Hmatový dotykový displej

30.9.2015
Viktor Miruchna et al., GelTouch: Localized Tactile Feedback Through Thin, Programmable Gel,DOI: http://dx.doi.org/10.1145/2807442.2807487

Metodu, jak tvarovat povrch dotykových displejů, vyvinul Viktor Miruchna se svými kolegy z Technische Universität Berlin a Jörgem Müllerem z dánské Aarhus Universitet. Pokud na displeji najdeme hmatem rozeznatelné oblasti, jeho ovládání bude mnohem snazší než při vyhledávání pouze barvou odlišených řídících prvků na úplně rovné ploše. Bude dostačující na něj pohlednout jen letmo nebo vůbec ne, což může hrát roli třeba při řízení vozidla. Celý dotykový displej pokryjí 2 mm silnou vrstvou vlhkého poly(N-isopropylakrylamidu). Pod ním se nachází tenká průhledná vrstva vodivého oxidu cíničitého SnO2 (ITO), rozdělená do segmentů. Nejprve prsty nebo s pomocí jiného udělátka vytvarujeme libovolný ovládací prvek. Připojením elektrického proudu na přímo pod ním ležící části vrstvy ITO ji lehce zahřejeme a tím i vytvarovaný gel. V důsledku vzrůstu teploty se z něj odpaří trochu vody, takže ztuhne bez významné změny objemu. Na 25 násobné zvýšení tuhosti stačí ohřát na teplotu 32oC. Zásadní vada je, že proces není uživatelsky reverzibilní, jedině snad, že byste svůj tablet napařovali nad hrncem nebo pořádně stlačili. Při tuhnutí gel rovněž zbělá, takže není průhledný. Dá se to obejít jedině tím, že místo celého tlačítka si vytvoříte jen jeho pevný okraj. Nicméně vlastnosti polymerů lze v jistých mezích nastavovat jejich složením, což je právě oblast dalšího intenzivního zkoumání. Kromě popsané technologie GelTouch existují i jiná řešení, a to hydraulické, pneumatické, vibrační, magnetické nebo prosté vzájemné posouvání jednotlivých částí displeje.

Fungování, přípravu a testování displeje GelTouch najdeme na tomto videu.

Neobvyklý polymer,

29.9.2015
struktura akryloyl 6-aminokapronové kyseliny (nahoře), ethylakrylové kyseliny (uprostřed vpravo) a methakrylové kyseliny (uprostřed vlevo); dole se nachází propojení mezi dvěma karboxylovými skupinami pomocí vodíkových vazeb

který je stabilní v silně kyselém prostředí a rozpadá se v neutrálním až zásaditém, připravil tým chemiků z Massachusetts Institute of Technology pod vedením Giovanniho Traversa. Vhodný je pro lékařské aplikace v silně kyselém prostředí našeho žaludku, kde pH může být i jedna. Základní strukturu z dlouhých, nestočených molekul tvoří poly(akryloyl 6-aminokapronová kyselina). Její strukturu vidíme v horní části obrázku. Volné prostory mezi nimi vyplňují stočené molekuly, tvořené komerčně dostupným blokovým kopolymerem ethylakrylové kyseliny (uprostřed vpravo) a methakrylové kyseliny (uprostřed vlevo). Při nízkém pH vznikají mezi jednotlivými karboxylovými skupinami -COOH vodíkové vazby, které celou strukturu stabilizují. Znázorněno je to na obrázku dole. Stoupne-li pH, např. při přechodu ze žaludku do tenkého střeva, dojde k odštěpení H+ a zbylá skupina zůstane nabitá záporně. Shodně nabité Skupiny -COO- se navzájem odpuzují a celá struktura se rozpadne. Jednotlivé osamocené makromolekuly již nepředstavují pro organismus problém.

Pavoučí hedvábí

28.9.2015
experimentální kvasná nádoba určená k vývoji nových typů vláken a zvyšování výtěžnosti (foto Bolt Threads)

Společnost Bolt Threads z kalifornského Emeryvillu uvede příští rok na trh vlákno z pavoučího hedvábí. Jejím zakladatelům Danu Widmaierovi a Davidu Breslauerovi se podařilo vyřešit oba stěžejní problémy bránící většímu využití pavoučího vlákna, které se vyznačuje mimořádnými mechanickými vlastnostmi; např. vlákna některých druhů jsou pevnější než ocel. Jeho výrobu v dostatečném množství zvládli pomoci geneticky modifikovaných kvasinek, které krmí glukózou. Zvládli i technologii, jak z takto získaného beztvarého bílkovinného slizu tkát vlákna. Vytahují je přímo z roztoku, perou a suší. Na obrázku vidíme experimentální kvasnou nádobu určenou k vývoji nových typů vláken a zvyšování výtěžnosti (foto Bolt Threads).

Těhotný sameček

27.9.2015
mládě mořského koníka opouštějící břišní vak svého otce (foto ZME Media HQ)

Péče o potomstvo se u mořských koníků vyznačuje zvláštními rysy. Samička po tření naklade 1.500 vajíček o průměru kolem 2 mm do speciálního břišního vaku samce. Po třech až pěti týdnech ho opouštějí již zcela vyvinutá mláďata asi 12 mm dlouhá, která dále žijí a rostou samostatně ve volné vodě. Na obrázku vidíme mládě opouštějící břišní vak svého otce (foto ZME Media HQ). Camilla Whittington se svými kolegy z University of Sydney důkladně prozkoumala, jakým způsobem tatínek své potomstvo vyživuje. Dodává jim hlavně lipidy s vysokým obsahem energie. Chemicky jde o estery vyšších mastných kyselin. Jednu jejich skupinu nazýváme tuky a oleje. Rovněž je zásobuje dostatečným množstvím vápenatých iontů Ca2+, které jsou klíčové pro správnou tvorbu kostí. Mořskými koníky nazýváme 54 druhů drobných rybek rodu Hippocampus.

Zajímavý je čtvercový průřez jejich chápavých ocásků, což je u živých organismů neobvyklé. Tuhý povrch těl mořských koníků včetně ocasu pokrývají ochranné kostěné pláty. Čtvercový průřez ocasu jim umožňuje lepší úchop než by umožňoval kruhový nebo eliptický. Měkké chápavé ocasy, jaké mají opice malpy, vřešťani a chápani, se mohou tvarově trochu přizpůsobit, takže jim kruhový průřez nevadí.

Video s mláďaty mořského koníka, která opouštějí břišní vak svého tatínka.

Pořádná šlupka

26.9.2015
aktivita sopky Bárdarbunga dne 4.září 2014 na fotografii Petera Hartreeho (cc-by-sa-2.0  via Wikimedia Commons)

Islandská sopka Bárdarbunga při své loňské explozi vypouštěla během svého zhruba půlročního soptění do ovzduší denně v průměru třikrát více oxidu siřičitého SO2 než všechny evropské lidské zdroje. Na počátku její aktivity v srpnu 2014 to bylo asi osmkrát více. Maxima dosáhla s 120.000 tunami SO2 denně, což je desetkrát více než celoevropská denní produkce tohoto plynu, vztáhneme-li to k hodnotám roku 2010. Pomocí údajů z družic to zjistil vědecký tým z University of Leeds a University of Edinburgh, který vedla Anja Schmidt (UL). Normálně Bárdarbungu překrývá největší islandský ledovec Vatnajökull, ale láva vytékající rychlostí 200 m3 za sekundu se provalila ven. Šlo o největší výbuch od proslulé aktivity sopky Laki v letech 1783 - 1784, v jejímž důsledku zahynulo asi 20% Islanďanů. Zhruba desetkrát menší výbuch sopky Eyjafjallajökull roku 2010 zastavil leteckou dopravu po celé Evropě, protože při něm uniklo do ovzduší výrazně více jemného sopečného popela. Stratovulkán Bárdarbunga je se svými 2.009 metry druhou nejvyšší horou Islandu. Jak vypadala aktivita její aktivita odpoledne 4.září 2014 vidíme na fotografii Petera Hartreeho (cc-by-sa-2.0 via Wikimedia Commons). Vůbec nejvyšší hora Islandu je Hvannadalshnjúkur, který dosahuje 2.110 m.

Skleněný nátěr

25.9.2015
základní tetraedrická strukturní jednotka polymerních křemičitanů

Velmi odolnou nátěrovou hmotu založenou na anorganických sloučeninách vyvinul Jason J. Benkoski, Ph.D. se svými kolegy z laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkins University v marylandském Baltimoru. Základem je vodný roztok křemičitanu draselného K2SiO3. Organický polymer, jehož obsah nepřesáhne 5%, po aplikaci rychle zpolymeruje s křemičitanem za vzniku prostorové struktury. Pod její ochranou probíhá další polymerace křemičitanů. Její rozsah dále zvýší přídavek fosforečnanu ceritého CePO4 a oxidu zinečnatého ZnO, které s křemičitany reagují a zapojují se do vznikající polymerní třírozměrné sítě. Nakonec vzniká velmi odolná, ve vodě naprosto nerozpustná ochranná vrstva, která svým složením připomíná běžné křemičitanové sklo. Ultrafialové záření, na které jsou citlivé běžné organické polymery, ji nepoškozuje. Další velká výhoda je, že odráží a zpětně vyzařuje velmi podstatnou část dopadajícího slunečního záření zejména v infračervené oblasti. Zabraňuje tak přehřívání natřeného povrchu a tudíž i s tím souvisejícím škodám. Kdo si někdy v letní slunečný den sáhl na kovový venkovní povrch, dobře ví, jak ho Slunce dokáže vyhřát. Vysoká teplota samozřejmě urychluje korozi a snižuje tak jeho životnost. Nový nátěr je určen primárně k ochraně kovových povrchů, např. plechových střech. Jeho stabilitu ještě zvyšují chemické vazby na oxidy kovů, které pokrývají jejich povrch. Americké námořnictvo zvažuje jeho využití pro ochranu svých lodí, které jsou na moři vystaveny navíc ještě velmi agresivnímu aerosolu ze slané mořské vody. Použít se dá i na keramiku a některé plasty. V současné době probíhá zhruba dvouleté testování v reálných podmínkách. Možná si upamatujete vodní sklo, které se dříve používalo k nakládání vajec a ochraně dřevěných konstrukcí. Je to vodný roztok křemičitanu sodného Na2SiO3. Benkoskiho nátěr je vlastně jeho velmi výrazné vylepšení. Na obrázku vidíme základní strukturní jednotku polymerních křemičitanů SiO44-, která má tvar čtyřstěnu.

Łeo K 25.9.2015: Vodním sklem se rozdělává i šamot na opravu pecí nebo šamotového vyložení kamen. Není nutné o něm mluvit v minulém času, je pořád ještě k dostání.

Nejstarší případ leukemie

24.9.2015
leukemické buňky v nátěru krve, (2005) A Surprising New Path to Tumor Development. PLoS Biol 3(12): e433. doi:10.1371/journal.pbio.0030433

Neobvyklé řídnutí vnitřku kosti hrudní (sternum) a pravé kosti pažní (humerus) odhalila u 7.000 let starých lidských pozůstatků Dr. Heike Scherf se svými kolegy z Univesität Tübingen. Patřily na poměry mladší doby kamenné celkem zdravé ženě, která tenkrát zemřela mezi 30 a 40 roky svého věku. Pozorované patologické změny leží v oblastech, kde nacházíme kostní dřeň (medulla ossea), v níž probíhá krvetvorba. Jsou typické právě pro leukemii. Nicméně příčina její smrti zůstává neznámá, nemusela to být nutně její choroba. U koster jedenácti jiných lidí z téže doby a lokality se srovnatelné změny vnitřku kostí nenacházejí, takže šlo o ojedinělou událost a nikoliv tehdejší standard. Svá pozorování provedli vědci pomocí zvláště citlivého počítačového tomografu, což je jinak běžný diagnostický přístroj. Doufám, že nejstarší známá postižená leukemií dostane co nejdříve důstojnější jméno, než G61. Na obrázku vidíme leukemické buňky v nátěru krve (2005, A Surprising New Path to Tumor Development. PLoS Biol 3(12): e433. doi:10.1371/journal.pbio.0030433).

Skupenství magnetických polí

23.9.2015
Nahoře hexagonální strukturu z miliardy magnetů, dole schematické znázornění magnetizací částic v závislosti na teplotě, obr. Paul Scherrer Institut/Luca Anghinolfi

Chování velkého množství miniaturních magnetů v závislosti na teplotě připomíná chování atomů. Můžeme u nich rozlišit tři stavy připomínající skupenství běžných látek. Nejde ale o uspořádání částic, ale jejich magnetických polí. Pokusy s hexagonální strukturou z miliardy magnetů ze slitiny o Permalloy o složení Ni80Fe20 a rozměrech 63 nm x 26 nm x 6 nm provedl mezinárodní tým fyziků pod vedením prof.Laury J.Heyderman ze švýcarského Paul Scherrer Institut. Vidíme-ji v horní části obrázku (obr. Paul Scherrer Institut/Luca Anghinolfi). Bílá úsečka na něm je 170 nm dlouhá. Celkové rozměry celého vzorku byly 5 x 5 mm. Při nejvyšší teplotě nejsou magnetická pole uspořádána. Její pokles způsobuje vznik částečného uspořádání krátkého dosahu, které při dalším snižování přechází v úplné uspořádání. Míra uspořádání jakoby odpovídala plynnému, kapalnému a pevnému skupenství. Ve spodní části obrázku vidíme schematické znázornění magnetizací částic v jednotlivých stavech. Ke změnám dochází při teplotách 35 K a nad 300 K.

Prospěšný nedostatek

21.9.2015
struktura 1-heptyl-2-oktylcyklopentanu, neboli prostanu

Nedostatek vody v době, kdy olivám tvrdou pecky, zvýší kvalitu z nich vylisovaného olivového oleje. Bude v něm více fytoprostanů, což jsou látky zdraví prospěšné. Olivovník tím reaguje na stres spojený se suchem. Pokusy provedli s druhem Olivovník evropský (Olea europaea), odrůda Cornicabra, J.Collado-González, S.Medina, F.Ferreres a A.Gil-Izquierdo z vysoké školy CEBAS - CSIC ve španělské Murcii spolu s dalšími kolegy. Cornicabra je rozšířená odrůda poskytující velmi kvalitní olivový olej. Prostany jsou deriváty organické sloučeniny 1-heptyl-2-oktylcyklopentanu (struktura viz obr.). O fytoprostanech hovoříme, pokud jde o tytéž sloučeny rostlinného původu.

Cena zraku

20.9.2015
Porovnání povrchových a hlubinných forem tetry mexické z jeskynní Micos a Pachón (Science Advances  11 Sep 2015: Vol. 1, no. 8, e1500363, DOI: 10.1126/sciadv.1500363).

je vysoká, protože organismy na něj vynakládá podle hmotnosti 5 - 15% veškerých svých energetických výdajů. To je opravdu hodně. Zjistili to Damian Moran, Rowan Softley a Eric J. Warrant ze švédské Lundské univerzity. Zkoumali zrakový systém známé akvarijní rybičky tetry mexické (Astyanax mexicanus). Její populace se během doby rozdělila do několika skupin. Některé žijí v krasových jeskynních systémech v temnotě a nedostatku potravy, jiné v řekách, které jeskyně napájejí. Tam mají světla i jídla mnohem více. Na obrázku vidíme porovnání povrchových a hlubinných forem tetry mexické z jeskynní Micos a Pachón (Science Advances 11 Sep 2015: Vol. 1, no. 8, e1500363, DOI: 10.1126/sciadv.1500363). Rozdíly ve velikosti oka a středního mozku jsou zjevné. Ryby, které žijí v temnotě, mají pochopitelně menší až zakrnělé oči, a s tím spojené výrazně menší části středního mozku, které odpovídají za zpracování zrakového signálu. Z jejich porovnání vyplynulo, že 1 g vážící tetřičky vynaloží na zrak 15% své úhrnné energetické bilance, zatímco těžší, 8,5 gramové jenom 5%.

Nacistický jaderný výzkum

18.9.2015
Vzorek minerálu uraninitu z dolu Chestnut Flats Mine ve Spruce Pine v Severní Karolíně, foto Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons.

Izotopická analýza vzorků uranu, které pochází z jaderného výzkumu nacistického Německa, ukázala, že se tehdy Werneru Heisenbergovi ani Kurtu Diebnerovi nepodařilo uskutečnit řetězovou reakci. Stopy izotopů 236U a 239Pu nepřesáhly jejich přirozenou úroveň. Znamená to, že vzorky nikdy nebyly vystaveny toku neutronů, čemuž by se při řetězové reakci nemohly vyhnout. Spekulace o údajném atomovém výbuchu, který prý uskutečnili němečtí jaderní fyzici těsně před koncem druhé světové války v pusté oblasti Lüneburských vřesovišť, musíme odkázat do říše bájí. Autenticitu vzorků prokazuje poměr izotopů 230Th/234U, z něhož lze určit, že vznikly v letech 1940 - 1943. Poměr izotopů 87Sr a 86Sr prozrazuje, že zkoumané vzorky pocházely z České republiky. Krušnohorské ložisko minerálu uraninitu neboli smolince, chemicky oxidu uraničitého UO2, patřilo tehdy k významným světovým nalezištím. Své proslulé experimenty s radioaktivitou prováděla Marie Curie právě s ním. Bohužel většina nám ho byla v padesátých letech minulého století ukradena tehdejším Sovětským svazem. Pokud jde o použité chemické symboly, U značí uran, Pu plutonium, Sr stroncium a Th thorium. Vzorek minerálu uraninitu z dolu Chestnut Flats Mine ve Spruce Pine v Severní Karolíně vidíme na obrázku (foto Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0, via Wikimedia Commons).

Analýza pro každého

17.9.2015
kapesní analyzátor SCiO2, foto Consumer Physics

Izraelská startupová společnost Consumer Physics z Hod ha-Šaronu poblíž Tel Avivu uvádí na trh svůj kapesní analyzátor SCiO určený i pro laické uživatele. S jeho pomocí můžeme zjistit složení kupovaného jídla v obchodě či restauraci a podle obsahu cukru rozeznat zralost ovoce. Nebo určit obsah cukru v nápoji a okamžitě ho nechat přepočítat na energetickou hodnotu, dále analyzovat léky nebo ověřit pravost deklarovaných materiálů při nákupu oděvů. Pro analýzu využívá infračervené záření o vlnových délkách 800-2500 nm, které proniká i pod povrch materiálů. Komunikace s chytrým mobilem se již stala standardem pro řadu nejrůznějších přístrojů. Využití jeho softwarových a zobrazovacích kapacit umožňuje konstrukci menších přístrojů. Veškerá naměřená data se shromažďují v databází přístupné všem uživatelů analyzátorů SCiO. Projekt financovalo prostřednictvím crowd fundingu 13.000 zákazníků, kteří si již přes Kickstarter objednali analyzátor v ceně 250 USD za kus. První z nich ho obdrží letos v prosinci. Prohlédnout si ho můžeme na obrázku (foto Consumer Physics).

Kobereček z řas

16.9.2015
řasová pěna Bloom, foto ALGIX

Elegantní rohože, podložky, botky nebo hračky vyrobené z řas uvedou příští rok na trh americké společnosti ALGIX a effekt. Nový materiál Bloom lze použít stejně jako pěnový plast. Protože ho z 15 až 60% tvoří řasy, je snadno recyklovatelný a vyrábí se z obnovitelných zdrojů. Pěstuje je ALGIX na svých rybích farmách, výrobní technologii vyvinula inovační společnost effekt. Jak vidíme na obrázku (foto ALGIX), výrobní postup nás neomezuje jenom na zelenou barvu, k dispozici jsou prakticky všechny odstíny. Zvládnout nějakým způsobem úpornou zeleň rostlinného barviva chlorofylu je možná nejobtížnější částí celé technologie.

Kosmické zvětrávání

15.9.2015
Skutečná barva měsíčního povrchu  na snímku vycházející Země nad měsíčním horizontem, který pořídila posádka Apolla 11 v roce 1969 (foto NASA).

Na Zemi je zvětrávání povrchu naprosto běžným jevem. Počasí na něm zanechává své výrazné stopy. Nicméně ke zvětrávání dochází i v kosmickém prostoru, kde žádné počasí ani podnebí nehrozí. Povrch těles bez atmosféry, jako je např.Měsíc, Merkur nebo asteroidy, pomalu tmavne a získává červený odstín. Způsobují to částice elementárního železa o průměru do 50 nm. Otázka je, jak vznikají. V úvahu přichází několik možností, které mění tvářnost povrchu kosmických těles: meteority a mikrometeority, ultrafialové nebo kosmické záření a sluneční vítr. Kimberly Kuhlman z Planetary Science Institute v Arizoně spolu s kolegy z University of Wisconsin-Madison provedla experimenty, které ukazují, že zodpovědný je právě sluneční vítr. Jde o proud nabitých částic, které rychlostí zhruba 450 km/s vylétají ze Slunce. Během experimentů ho napodobili pomocí vodíkových a heliových iontů z plazmatu. Nechali je dopadat na terčíky z orthopyroxenu (Mg,Fe)SiO3, což je na pevných kosmických tělesech dosti běžný minerál. Dopadající nabité částice v něm zpřetrhají chemické vazby. Vodíkové ionty se navážou na uvolněné kyslíkové atomy za vzniku hydroxylových radikálů OH nebo vody H2O. Zredukují tak Fe2+ na elementární železo Fe. Jeho uvolněné atomy se pak samy shlukují do klastrů. Skutečnou barvu měsíčního povrchu vidíme na notoricky známém snímku vycházející Země nad měsíčním horizontem, který pořídila posádka Apolla 11 v roce 1969 (foto NASA).

Správné rozhodování teenagerů

14.9.2015

Obecně se má za to, že rozhodnutí teenagerů jsou neuvážená. Pravý opak ukazují psychologické experimenty Scotta A. Huettela a jeho kolegů z Duke University v Massachusetts. Během nich pokusné osoby řešily jednoduché úlohy spočívající ve výběru několika alternativ nabízejících různé výše odměn a ztrát se stejnými pravděpodobnostmi. V zásadě lze říci, že teenageři mnohem více nežli starší se drželi správně uchopeného striktně pravděpodobnostního přístupu. Starší osoby mnohem více nasazovaly heuristický přístup. Stručné řečeno heuristika je zkusmé řešení problémů. Z něj vycházejí obecnější pravidla založená na zkušenosti, třeba nesahejte na rozpálená kamna.

Nabízí se tu srovnání s kritikou ryze pravděpodobnostního přístupu Nassima Nicholase Taleba. Podle něj kromě pravděpodobnosti události musíme vážit i dopad jejích následků na nás. Například investiční strategie, při které stavíme proti sobě malý zisk s velkou pravděpodobností oproti velké ztrátě s velmi malou pravděpodobností, není příliš dobré řešení. Malý zisk naši situaci nezmění, velká, byť velmi nepravděpodobná ztráta nás zničí. Na analogické situace narazíme i v běžném životě, např.: vyplatí se svést se kousek s podnapilým řidičem?

Vorvaní klik, klik

13.9.2015
vorvaní matka s mládětem, foto Gabriel Barathieu via Wikimedia Commons

Vorvani na rozdíl od ostatních ozubených kytovců, např.delfínů, kteří vydávají řadu různých zvuků, se dorozumívají pouze stereotypním klikáním. Nazýváme je kódy a můžeme ho slyšet i my. Výsledky osmnáctiletého sledování jejich sociálního chování ve východním Pacifiku vyhodnotili Maurício Cantor a Hal Whitehead z Dalhousie University v kanadském Halifaxu s kolegy ze Spojených států a Filipín. Zjistili, že každé vorvaní stádo mluví svou vlastní řečí, která je určují pro jeho příslušnost k němu.

Vorvaň obrovský (Physeter macrocephalus), dříve zvaný též tuponosý, je nejspíš největší žijící ozubený tvor na světě. Je jediným žijícím druhem ve svém rodu. Více o mluvě vorvaňů i spoustu zajímavého o nich samotných najdeme zde. Na obrázku vidíme vorvaní matku s mládětem (foto Gabriel Barathieu via Wikimedia Commons).

Čtrnáctý druh lidí

12.9.2015
Dochované kosti rukou H.naledi (eLife 2015;4:e09560).

Objev pozůstatků dalšího druhu člověka ohlásili 10.září na tiskové konferenci zástupci University of the Witwatersrand (Wits University), National Geographic Society, Department of Science and Technology a National Research Foundation of South Africa. Pojmenovali ho Homo naledi. V sesothštině, jednom z jihoafrických jazyků bantuské skupiny, znamená naledi hvězda. Ke zhruba třinácti známým druhům tak přibyl člověk čtrnáctý. Doposud popsané druhy rodu Homo jsou: Homo antecessor (člověk předchůdce), Homo dubius, Homo erectus (člověk vzpřímený), Homo ergaster (člověk dělný), Homo floresiensis (člověk floreský), Homo habilis (člověk zručný), Homo heidelbergensis (člověk heidelberský), Homo helmei (člověk florisbadský), Homo kanamensis, Homo neanderthalensis (člověk neandrtálský), Homo rhodesiensis (člověk rhodéský), Homo rudolfensis (člověk východoafrický) a Homo sapiens sapiens (člověk moudrý). V otázce rozdělení našeho rodu na jednotlivé druhy nepanuje dosud plná shoda. Někteří antropologové pokládají neandrtálského člověka za náš poddruh. Rovněž zařazení lidí zvaných denisované je nejasné. Někdy rovněž narazíme ještě na druhy Homo cepranensis a Homo georgicus (člověk gruzínský).

Udivující je množství nalezených pozůstatků Homo naledi. V dutině Dinaledi jeskyně Rising Star 50 km severozápadně od jihoafrického Johannesburgu nalezli antropologové roku 2013 celkem 1.550 částí kostí a zubů patnácti jedinců. Dochované kosti rukou vidíme na obrázku (eLife 2015;4:e09560). Vypadá to, že jedinci tam byli po své smrti uloženi úmyslně, což svědčí o vyloženě lidském jednání. Přesné datování ještě nebylo dokončeno, nicméně jejich stáří se odhaduje na 2,5 milionu let. Velmi rezervovaně musíme brát rekonstrukci jejich vzhledu, kterou si spolu s dalšími záběry z výzkumu můžeme prohlédnout zde. Dorůstali výšky kolem 150 cm a vážili přibližně 50 kg.

Mohlo by se zdát, že není příliš důležité, je-li nás třináct nebo čtrnáct druhů. Nicméně každý nález dávných lidských ostatků je důležitý, protože nám pomáhá řešit důležitý, dosud nevyřešený problém: Jsou všechny lidské druhy součástí jedné vývojové linie nebo šlo o několik souběžných linií, přičemž dneška jsme se dožili pouze my?

Robobarman

11.9.2015
Robobarman HoLLiE při práci

Robotici z Karlsruher Institute für Technologie sestrojil robota, který vás obslouží u baru. V testovacím provozu namíchal na skutečné party 280 koktailů, byť jen dvou druhů. Vidíme ho na obrázku (foto ZME Media HQ) a při práci si ho můžeme prohlédnout zde. Žádná velká rychlost, co? I velmi podprůměrný barman by ho strčil do kapsy. Jeho tvůrci mají ještě co zlepšovat. Uvidíme, jak se vypořádají s další povinností barmana, totiž neustále trpělivě naslouchat žvanění opilců a patřičně reagovat. První krok k tomu již učinili. Pojmenovali ho HoLLiE, což je zkratka z House of Living Labs intelligent Escort. Takže je to vlastně spíš barmanka.

Nemazlete se s rypoušem

10.9.2015
rodinka rypoušů severních se vztyčeným alfa samcem v kalifornské lokalitě Piedras Blancas  od Michael L. Bairda. Licencováno pod CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.

Na plážích kalifornského národního parku Ano Nuevo najdeme bez zjevné příčiny osmkrát větší množství velmi jedovaté methylrtuti CH3Hg+ než na jakékoli jiné lokalitě západního pobřeží Severní Ameriky. Jde o velmi jedovatou sloučeninu, která v přírodě vzniká působením mikroorganismů z mnohem méně jedovaté rtuti. Protože je silně hydrofobní, rozkládá přednostně nervovou tkáň s vysokým obsahem tuků. Environmentální plážovou záhadu se podařilo vyřešit Jennifer Cossaboon a jejím kolegům ze San Diego State University. Povšimli si, že během roku množství koncentrace methylrtuti vrcholí v době, kdy na plážích línají rypouši severní (Mirounga angustirostris) z čeledi tuleňovitých (Phocidae). V jejich tělech se prostřednictvím potravního řetězce methylrtuť na moři hromadí. Metabolická cesta, jíž by se tato hydrofobní sloučenina dostávala ven z těla, totiž neexistuje. Původně nízká koncentrace v mořských mikroorganismech se zvýší v tělech větších tvorů, kteří je žerou. Ještě vyšší bude v tělech o něco větších dravců, kteří sežerou je. V tělech tvorů na vrcholu potravní pyramidy, kde najdeme kromě jiných rypouše severního, bude největší. Rypouši tráví velkou část roku na moři, kde se vykrmují ulovenými rybami. Pak připlouvají na pobřeží v Ano Nuevo, aby odchovali mláďata. Rovněž tu ztrácí srst, čímž kontaminují pláže, na nichž se povalují. Na obrázku vidíme rodinku rypoušů severních se vztyčeným alfa samcem v kalifornské lokalitě Piedras Blancas od Michael L. Bairda. Licencováno pod CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.

Neloupejte si jablíčka

9.9.2015
Struktura ursulové kyseliny (nahoře) a tomatidinu (dole).

Ztrátu svalové hmoty ve stáří způsobuje bílkovina ATF4. Ovlivňuje genovou expresi v buňkách kosterního svalstva tak, že produkují méně bílkovin. Důsledkem je celková svalová ochablost. Prof. Christopher Adams se svými kolegy z University of Iowa tyto procesy studují. Zároveň zjistili, jak jim předejít. Aktivitu proteinu ATF4 omezují dvě sloučeniny: ursolová kyselina a tomatidin. První z nich nalézáme hlavně ve slupkách jablek, druhou v nezralých rajčatech. Jejich strukturu vidíme na obrázku. Zelená rajčata raději nejezte, obsahují alkaloid tomatin. Najdeme ho v listech, stoncích a nezralých plodech lilku rajčete (Lycopersicon esculentum). Otrava se projevuje již po požití 25 mg, 400 mg může být smrtelná dávka. Na to bychom jich museli sníst necelý kilogram, což není příliš reálné. Zralých rajčat se netřeba obávat, obsahují ho pouze minimální, naprosto bezpečné množství. Hydrolýzou tomatinu vzniká tomatidin. Oproti němu má tomatin navíc velkou sacharidovou část.

Genová exprese, taktéž exprese genu, je proces, při kterém z informace uložené v genu vzniká skutečná buněčná struktura. Řízení genové exprese, tedy rozhodování o tom, kdy který gen bude aktivní, hraje při růstu a fungování organismů klíčovou roli. V jistém smyslu je genová exprese důležitější než vlastní informace v genech nesená.

Pavel 10.9.2015: Když už se zcela mimo téma rozepisujete o jedovatosti tomatinu, nemohli byste také napsat s tématem mnohem více související informaci, kolik těch jablečných slupek je třeba sníst, aby to mělo efekt?

Zmrzlejší zmrzlina

8.9.2015

Bílkovinu, který zvýší teplotu tání zmrzliny, izolovali vědci z University of Edinburgh a University of Dundee pod vedením profesorky Cait E. MacPhee z neškodné půdní bakterie Bacillus subtilis (bacil senný). Bílkovina s názvem BslA obaluje tukové kapičky a vzduchové bublinky ve zmrzlinové směsi, čímž je stabilizuje. Způsobuje to neobvyklá extrémně hydrofobní část její molekuly. Zmrzlina se tudíž hůře roztéká. Protože zároveň vyvinuli metodu průmyslové produkce BslA, můžeme se rozloučit se sladkou lepkavou směsí stékající nám v horkých dnech po prstech.

Zmrzlina Míša 15.9.2015: A já tak rád soutěžil s dětmi, kdo slíže nanuk dříve, než se mu začne rozpouštět.

3,04 bilionu stromů

7.9.2015
Hustota stromového porostu na Zeměkouli (T. W. Crowther et al., Mapping tree density at a global scale, Nature (2015) doi:10.1038/nature14967).

roste v současnosti na Zemi. V číselném vyjádření 3,04 x 1012, což odpovídá 442 kusům na každého jejího obyvatele. Odhaduje to ve své studii T. W. Crowther z Yale University s řadou kolegů ze Spojených států, mnoha evropských zemí včetně Česka, dále Jižní Afriky, Brazílie, Číny a Ruska. Svá čísla získali vyhodnocením celkem 429.775 lokálních stanovení hustoty stromového porostu. Oproti starším odhadům pouze z družicových snímků založených na celkových plochách lesa je stromů sedmkrát až osmkrát víc. To je jistě potěšující zpráva, na druhou stranu od počátků naší civilizace jejich počet klesl zhruba na polovinu. Hustotu stromového porostu na Zeměkouli podle zmíněné studie vidíme na obrázku (T. W. Crowther et al., Mapping tree density at a global scale, Nature (2015) doi:10.1038/nature14967).

Maličko a neuzříte mne

6.9.2015
Guanin, důležitá součást nukleových kyselin. Pojmenován byl podle guana, fermentovaného ptačího trusu, ze kterého byl poprvé izolován.

Zajímavé optické chování vykazují malí korýši (Crustacea) čeledi Sapphirinidae z podtřídy klanonožců (Copepoda), třída Maxillopoda. Sameček tohoto nanejvýš několik milimetrů velkého tvora se vznáší v moři a září jasnou barvou, žlutou, modrou nebo fialovou. A najednou během okamžiku zprůhlední. Tvorečka i se změnou barvy si můžeme prohlédnout na tomto videu. Prof.Lia Addadi a prof.Stephen Weiner z Weizmannova institutu věd v Rehovotu ve spolupráci s dalšími izraelskými vědci přišli tomuto jevu na kloub. Barva korýška vzniká kombinací odrazu a interference světla na fotonických krystalech, které se nacházejí v horní části jeho tělíčka. Tvoří je krystaly guaninu, což je heterocyklická organická sloučenina, která patří do skupiny tzv.purinových dusíkatých bází. Jeho chemickou strukturu vidíme na obrázku. Kromě jiného je důležitou součástí molekul nukleových kyselin. Barvu určuje vzdálenost jednotlivých krystalků, protože v prostorech mezi nimi dochází k interferenci. Jenže výsledná barva odraženého světla závisí i na úhlu, pod kterým záření na fotonickou strukturu dopadá. A právě to je příčinou náhlé ztráty zbarvení. V moři přichází světlo vždy zeshora. Vhodným nastavením svého těla vzhledem k dopadajícím paprskům a pozorovateli dosáhne tvoreček stavu, ve kterém se od jeho fotonických krystalů směrem k pozorovateli odráží pouze ultrafialové záření. Protože to nevnímáme, vypadá, jakoby náhle zmizel. Sloučenina guanin zřejmě hraje důležitou roli při vytváření živočišných fotonických struktur:

akademon.cz 23.1.2009: Kukadla jako zrcadla

akademon.cz 30.6.2012: Neobvyklé oko rypounů

Robot zabiják

5.9.2015
hvězdice trnová koruna (Acanthaster planci), Wikimedia Commons, GNU Free Documentation License 1.2, foto Nick Hobgood

Velký bradlový útes, který se táhne podél dvou tisíc kilometrů severovýchodního australského pobřeží, vážně ohrožuje dravá hvězdice trnová koruna (Acanthaster planci). Proč má neobvyklé jméno, pochopíme, když se podíváme na obrázek (via Wikimedia Commons, GNU Free Documentation License 1.2, foto Nick Hobgood). Dorůstá až 30 cm a má 14 - 18 ramen. Pojídá mořské korály, které proti ní nemají prakticky žádnou obranu. Do jejích schránek vypouští trávicí enzymy, aby pak jejich ztekucený obsah vysrkla. Útesy zbavené korálů vymírají, protože je opouštějí i ostatní organismy. V oblasti Velkého bradlového útesu jde o nový druh, který má celosvětově jen velmi málo přirozených nepřátel. Tento týden proběhly první zkoušky speciální robota, který je má hubit. Zkonstruoval ho Matthew Dunbabin a Feras Dayoub z Queensland University of Technology. Samostatně pluje pod vodou, kde pomocí kamery a rozpoznávacího softwaru vyhledá hvězdici trnovou korunu. Následně do ní vpraví smrtelnou dávku solí žlučových kyselin. Žlučové kyseliny jsou látky odvozené od oxidovaného cholesterolu. V případě pochybností kontaktuje operátora, který cíl potvrdí nebo ne. Jeho software se z nové zkušenosti dokáže poučit. Jmenuje se COTSbot, což je zkratka z anglického výrazu pro hvězdici trnovou korunu Crown-of-Thorns Starfish a robot. Svou polohu určuje pomocí GPS a orientaci akcelerometrem. Na vzduchu váží až 30 kg, pod vodou dosáhne rychlosti do 2 m/s a vydrží tam 6 hodin. Jeho operační hloubka je méně než 30 m, byť dosáhnout může až 100 m. Spuštění COTSbota na vodu a jeho testování si můžeme prohlédnout na tomto videu.

24.9.2015: Jako jed na hubení hvězdic trnových korun postačí obyčejný ocet, jak zjistila Lisa Bostrom-Einarsson se svými kolegy z James Cook University.

Bio = prospěšné?

4.9.2015
Alfa-linoleová kyselina, příklad omega-3 nenasycené mastné kyseliny

Analýzu rozdílů mezi produkty biozemědělství a běžného zemědělství ve Spojených státech provedl tým expertů ze Stanfordovy univerzity, který vedly Crystal Smith-Spangler a Dena M. Bravata. V jejím rámci porovnávali a vyhodnocovali výsledek 237 jiných analýz, vlastní měření neprováděli. Šlo tedy o tzv. meta-analýzu, která shrnuje výsledky za poslední roky. Z hlediska obsahu živin a prospěšnosti pro zdraví rozdíly prakticky neexistují. Obsah tuku, bílkovin a vitaminů je shodný. Biopotraviny jednoznačně obsahují více fosforu. Biomléko možná obsahuje více prospěšných omega-3 nenasycených mastných kyseliny .Jako příklad je na obrázku znázorněna alfa-linoleová kyselina. To jsou, které mají dvojnou vazbu mezi třetím a čtvrtým uhlíkem počítáno od konce řetězce. Riziko kontaminace pesticidy je u biopotravin nižší o 30%, nicméně povolené hodnoty nepřesáhla jejich koncentrace ani u normálních potravin. I biozemědělci totiž používají pesticidy, byť organické. To, že pocházejí z přírody, vůbec neznamená, že jsou automaticky neškodné. Příroda sama umí vyprodukovat velmi nebezpečné substance. Nejzásadnější rozdíl spočívá v ceně, protože biopotraviny jsou pro konečného spotřebitele průměrně o 47% dražší. Výrobní náklady jsou vyšší nanejvýš o 7%, takže jde v prvé řadě o velký byznys. Tomu nasvědčuje i fakt, že organickému zemědělství se věnují hlavně velké korporace a nikoliv malí místní farmáři. Vše, co zde bylo uvedeno, platí pro organické zemědělství ve Spojených státech. U nás mohou být rozdíly výraznější, protože půda je v horším stavu a zemědělství se tu provozuje mnohem intenzivněji. Prostě nemáme k dispozici takové rozlohy polí. Každopádně velkým přínosem je lepší zacházení s hospodářskými zvířaty, které z našeho, lidského pohledu žijí v lepších podmínkách. Nicméně slepice ve velkochovech žijí déle...

Biofarma Sasov 5.9.2015: Dovolíme si trochu s Vámi polemizovat. Myslíme si, že u bia jde spíše než o to, co má navíc, zajistit aby neobsahovalo to, co obsahovat nesmí, tj. cizorodé chemické látky. Podle našeho názoru Vámi sdílený příspěvek neobsahuje prakticky žádné nové informace a čteme zde i tradičně omýlané argumenty a generalizace vč. předsudků proti biopotravinám. Možná by pro Vás bylo přínosné zmapovat si situaci i v ČR. I na našich stránkách publikujeme výsledky některých výzkumů.

JJezevec 6.9.2015: Bohužel jsou prodejci a výrobci tzv. biopotravin stejní jako český šmejdi. Jen zneužívají důvěry a naivity spotřebitelů. Podobné analýzy stavu to jen potvrzují. V podstatě nabízejí stejný jídlo jako jiní jen za dlouhé peníze. Hanba jim!

Biofarma Sasov 7.9.2015: Např.tato studie http://www.ctpez.cz/cz/clanky/produkty-ekologicke-a-konvencni-produkce-se-zasadne-lisi-v-obsahu-antioxidantu-tezkych-kovu-a-rezidui-pesticidu

8.9.2015: Jde o zajímavou studii, ale říká zhruba totéž, co ta zmiňovaná Stanfordská. Pokud jde o kadmium a pesticidy, v zásadě se shodují. Pokud jde o antioxidanty, to už je jen otázka názoru, zdali zhruba dvojnásobný obsah pokládáte za zásadní nebo ne. Rozdíly v základních živinách a vitamínech neexistují. Každopádně je studie Marcina Barana a jeho kolegů novější a obsáhlejší, protože vychází ze 343 původních publikací.

Ros 9.9.2015: s JJezevec. Vzhledem k tomu, kolik různých potravin pochybného původu jíme, tak kupovat biopotraviny je vlastně zbytečné. Když jednu složku stravy nahradím "bio" složkou, tak se mi neozdraví jídelníček. To bych musel konzumovat všechno jídlo jen původu bio a to nejde ani logisticky (ne všechno je k dispozici v bio variantě). Polopatisticky řečeno, pokud si dám bio brambory jako přílohu k normálnímu jídlu, je to podobné, jako s tím kýblem moči a kýblem vína. Když kápnu kapku vína do kýble moči, je to stále kýbl moči, pokud kápnu kapku moče do kýble vína, mám z toho zase kýbl moči.

Bio Zahrada (kavárna a bio obchod) 11.9.2015: Bio je lepší... A zde názor Margit Slimákové na americkou zmíněnou studii, doporučujeme přečíst.

Anonym 12.9.2015: Ano bio je lepší ... jako prostředek na zácpu http://zpravy.idnes.cz/nemci-nasli-smrtelnou-e-coli-v-kliccich-z-biofarmy-fva-/zahranicni.aspx?c=A110610_094948_zahranicni_ipl

13.9.2015: Ke komentáři Bio Zahrada (kavárna a bio obchod) z 11.9.2015. Přečetl jsem. U přeštického prasete se neřeší otázka, zdali bio anebo ne, ale jde hlavně o druh prasete a přirozený způsob chovu. Pokud jde o názory paní Margit Slimákové, v podstatě říká totéž, co zmíněná americká studie, ale zřejmě ji také nečetla pořádně. Přestože tvrdí, že nikoliv, otázka omega 3 mastných kyselin v ní řešena je. Zmiňuji to v původní aktualitě. Odkaz na detailnější hodnocení je nefunkční. Zajímali by mě odkazy na původní vědecké studie procházející odbornou oponenturou.

Farmářka - potraviny s tváří 14.9.2015: Článek zpochybňují rozdíly mezi bio a nebio potravinami je zajímavý, pro tržní podmínky panující v ČR je však irelevantní (údaje jsou platné pro organické zemědělství v USA). Asi každý uzná, že naše smysly zcela jistě vnímají podstatný chuťový rozdíl např. mezi bio a nebio zeleninou. Je to stejné, jako když si koupíte mrkev v supermarketu a porovnáte ji s chutí mrkve vypěstované doma na vlastní zahrádce. Chce to selský rozum.

PharmDr. Margit Slimáková 16.9.2015: http://www.margit.cz/studie-o-prinosech-biopotravin/

Klouda 10.10.2015: Jako bývalý redaktor Bionovin (pod zesnulým p. Vohralíkem)musím přiznat pravdu obhájcům i odpůrcům KEZ. Je to od případu. Většina produkce v bio kvalitě je dnes už chutnější než produkty z řetězců. Ještě před 20 lety tomu tak nebylo, produkce byla ošklivá, špinavá a chuťově vyloženě odporná. Mezi tu odpornou dodnes patří např. produkce farmy Žatec, dodává zvadlé, špinavé a nahnilé produkty za cenu mnohem vyšší než třeba Country life. Navíc je nutno si ji předplatit, čímž je spotřebitel rukojmím. Ani Country life není zcela OK, mnohé produkty v obchodech jsou kvůli vysoké ceně zvadlé. Někdy již zvadlé přicházejí-odkud? Pro rozběhnutí KEZ udělalo nejvíce práce sdružení PROBIO. Odhlédna od nepoměru mezi výkupní a prodejní cenou se zasloužilo o stav, který je tu jakž takž uspokojivý. Kdo z producentů nechce platit PROBIO, má možnost přímého prodeje na specializovaných bio trzích. Řetězce Sklizeno a Grunt jsou velmi dobré co se týče chuti a kvality, cena je vyšší, tedy nejsou k dennímu nákupu. A ještě k info, že v bio potravinách mají převahu velcí pěstitelé standardní potravy: To platí plně pro U.S.A., v řetězcích Brown Grocery se vůbec výpěstky malých farmářů neobjeví. U nás je to mnohem lepší a přímo připravovaná jídla krátké spotřeby jsou již zcela doménou domácích producentů.

Chybějící výhled vpřed

3.9.2015

Chování našich politiků tváří v tvář uprchlickému problému se nedá označit jinak než ubohé. Vyznačuje se jakoukoli absencí vize, což je zřejmě důsledkem marketingové pojetí politiky. Nesoutěží spolu ideje ale reklama a rozdávané koblihy. Velká část oprávněného strachu lidí z nového a neznámého možná pramení z té zoufalé bezradnosti, kterou vidíme na české i bruselské úrovni. Německo budiž čestnou výjimkou. Kromě naprosto zarytých xenofobů a rasistů by asi každý souhlasil s tím, že dva tisíce uprchlíků jistě nepředstavuje pro Českou republiku problém. Znamená to, že každý z nás se bude podílet na nákladech na jednoho uprchlíka ze dvou deseti tisícin. Pokud počítáme jen výdělečně činné, tak zhruba ze čtyř deseti tisícin. To opravdu uneseme. Obavy budí spíše bezradnost našich předáků tváří v tvář nejasné budoucnosti. Jednají spíše jako bezradní handlíři moci než jako státníci. Co bude dál? Všem je jasné, že umístěním dvou tisíc uprchlíků problém nezmizí. Co za rok? Co až uprchlíků nebudou dva tisíce, ale dvacet tisíc, dvě stě tisíc, dva miliony, dvacet milionů... Lidské zdroje na to v nestabilních oblastech světa bezpochyby jsou. Naši politici veškeré své negativní úsilí soustřeďují na počáteční, vlastně marginální část problému. Naprostou absenci vize nahrazují nejaktuálnějším průzkumem veřejného mínění. Nejen, že jim chybí jakýkoli výhled, co dál. Ani nevnímají jeho nutnost. Přehlížení problému je možná to, co u řady lidí vyvolává strach z budoucnosti. To pak může vyústit v různá nesmyslná, zkratkovitá řešení typu stavby plotů a nasazení armády. Je politováníhodné, že politici situaci nechali dojít až tak daleko, že akademici vlastně svou výzvou suplují jejich práci, za kterou je platíme.

Milan Dvořák 4.9.2015: Proč v EU nefunguje to, co funguje v Austrálii? Přijedeš na lodi, dáme Ti najíst napít a pak Tě zase odvezeme zpátky. Australané si za rok zhruba vyberou 17000 lidí z postižených oblastí. Zřejmě asi dle sociální situace, vzdělání a zdraví. Nejdůležitější pro nás je ochrana před nemocemi jako je například tuberkulóza, hepatitida B, plicní chlamídie a podobně...

Plný text výzvy "Vědci proti strachu a lhostejnosti"

Větrání termitiště

3.9.2015
termití hnízdo druhu Odontotermes obesus, foto Hunter King and Sam Ocko/Harvard University, pořízeno v Indii

Nadzemní hnízda termitů jsou mohutné stavby z jejich trusu, hlíny a odumřelých jedinců. Vše navzájem propojují slinami. Dosahují výšky až 5 metrů a průměru do dvaceti metrů. Přesný mechanismus popsal až nyní prof.Lakshminarayanan Mahadevan z Harvard University se svými kolegy na základě terénních měření a experimentů přímo v hnízdech druhu Odontotermes obesus. Tento všekaz se živí hlavně houbou, kterou pěstuje uvnitř svého hnízda. Vidíme ho na obrázku (foto Hunter King and Sam Ocko/Harvard University) pořízeném v Indii. Během dne ohřívá sluneční záření povrch termitiště. Od něj se zahřeje vzduch v přilehlých komůrkách a chodbičkách, kde stoupá vzhůru. V centrální šachtě, která hnízdem prochází v celé jeho výšce, tudíž vzduch klesá, protože jde o víceméně uzavřený systém. V noci se proudění otočí. V této fázi se odstraňuje oxid uhličitý ze spodních částí hnízda, kde jeho koncentrace během dne dosáhne až 5%. Odhalit tento mechanismus nebylo až tak jednoduché. Vědci pomocí speciálních sond měřili teplotu, koncentraci oxidu uhličitého a proudění vzduchu na různých místech uvnitř hnízda v různou denní doba za odlišných podmínek. Plachtami zakrývali jeho povrch, aby zabránili ohřívání. Foukali přes něj vzduch a vysávali ho z něj, aby vyloučili vliv větru. Popsaný způsob odvětrávání funguje nejspíš v nadzemním hnízdě každého druhu. Kromě nich existují u jiných druhů termitů i hnízda podzemní nebo stromová, kterých se vyvozené závěry netýkají.

Posun nultého poledníku

2.9.2015
Letecký pohled na Královskou hvězdárnu v Greenwichi. Čárkovaná čára vyznačuje původní průběh nultého poledníku a plná čára současný, Imagery © 2014 Google Maps, Infoterra Ltd. & Bluesky

Podle dohody z roku 1884 procházel nultý (Greenwichský) poledník zaměřovacím křížem Airyho poledníkového kruhu Královské hvězdárny v britském Greenwichi. Poledníkový, též meridianový kruh je astronomický přístroj sloužící k přesnému určení průchodu hvězd místním poledníkem. Nicméně v současnost nultý poledník probíhá skoro 102 metrů východně. Způsobuje to rozdíl v určení kolmice při původních astronomických pozorováních a novém systému GPS. Původně se směr kolmý k povrchu určoval pomocí olovnice, tedy gravitačně. Přesný směr gravitace, která na ni působí, je dán i rozložením hmoty v okolí. Zjednodušeně řečeno, budete-li stát na úpatí velké hory, její přitažlivost nepatrně odkloní olovnici od směru ke středu Země, kam by měla kolmice k povrchu směřovat. Satelitní systém GPS vždy dodrží přesný směr kolmice do středu Země, protože pracuje geometricky. Proto nástup nových technologií posunul nultý poledník. Pokud by Zeměkoule byla naprosto homogenní kulové těleso, gravitační i geometrická kolmice by byly totožné. Na leteckém snímku Královské hvězdárny v Greenwichi čárkovaná čára vyznačuje původní průběh nultého poledníku a plná čára současný.

Bezpodmínečný příjem

1.9.2015

Zajímavý sociální experiment připravují v nizozemském městě Utrechtu. V nejbližších měsících začnou obyvatelům města vyplácet základní příjem bez ohledu na jejich ostatní příjmy a bez jakýchkoli podmínek. Městští radní při přípravě tohoto programu spolupracují s experty z Utrechtské univerzity. Tento systém sociální péče má celosvětově řadu zastánců, jak mezi politiky, tak v akademických kruzích. Řada z nich se domnívá, že tato metoda společnost obohatí, protože umožní lidem rozvíjet své talenty a vlohy a pracovat na projektech bez bezprostředního finančního přínosu, aniž by byly existenčně ohroženi. Lze namítnout, že na ty, kteří to skutečně potřebují, zbude méně. Na druhou stranu každý bude moci s tímto svým příjmem naložit dle vlastního uvážení. Pokud ho sám nepotřebuje, nic mu nebrání, aby podpořil své rodiče anebo prostě kohokoli jiného. Možná to znít jako fantazie, ale v jistém smyslu jde o nesmělý pokus o návrat do stavu, kdy elity pociťovaly odpovědnost i za ostatní příslušníky komunity. Současný v průběhu posledních sto let socialisty prosazený systém, který veškerou odpovědnost přenáší na stát, také není bezchybný. Celosvětově nejde o první takový pokus, ale ty předchozí proběhly mimo Evropu, konkrétně v Namibii a v středoindickém státě Madhjapradéš. Výsledky jsou nadějné. V omezeném rozsahu zahájí obdobný program další nizozemské město Tilburg, který skupině 250 lidí (1,25 promile obyvatel) začne vyplácet částku od 900 do 1.300 EUR měsíčně. Zavedení obdobného systému zvažují další nizozemská města Nijmegen, Wageningen, Groningen, Maastricht, Gouda a Enschede.

Diskuse/Aktualizace