekt financovala společnost Google. Na tomto videu si můžeme prohlédnout, jak to celé funguje.

Létající hybrid

2.3.2014
HAV304 na obrázku společnosti Hybrid Air Vehicles

se vznesl k obloze v pátek 28.2. poblíž anglického městečka Cardington. Na první pohled vypadá výrobek společností Hybrid Air Vehicles jako vzducholoď se dvěma spojenými trupy při pohledu zezadu a třemi zepředu. Nicméně balonety plněné heliem ji dodají pouze část vztlaku, zbytek samotný trup. Pohyb zajišťuje čtveřice motorů, dva vzadu a po jednom na každém boku. Ve vzduchu s posádkou vydrží 5 dní a uveze 10 tun nákladu. Vystoupá do 6.000 m a dosáhne rychlosti 148 km/hod. Stavba prototypu údajně stála 100 milionů dolarů. Společnost předpokládá, že do zisku se dostane prodejem až 1.000 těchto strojů po jeho uvedení na trh. První let s cestujícími se plánuje na rok 2016. K přednostem létajícího stroje patří, že díky přistávacím polštářům může přistát prakticky kdekoliv a je výrazně šetrnější k životnímu prostředí, než jakékoli nákladní letadlo. Další výhodou je možnost dálkového řízení, jímž lze dobu pobytu ve vzduchu výrazně protáhnout. Letoun HAV304 zhotovený z uhlíkových vláken měří na délku 91 m, jde tedy o nejdelší létající stroj současnosti. Nejdelšími létající stroji vůbec byly německé vzducholodi LZ-129 (Hindenburg) a sesterská LZ-130 (Graf Zeppelin II) s délkou trupu 245 m. HAV304 je 43,5 m široký a 26 m vysoký. Jeho objem činí 38.000 kubických metrů.

29.8.2016: Vzducholoď Airlander, přezdívaná „Létající zadek“ při přistávacím manévru poblíž britského Cardingtonu ťukla do země, jak můžeme vidět na tomto videu. Došlo při tom ke zničení přední části kabiny.

Diskuse/Aktualizace