Pevné vlákno z nanotrubic

30.10.2007
struktura uhlíkových nanotrubic (obr. Institute of Physics).

Na Cambridgeské univerzitě vyvinuly metodu, která umožní dělat z uhlíkových nanotrubiček vlákno, jež kombinuje lehkost s mimořádnou pevností a odolností. Vhodné by bylo třeba pro výrobu neprůstřelných vest, protože předčí dosavadní známé materiály včetně uhlíkových vláken. Vlákno postupně přirůstá nejprve na pohybující se nosič a pak samo na sebe v peci, do které je průběžně přidáván ethanol. Teplem se okamžitě rozkládá a vznikající uhlík vytváří nanotrubice, jež se spojují do vlákna. Nyní se usilovně pracuje na převodu zatím laboratorní metody do průmyslové praxe. Strukturu uhlíkových nanotrubic vidíme na obrázku od Institute of Physics.

Závody o lunární základnu začaly...

30.10.2007

Rusové vyšlou kosmonauty na Měsíc v roce 2025. Hodlají zřídit trvalou měsíční stanici. Anatolij Perminov, šéf ruské kosmické agentury, dále předpokládá, že vyšlou kosmonauty k Marsu asi po roce 2025. Podle RIA Novosti budou Rusové mít koncem tohoto roku na zemské orbitě 103 družic. Přistát na Měsíci plánují od roku 2017 do 2025 NASA, ESA, Rusové, Čína a Japonsko. Rusové oznámili, že jejich základna bude trvalá. Čína hodlá instalovat dalekohled, nepochybně dálkově ovládaný se Země. Je rozšířen názor, že Rusové si tak chtějí zlepšit reputaci, když je s přistáním na Měsíci předběhli Američané. Není to tak docela pravda. V Bajkonuru byla sice připravována mohutná raketa (Nova), ta však nikdy neprošla všemi testy - i když dlouho stála na startovní plošině a byla tedy pozorovatelná z družic - dokud nebyla potichu zlikvidována. O ruském raketovém projektu rozhodovali především vojáci. Už od počátku byly návrhy na lunární expedici odmítnuty s tím, že Měsíc není vhodná pozorovací základna, protože z něj lze sledovat pouze jednu polovinu zeměkoule. Ještě méně vhodný byl pro vojáky Měsíc jako základna pro odpalování vojenských raket. Nejde jen o to, že mezinárodní dohody něco takového nepřipouštějí. Případná měsíční základna se především nedá utajit a proto je také možné ji včas - a snadno - zničit. Proskočily zprávy, že Rusové vybudují základnu pro vojenské rakety s jadernými hlavicemi někde v blízkém kosmickém prostoru. Nebylo to nikdy potvrzeno. Stačilo by ovšem, aby z nahoře uvedených 103 družic pouhých 20 byly vojenské rakety s bojovým určením - jejich kapacita by byla dostatečná k likvidaci USA, t.j. zničení 60% průmyslu a vyřazení (usmrcení) 80% obyvatelstva. V situaci, kdy tu nebyla podpora armády a navíc bylo zřejmé, že NASA má reálné předpoklady, aby na Měsíci Američané přistáli jako první, kdy tedy odpadly i prestižní důvody, byly veškeré úvahy o přistání ruských kosmonautů na Měsíci zbytečné. Pokud je známo, nezačaly v příslušném zařízení ani přípravy výzkumu, jak pobyt lidí na Měsíci zajistit. U trvalé základny jde zejména o překonání vlivu extrémních rozdílů teplot povrchu během měsíčního dne - přes 200OC - a o zajištění energetických potřeb během 14 dní trvající noci.

Měsíční základnou začínají závody o dosažení Marsu. Na základě dosavadních výsledků se předpokládá, že pro pobyt na povrchu Marsu je nezbytné vyzkoušet potřebnou techniku na Měsíci. O letu na Mars někdy kolem roku 2040 uvažuje americká NASA, evropská ESA, Rusové a Čína. Podle všeho se připravují i Japonci. Hlavním motivačním faktorem je globální prestiž. Není to sice něco, co bychom ve vědě příliš vítali, nepochybně je však lepší, jestliže se střet velmocí odehrává jako soutěžení o prvenství v přistání lidí na Marsu než na válečném poli. Doufejme, že v globálním boji o moc převládnou i nadále formy, které rozšíří naše poznání než nějaké území. Souvisí to s tím, že informace mají dnes větší hodnotu než materiální výdobytky. Sebekratší pobyt lidí na Marsu není ani na nejhlubším místě (oblast Hellas) mimo přetlakovou kabinu možný bez ochranného výškového oděvu; většinou by však bylo nutné se pohybovat ve skafandru. Není to zvláštní problém při pobytu v trvání několika hodin. Něco jiného je však pobyt po několik týdnů. Zatím se předpokládá, že na povrchu Marsu by lidé čekali na vhodnou dobu odletu asi 100 dnů. Obecně vzato by pobyt na povrchu Marsu byl asi obdobou dlouhodobého pobytu v mezinárodní kosmické stanici ISS. Prozatím se podobné aktivity zkoušejí v pozemních simulátorech. Technické laboratorní zařízení je v provozu v Institutu mediko-biologičeskich znanij v Moskvě, kde od ledna příštího rok proběhne 100 až 700 dní trvající experiment. Přes polární léto je v provozu Concordia Base evropské agentury ESA v Antarktidě. Trvale pracují americká experimentální pracoviště jednak v Kanadském archipelágu na Ellesmerově zemi, jednak v Atlantiku u pobřeží Floridy (Navy). V současnosti byly již vybrány oblasti na jižním pólu Měsíce, které jsou trvale osvětlovány Sluncem. Zbývají ovšem problémy se zajištěním denních potřeb pro život kosmonautů. To by mohla lépe zajistit základna u některé měsíční sopky. Kromě výronů plynů by bylo možné využít i selenothermálnich zdrojů - pokud existují. Známé sopečné kužele jsou pouze v rovníkové oblasti (na Goodacrově mapě Měsíce). Nijak se však neprojevují, ačkoliv jsou sledovány již více než sto let. Vzhledem k tomu, že povrch Měsíce známe podstatně lépe, než celý povrch Země (nezapomínejte na dna oceánů!) nemuselo by hledání vhodného místa pro lunární základnu trvat dlouho a termín kolem roku 2020 se zdá reálný - pokud jeho zajištění nenaruší neočekávaná ekonomická krize. Pro amatéry je tu možná vděčné téma - hledejte na fotografiích měsíčního povrchu (Google/Luna) lunární sopky...

Výjimečná kometa 17P/Holmes pozorovatelná na našem nebi

29.10.2007

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 101 z 29. října 2007: Dne 24. října 2007 upozornil španělský pozorovatel Ramon Naves, že periodická kometa 17P/Holmes prochází výrazným zjasněním (outburstem). Zatímco 21. října byla ještě slabší 16 mag (tedy pozorovatelná pouze velkými dalekohledy a laické veřejnosti naprosto neznámá), o tři dny později, 24. října ve 4:10 UT (UT = světový čas), byla již vidět malými dalekohledy jako objekt 7 mag a měla hvězdný vzhled a žlutavou barvu. O několik dalších hodin později, 24. října v 11:15 UT, se odhadovaná jasnost pohybovala již kolem 4 mag, a kometa tak byla pozorovatelná už i pouhým okem, měla ostrou centrální kondenzaci 3“ (3 obloukové vteřiny) a malou komu (prachovo-plynný obal kolem jádra komety) o průměru kolem 10“. V rozmezí několika dní tedy zjasnila asi 400 000krát. Jedná se o dosud nejvýraznější rychlé zjasnění komety, které bylo zdokumentováno. Kometa je v současnosti na obloze pozorovatelná pouhým okem v souhvězdí Persea jako nápadný objekt hvězdného vzhledu. Není u ní pozorován ohon běžný pro komety, ale pouze hlava komety. Bohužel na území České republiky bylo od rekordního zjasnění komety zataženo, a tak možností podívat se na ni, ať už očima nebo dalekohledem, bylo velmi málo. V pátek 26. října večer se to povedlo např. na hvězdárnách v Jeseníku a ve Valašském Meziříčí. Zjasnění komety 17P/Holmes je velmi podobné jejímu „superoutburstu“ z roku 1892, při kterém byla objevena. Dne 6. prosince 1892 ji nalezl Edwin Holmes (Londýn, Anglie), kdy ji zaměnil v hledáčku za centrum známé a jasné galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, kterou se chystal pozorovat. V době objevu měla nová kometa průměr komy kolem 5‘ (5 obloukových minut) a velmi jasnou, bodovou centrální kondenzaci. Pouhým okem byla pozorovatelná po několik týdnů, během kterých velikost komy narostla na 20‘–30‘, což je srovnatelné s průměrem Měsíce v úplňku. V roce 1892 kometa zaznamenala podobné zjasnění hned 2krát, druhé následovalo dalších 75 dní po prvním a nebylo již tak výrazné.

Při letošním návratu komety ke Slunci zjasnění nastalo 172 dní po průchodu přísluním, v roce 1892 to bylo 145 dní po průchodu přísluním. Podobně mohutné vzplanutí aktivity mnoho týdnů po nejtěsnějším přiblížení ke Slunci se v nedávné minulosti odehrálo naposledy v 70. letech minulého století u komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák. Fyzikální procesy zodpovědné za zjasnění komet ve velkých vzdálenostech od Slunce nejsou doposud dobře známy. Předpokládá se však, že nejpravděpodobnější příčinou je odlomení nebo zhroucení části jádra, při kterém se do okolního prostoru odvrhne velké množství především prachových částic. Následně mohou být odhalena nevyčerpaná ložiska ledu, která byla do té doby skryta pod povrchem. To může vést (přes relativně velkou aktuální vzdálenost komety – v našem případě 2.4 astronomické jednotky od Slunce) k velmi výraznému zjasnění. Dost nepravděpodobným scénářem je naopak srážka s jiným malým tělesem, která by nevedla k větším následkům, než jak tomu bylo v případě komety 9P/Tempel a mise Deep Impact v roce 2005, kdy se střet s 400 kg vážícím projektilem při rychlosti 10 km/s projevil pro pozemského pozorovatele nepatrným a krátkodobým zjasněním. Vzhledem k tomu, že kometa 17P/Holmes podobný outburst v minulosti již prodělala (a také k jiným zdokumentovaným případům), lze usoudit, že jde pravděpodobně o „vývojovou vlastnost“ některých kometárních jader, kdy se s určitou periodou mohou zopakovat zjasnění o deset magnitud i více, aniž by došlo k destrukci samotného jádra. Maxima jasnosti kolem 2.5 mag dosáhla kometa 17P/Holmes 25. října 2007 v odpoledních hodinách. Od začátku vzplanutí již narostl průměr komy na 2’–3’. Kometa má nápadnou žlutooranžovou barvu, která je způsobena především vysokým obsahem prachových částic, jež odrážejí sluneční světlo. Při pozorování pouhým okem připomíná planetu Saturn (bez prstenců), v malých dalekohledech je svým vzhledem podobná kulově symetrické planetární mlhovině s jasnou středovou oblastí a náznaky struktury v okolí. Kometa bude pozorovatelná malými přístroji v souhvězdí Persea minimálně v první polovině listopadu. Zajímavé bude její přiblížení ke hvězdě Mirfak 19. a 20. listopadu 2007, která má jasnost asi 1.8 magnitudy, a je tedy vidět okem i na obloze rušené pouličním osvětlením (viz mapku). Následující vývoj komety 17P lze však jen stěží předvídat. Každopádně se bude časem rozptylovat materiál, který byl z komety uvolněn a je zodpovědný za její zjasnění. V důsledku toho bude postupně narůstat průměr komy a bude slábnout jasnost objektu. Na přelomu října a listopadu bude vypadat velmi podobně, jako v okamžiku objevu v roce 1892. Poměrně rychle se bude vytrácet jasná centrální kondenzace, s narůstajícím průměrem komy poklesne plošný jas a změní se v difúzní objekt s méně nápadným středem. Konečnou fází zjasnění bude velmi velká difúzní mlhavá skvrnka prakticky bez centrálního zjasnění.

Pracující azobenzen

29.10.2007
cis-azobenzen (nahoře) a trans-azobenzene (dole)

Chemici z University of California v Berkeley pozorovali zajímavé chování azobenzenu. Již dlouhou dobu víme, že jeho molekula C6H5N2C6H5 se vyskytuje ve dvou izomerech, které se výrazně liší tvarem. Ultrafialovým zářením můžeme překlopit trans izomer na cis a modrým světlem spustíme opačný proces. Nachází-li se však molekula azobenzenu na libovolném povrchu, interakce s ním těmto přeměnám zabraňují. A tady právě začíná práce Michael Crommieho a Matthewa Comstocka z Berkeley. K azobenzenu připojili čtyři uhlovodíkové řetězce, které ho spolehlivě k povrchu připoutají, avšak zároveň ho udrží vyzvednutý nad ním. Takto upravený azobenzen podrží své původní chování, takže vlastně jeho molekula připojena k povrchu vykonává nepatrnou práci hnána světlem. Autoři tohoto objevu předpokládají, že jejich práce by se mohla uplatnit v nanotechnologiích.

Senzogely

28.10.2007
Foto Joe Walish, Massachusetts Institute of Technology

Barevné lístečky na obrázku nejsou výtvory žáků mateřských škol při podzimní práci s modelovací hmotou, nýbrž posledním vynálezem Edwina Thomase a jeho kolegů z Massachusetts Institute of Technology. Připravili vrstevnatý gel, jehož barva se mění podle přítomnosti různých sloučenin v okolí. Vlastní gel tvoří střídající se velmi tenké vrstvy, vždy jedna tuhá a druhá, která snadno pohlcuje molekuly z okolí. Tím se mění její tloušťka, čímž v důsledku interference světla dopadajícího na jednotlivé vrstvy dojde ke změně barvy materiálu.

Chybějící černé díry odhaleny!

28.10.2007
Družice Chandra určené ke pozorování vesmíru v rentgenovém spektru (obr NASA)

Pozorování rentgenového záření družicí Chandra a infračerveného záření družici Spitzer zaplnilo významnou mezeru v našich znalostech o vývoji vesmíru. Podařilo se totiž nalézt stovky černých děr, které by podle našich desítky let starých kosmologických modelů měly existovat. Předpokládalo se, že tyto rostoucí velmi těžké černé díry uvnitř kvasarů vznikly ještě v mladém vesmíru, až doposud se je však nikomu nepodařilo nalézt. Až pozorování infračerveného záření dvou set galaxií provedené družicí Spitzer odhalilo, že ho vyzařují více, než by měly. Existenci kvasarů pak potvrdilo pozorování v rentgenové oblasti spektra.

Nejpálivější paprička

27.10.2007
Paprička Bhut Jolokia, foto Asit K. ghosh Thaumaturgist,  Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported licence.

Vědci z New Mexico State University, předního světového pracoviště pro výzkum chilli papriček, pod vedením prof.Paula Boslanda odhalili v indickém Assamu zatím nejpálivější odrůdy chilli papričky s místním pojmenováním Bhut Jolokia. Ve Scovillově organoleptickém testu (více o něm akademon.cz 19.2.2007) dosahuje hodnoty 330.000 – 1.032.310. Známá omáčka Tabasco dosahuje v témže testu hodnoty 5.000. Přestože všechny papriky pocházejí původně z Nového světa, díky své oblibě se rozšířily po celém světě. Novou odrůdu chilli vidíme na obrázku, foto Asit K. ghosh Thaumaturgist, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported licence.

Pan Petr 13.1.2008: Kde koupim seminka??

Habanero.cz 8.3.2008: Zdravím všechny milovníky pálivého a ještě více pálivého. Právě byl otevřen nový obchod s těmi nejpálivějšími produkty. Dokonce je zde k dostání zmiňovaná nejpálivější paprička na světě Naga Jolokia. A to ve formě mleté nebo drcené! Pokud vás toto zaujalo, tak neváhejte jak vy, tak vaši známí navštívit obchod http://www.habanero.cz/.

Flavier 14.10.2008: Semená nájdete tuna http://www.habanero.sk/index.php?main=semiacka. Veľa šťastia pri pestovaní.

Jolokia.cz 19.9.2012: Pokud sháníte chilli papričku Jolokia, máme v našem chilli shopu výběr sušené drcené, celé i uzené mleté. Nabízíme také chilli omáčky z dalších extrémně pálivých papriček. Stačí navštívit http://www.jolokia.cz.

Zrzavý neandrtálec

26.10.2007

V kostech dvou neandrtálců se podařilo nalézt gen, který určuje pigmentaci těla. Z jeho analýzy vyplývá, že přinejmenším někteří neandrtálci byli zrzaví a měli světlou kůži.

Nejstarší úly

25.10.2007
zbytky nejstarších úlů (foto Amihai Mazar, Hebrew University of Jerusalem)

Izraelští archeologové nalezli v severní části své země zbytky 3000 let starých úlů se zbytky pláství a vosku. Jde o nejstarší dochované doklady o chovu včel.

Nanogenerátor

25.10.2007

Na University of Illinois v Urbana-Champaign vyvíjejí nový miniaturní generátor elektrického proudu, který bude napájet nanoelektronická zařízení, např. nejrůznější senzory. Tvoří jej svazek rovnoběžných těsně uspořádaných nanodrátů z piezoelektrického materiálu. Makroskopický pohyb celého objektu, jehož je nanozařízení součástí, rozvlní jednotlivé nanodráty, a ty generují elektrický proud. Výkon je skutečně nepatrný, avšak pro napájení nanozařízení stačí. Jako nejvhodnější materiál se jeví titaničitan barnatý, neboť poskytuje největší výkon. Pro aplikace v živých tělech pak oxid zinečnatý, protože neobsahuje jedovaté barnaté kationy.

Co dělají mořské želvy celý život?

22.10.2007

Po vylíhnutí z vajec na pláži se novorozené zelené karety obrovské ženou do moře a na několik let zmizí, aby se jako dospělé objevily blízko pobřeží, kde se živí chaluhami a dalšími řasami. Badatelé z floridského centra pro výzkum želv nyní zkoumali štítové vrstvy na želvím krunýři, kde zjistili (1) vysoký obsah dusíku 15, podle čehož usoudili, že prvních 3–5 let tráví želvy jako masožravci, a (2) nízký obsah uhlíku 13, podle čehož želvy žily v otevřeném oceánu. Mělké moře totiž obsahuje více 13C díky tomu, že tam probíhající fotosyntéza využívá především 12C.

Jak loví hlísti?

21.10.2007

Zajímavou strategii získávání potravy využívají někteří půdní hlísti. V jejich střevech žije symbiotická bakterie Photorhabdus luminescens. Pokud hlíst narazí na v zemi žijící larvy nebo housenky, pronikne do nich. Jeho symbiotická bakterie vyprodukuje bílkovinný toxin složený ze tří různých proteinů, který hmyz otráví. Bakterie se pak rozmnoží na jeho odumřelé svalovině a stanou se potravou vyčkávající hlísta.

Nový postup proti bolesti

21.10.2007
struktura látky QX-314

Většina lokálních anestetik není specifická. Jsou to lipofilní látky, které vnikají do jakéhokoli neuronu, kde pak blokují sodíkové kanály v membráně. Američtí badatelé nyní objavili způsob, jak lépe nasměrovat látky odstraňující bolest. Použili derivát lidokainu QX-314 (N-ethyllidokain chlorid), který normálně neproniká přes buněčné mmbrány, ale je schopen použít kanál TRPV1, což je kapsaicinový receptor, vyskytující se pouze v neuronech citlivých na bolest. Společné použití QX-314 a kapsaicinu u potkanů zcela odstranilo tepelnou a mechanickou bolest, čímž došlo k lokální anestézi, aniž by se objevila paralýza pzorovaná při obvyklé lidokainové anestézi.

Antiferroelektrická záhada

20.10.2007
Krystaly dihydrogenfosforečnanu amonného (foto Florida State University).

Vědcům z Florida State University se podařilo vyřešit sedmdesát let starou záhadu: Proč je dihydrogenfosforečnan amonný NH4H2PO4 někdo ferroelektrický a někdy antiferroelektrický? Dihydrogenfosforečnan amonný je dosti důležitou sloučeninou, která se používá pří výrobě laserů, optických vláken anebo počítačových pamětí, a to kvůli svému ferroelektrickému chování. To znamená, že vlivem vnějšího elektrického pole dojde k uspořádání nábojů uvnitř krystalu, které přetrvá i po vymizení tohoto pole. Sloučenina tedy zůstává i nadále polarizovaná. NH4H2PO4 však může být i antiferroelektrický, to znamená, že opačně polarizované vrstvy střídají uvnitř krystalu jedna druhou. Navenek tedy zůstává elektroneutrální. Prof. Naresh S. Dalal se svým týmem nyní zjistil, že nepatrné odchylky v poloze amoniových kationů v kombinaci s poruchami krystalu určují, jakým způsobem se sloučenina bude chovat.

Návrat gejzírů na Kamčatku

19.10.2007
Kamčatské Údolí gejzírů před sesuvem půdy

3.června 2007 došlo v kamčatském Údolí gejzírů k obrovskému sesunu půdy o velikosti zhruba 4,5 milionu kubických metrů, který pohřbil devět gejzírů přímo a třináct jich zaniklo po vzedmutí nedaleké řeky hrází ze sesuté půdy. Pozvolný pokles vodní hladiny nyní vedl ke znovuzrození gejzírů Bolšoj a Malachitové groto. Pára začíná pronikat i na místě dalšího gejzíru, takže obavy ze zničení této unikátní přírodní rezervace se ukázaly jako zbytečné.

Nanotrubicový demodulátor

19.10.2007

Po vysokofrekvenčním tranzistoru a detektorech radiových vln vytvořili na University of California v Irvine další elektronickou součástku, která využívá uhlíkové nanotrubičky. Jde o demodulátor radiových vln, který umí pracovat za běžné teploty. Demodulátor je velmi důležité zařízení, které najdeme v každém rozhlasovém přijímači. Z nosné vln oddělí vlastní signál, který pak z reproduktoru slyšíme. Využili při tom, jak jinak, nelineární závislosti proudu na vloženém napětí u uhlíkových nanotrubiček. Nové zařízení pracuje při frekvencích do 100 kHz.

Obousměrná migrace v dávném Tichém oceánu

18.10.2007

První obyvatelé Havajských ostrovů tam zřejmě dorazili z Polynésie a nikdo nepochyboval o tom, že to byla cesta jednosměrná. Nyní však objevili vědci z Queenslandské univerzity v souostroví Tuamotu ve východní Polynésii primitivní sekyry vyrobené z havajského čediče, z čehož plyne, že docházelo i k plavbám ze severu na jih.

Život po smrti, NDE a skutečnost

18.10.2007

Studium vědomí a jeho poruch je důležitým vědeckým problémem. Cílem není ovšem vyvracet náboženskou víru v cokoli, nýbrž poznat blíže onu oblast vztahu mozku a vědomí svého "Já", která asi ještě dlouho zůstane nevyjasněná. Prvním nedostatkem celé problematiky výzkumu, o kterém referovala BBC, t.zv. možnosti posmrtného života je, že je obtížně experimentálně přístupná. Nemůže stačit shromažďovat subjektivní výpovědi pacientů na prahu smrti s těžkým postižením mozku ve stavu předsmrtné agónie. Taková metodika je nutně odsouzena k příležitostnému sběru dat v situacích, které eticky nedovolují soustředit se na výzkum a výsledky jsou proto napadnutelné kritikou. Druhým nedostatkem je předpoklad, že v takových stavech mozek přestal fungovat; pokud se pak setkáváme s nějakými projevy psychiky, třeba i dodatečně, docházejí autoři k závěru, že to musí být projev činnosti něčeho jiného - tedy "duše", oddělené od mozku. Pozorovali jsme jevy, v referovaných případech připisované zkušenosti s posmrtným životem, v kontrolovaných laboratorních experimentech s lidmi v nedostatku kyslíku, který vedl ke ztrátě vědomí. Analýza NDE nebyla naším cílem; byl to vedlejší výsledek pozorování, který jsme neočekávali. V době, kdy jsme experimenty realizovali, nebyly NDE ještě ani předmětem vědeckého zkoumání. Provedli jsme celkem sto experimentů s dýcháním v uzavřeném okruhu spirometru, kde postupně klesal obsah kyslíku, až po průměrně deseti minutách došlo ke ztrátě vědomí. Po převedení na dýchání normálního vzduchu (nedávali jsme tedy kyslík) došlo k téměř okamžitému zotavení. Kromě 16 svodů elektroencefalogramu jsme sledovali 23 různých funkcí, navíc ještě úroveň vědomí a retrográdní amnézii (zpětnou ztrátu paměti). Nejdůležitějším problémem pro nás byla především otázka etického oprávnění k experimentálnímu vyvolání ztráty vědomí. Samozřejmě jsme si ověřili v pokusech se zvířaty (čtyři psi), jaké je riziko smrti v podobném experimentu. Od ztráty vědomí v našem uspořádání do smrti, t.j. zástavy srdce, podle toho u člověka mohlo uplynout třicet minut. To jsme ještě ověřili podle počítačového modelu. Odstup od bezpečnostního rizika byl tedy dostatečný. To ovšem neřeší otázku etiky zásahu do osobnosti člověka. Informovaný souhlas dobrovolníků je samozřejmostí, ovšem to je podmínka nutná, nikoliv však dostačující. Počátkem padesátých let se v letectví přecházelo od vrtulových letounů k proudovým; tím se činnost stíhacích pilotů stala mnohem složitější. To také vedlo k velkému počtu leteckých katastrof, od deseti i víc za rok. Během několika let byly zjištěny čtyři katastrofy, které svědkové - piloti v druhém letounu - sledovali až do tragického konce. Udávali, že pozorovaný pilot seděl v letounu, ten klesal - až došlo ke katastrofě. Pilot neodpovídal na radiové spojení, seděl zpříma a nereagoval. Vzhledem k totální devastaci těla tu pitva stěží mohla přispět k objasnění příčin.

Dostali jsme proto za úkol ověřit, jak se asi chová člověk v letounu při ztrátě vědomí. Vzhledem ke katastrofám tu tedy byla vitální indikace. Situaci jsme objasnili s dodatečnými experimenty v letovém trenažéru a katastrofy tohoto druhu se již nikdy neopakovaly. Uvádíme jen výsledky, které mají význam ze zde daného hlediska. V celé stovce případů naši dobrovolníci udávali ke konci expozice příjemné prožitky, pohyblivé a barevné "sny", setkání s blízkými osobami, krátce typické NDE projevy, včetně procházení tunelem za světlem. Žádný z našich subjektů však neuváděl pocit opuštění vlastního těla. Ztrátu vědomí předchází několik sekund trvající zpětná, t.j. dodatečná ztráta paměti. To je nakonec známo o každé ztrátě vědomí - jde o poruchu krátkodobé paměti. Cokoli subjekty po probuzení z bezvědomí uvádějí, nemůže tedy být z doby před touto ztrátou nebo během bezvědomí; v našem uspořádání bezvědomí trvalo nejvýše dvě-tři sekundy. Z elektroencefalogramu se ztráta vědomí překvapivě nedala zjistit. Nedošlo také k žádným abnormálním projevům činnosti mozku, takže poruchu jeho funkce můžeme vyloučit. Ostatně to, že i v bezvědomí naše subjekty udržovaly vzpřímenou polohu těla a bylo zachováno dýchání, svědčí o neporušené činnosti důležitých částí mozku - o ztrátě funkce mozku tedy nemůže být řeči. Jde proto podle všeho o projevy mozku, zotavujícího se z nedostatku kyslíku. Procházení tunelem souvisí s jinými našimi experimenty v přetížení, kdy se tok krve mozkem zastavuje a dochází také ke ztrátě vědomí. To je předcházeno ztrátou vidění v důsledku nedostatku kyslíku v sítnici oka. Při tom se pozoruje právě zúžení zorného pole, až zůstane jen centrální, tunelové vidění - přesně odpovídající tomu, co se pozoruje v bezvědomí v nedostatku kyslíku. Jevy označované jako NDE lze tedy pokládat za halucinace v momentu probouzení z bezvědomí v krajním nedostatku kyslíku. Příčinou je diskoordinace mezi činností mozku na různých úrovních ve stavu obnovujícího se vědomí, kdy ještě nebylo plně obnoveno zásobení kyslíkem. Nejde tedy o poruchu, nýbrž o projev obnovení funkce a zotavení. Ostatně uzavíráme s tím, že pokud někdo věří na reálnou existenci nesmrtelné duše a posmrtný život, což je pro něj výhoda, přinášející mu naději a klid v těžkých chvílích života, nepotřebuje k tomu důkazy vědy...

Pan Dušan Zmeko 8.7.2008: Velmi zajímavé. Mohu se dodatečně zeptat zda jste nějak objektivizovali hypoxii, oxymetríí systémovou , mozkovou či laboratorním odběrem krve. Tedy na jakém parciálním tlaku O2 v krvi vzniká ztráta vědomí a její obnovování.

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 17.7.2008: Dostal jsem za úkol objasnit případy několika zdejších leteckých katastrof, kde bylo podezření, že za letu došlo ke ztrátě vědomí. Experimenty byly s informovaným souhlasem. Hypoxii jsem navozoval jednak během dýchání v uzavřeném okruhu, kde docházelo k bezvědomí v průměru během deseti minut, jednak při dýchání dusíku (3% kyslíku) s bezvědomím během jedné minuty. Měření jsem dělal jednak při expozici v laboratorním uspořádání s upraveným klasickým metabolimetrem, jednak v upravené pilotní cvičné kabině, kde experimentátor měl udržovat aparaturu v režimu horizontálního letu. Ve zde zmíněném případě jsem vybral 100 perfektních experimentů s registrací jednak 16 svodového EEG, dále EKG, ventilace, kožního galvanického reflexu, slovní reakce na signál, retrográdní amnézie, celkové motoriky a zaznamenával jsem výpověď o subjektivních pocitech (halucinace). Registroval jsem saturaci hemoglobinu kyslíkem oxymetricky z ušního lalůčku, kalibrace se prováděla před a po experimentu barevným filtrem. Při dýchání v uzavřeném okruhu nastupovalo bezvědomí náhle jako kolaps při saturaci 60 - 55 %, okamžitě jsem přepínal na kyslík, vědomí se navracelo prakticky ihned, tj. během sekund, saturace nad 90 % nastupovala obvykle během jedné minuty. V experimentech na 4 psech jsem ověřil, že v tomto uspořádání dojde ke smrti po půl hodině, u člověka by podle teorie podobnosti byla tato doba ještě o několik minut delší. V jednom jiném případě indikované terapeutické aplikace hypoxického šoku jsem v expozici dusíku bezvědomí prodloužil na tři minuty, opakovaně s perfektním výsledkem tj. vyléčením (terapie chronické nespavosti) a obnovením plné pracovní výkonnosti (včetně sexuální). Halucinace s příjemnými pocity měli prakticky všichni, bez nejmenší pochyby v době probouzení z bezvědomí. Pokud byste měl další dotazy, milerád odpovím.

Pan Dušan Zmeko 25.5.2012: Děkuji , jaště se zeptám v uzavřeném okruhu šlo součesně i o hyperkapnii ? Jak to bylo s pCO2, ev pH . Jaká byla reakce krevního oběhu, srdeční frekvence. Nechtěli probanti kvůli vitalizujícímu efektu stav opakovat. Není tedy spánková apnoe také zdravá, nejde o prekondici CNS či systémovou. Je možné nahlédnout do celé této práce. Děkuji.

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 5.6.2012: V uzavřeném okruhu se CO2 pohlcoval v upraveném metabolimetru, takže hyperkapnie byla vyloučena. Vliv případné hypokapnie jsme kontrolovali souběžnými experimenty s dýcháním dusíku (ve skutečnosti to byla chudá směs se 3 procenty kyslíku), kde probanti ztráceli vědomí během jedné minuty. Tepová frekvence kopírovala nepřímo údaje oxymetru. Dýchání v uzavřeném okruhu s rostoucí koncentrací CO2 vede v koncentraci 20 procent CO2 k narkóze CO2, která je ireverzibilní a končí smrtí. Spánkovou apnoe bych proto neoznačil jako zdravou. Zdá se však, že některé způsoby tzv. jóginského dýchání vedou k adaptaci na zvýšenou koncentraci CO2 a že některé stavy v józe jsou ve skutečnosti halucinace v CO2 narkóze. To platí především pro manipulace s pohřbíváním fakirů na dlouhou dobu a s jejich oživováním. Zdá se také, že hibernace u savců je právě stav narkózy CO2. Vzhledem k tomu, že experimenty byly publikovány před padesáti lety, pokusím se publikaci najít v archivu.

MUDr.Robert Pleskot 17.5.2016: Dobrý den, zabývám se vzděláváním v oblasti první pomoci a rozvojem zážitkové metodiky výuky. Viz zdrsem.cz a metodika.zdrsem.cz Problematika NDE je občas v diskuzích probírána a považuji Vaše sdělení o jejich možném původu za velmi zajímavé. Je možné sdílet originální text Vaší práce?

Pěstování rýže v dávnověku

17.10.2007

Že se rýže začala pěstovat v Číně před několika tisíci let, se předpokládá zcela obecně, ale teprve nyní se ukázalo, že na nejstarším nalezišti starém 7700 let se neolitickým komunitám podařilo pěstovat rýži Oryza rufipogon v nížinných bažinách, kde zaplavení brakickou vodou bylo zabráněno stavbou hrází, které zároveň udržovaly na místě sezónní záplavovou vodu bohatou na živiny. Dané území bylo zřejmě opuštěno před 7550 lety, kdy došlo k jeho zaplavení mořem. Je zřejmé, že pěstování rýže na dosud běžných terasovitých políčkách vzniklo už za přechodu od mezolitického lovce-sběrače k neolitickému usazenému zemědělci.

Vliv teplé vody v západním Pacifiku na klima

15.10.2007

Pohyb atmosféry nad oblastí teplé vody okolo rovníku v západním Tichém oceáně je hlavním zdrojem tepla a vlhkosti nad mimotropickými oblastmi. Myšlenka, že tyto pochody hrály velkou úlohu v globálních změnách podnebí v minulosti, zůstávala po dlouhou dobu neověřena. Teprve nyní se podařilo získat údaje o poměrech izotopů kyslíku ve stalagmitech z jeskyně v národním parku Gunung Buda na severním Borneu, a to za období minulých 27 000 let. Ukazuje se, že tropické hydrologické cykly jsou citlivé na změny podnebí ve vyšších zeměpisných šířkách na severní i jižní polokouli, jakož i na působení záření, a že mohly hrát úlohu i v náhlých změnách klimatu v minulosti.

Nejstarší lidské stopy

15.10.2007
Lidské stopy na svahu sopky Roccamonfina (foto Reuters)

V jižní Itálii na svahu sopky Roccamonfina můžeme shlédnout fosilizované lidské stopy staré 325.000 až 385.000 let. Známé jsou sice již několik set let, ale teprve v roce 2003 byly správně identifikovány jako otisky chodidel tří 150 cm vysokých jedinců, kteří stoupali po svahu. Počátkem října letošního roku byly zpřístupněny veřejnosti. Dle odborníků se jedná o jedny z nejstarších dochovaných otisků. Poblíž se nacházejí stopy dalších nejméně šesti jedinců.

Struktura kanálu citlivého ke kyselému prostředí

14.10.2007

Iontové kanály zvané ASIC (podle acid-sensing ion channels) jsou napětím regulované, protony aktivované, receptory, které patří do rodiny sodných kanálů degenerinů a hrají úlohu v pocitu bolesti, v ischemických záchvatech,, mechanocitlivosti, učení a paměti. Američtí autoři nyní popsali detailní strukturu kanálu ASIC1 ze slepice, s rozlišením 0,19 nanometru. Jde o kalichovitý trimer, v němž identické monomery obsahují krátké amino- i karboxy-terminály, dvě transmembránové šroubovice, vázaný chlorid a extracelulární oblast bohatou na disulfidy, kyselé zbytky a karboxyl-karboxylové páry, kde alespoň jeden karboxyl váže proton,. Vazba protonu zřejmě umožňuje otevření kanálového póru.

Život po smrti?

13.10.2007

Přibližně deset procent lidí, kteří přežili zástavu srdce, popisuje t.zv. NDE (Near Death Experience) prožitek ve stavu blízkém smrti. Po probuzení z bezvědomí udávají, že v době ztráty vědomí viděli pestrou krajinu, přibližovaly se k nim zvláštní osoby, procházeli temným tunelem vstříc jasnému světlu... V roce 2004 Dr. Sam Parnia a profesor Peter Fenwick studovali pacienty se zástavou srdce, kteří udávali NDE prožitky. Profesor Paul Badham se zaměřil na stav OBE (Out of the Body Experience - stav opuštění těla), kdy člověk po probuzení z bezvědomí udává, že opustil své tělo a pozoroval sám sebe i personál, který se pokoušel o jeho oživení, jakoby z výšky. V nemocnici v Hammersmithu a ve dvanácti dalších nemocnicích ve Velké Británii Badhamův team začal s výzkumem, při kterém umístil řadu symbolů na strategických místech resuscitačních ambulancí tak, aby je mohli zpozorovat pouze jedinci, kteří by ve stavu OBE skutečně opustili své tělo... Pro BBC Dr. Sam Parnia uvedl, že pokud by pacienti v době ztráty vědomí symboly zpozorovali, byly by takové výsledky pro vědu velmi významné. Mohlo by se ukázat, že naše běžná představa o "duši", tělu a mozku není správná a že "duše" a vědomí v době před smrtí mohou existovat bez vazby na mozek. Podobná starší studie na menším počtu osob v nemocnici v Morrison, Swansea, nebyla průkazná. Zde během pěti let 39 pacientů se zástavou srdce mělo NDE, z nich však pouze dva měli pocit opuštění těla. Penny Sartori, vedoucí tohoto výzkumu, předpokládá, že je velmi přijatelná domněnka, že jde o halucinace. Sám však tuto hypotézu nepřijímá a je zastáncem předpokladu o vstupu do posmrtného života: "Mám 12 případů osob, které měly halucinace, a zjistil jsem, že byly velmi odlišné od toho, co se udává po probuzení ze stavu blízkého smrti." Podle něj jsou halucinace náhodné a nespecifické, zatímco NDE mají zcela určitý průběh a jejich popis je velmi zřetelný a přesný. Profesor Paul Bedham z university ve Walesu, Lampeter, jenž kontroloval tuto studii, věří, že uváděné zkušenosti jsou důkazem pro víru v nebe a posmrtný život: "Lidé popisují ráj nebo nějaké prostředí, kde se setkávají se světlem, jež jakoby je "zná", často si vzpomínají na minulost. Mají pocit, že posuzují svůj dosavadní život jakoby z dálky. Proto si myslím, že mnoho podnětů pro víru v posmrtný život vychází z prožitků NDE a ta je tím potvrzována". Profesor Christofer French, jenž studuje paranormální prožitky v Goldsmith College, Londýn, je skeptičtější: "Ve skutečnosti všechny projevy, uváděné jako NDE, jsou známé z jiných souvislostí". Jeho výzkumu se účastní 13 nemocnic ve Velké Británii. Většina vědců se domnívá, že tyto vize jsou produktem "duše" (v anglickém textu "mind" - nejde o duši v náboženském smyslu slova, anglicky "spirit").

Dr. Peter Fenwick z Psychiatrického institutu v Londýně testuje toto hledisko v 25 nemocnicích v celé Velké Británii. I zde vycházejí z možnosti pozorovat obrazy na stropech úrazových ambulancí, které by mohl vidět pouze někdo vysoko v místnosti, až u stropu. Pacienti, kteří přežili zástavu srdce, jsou dotazováni na stav OBE a zda pozorovali ony obrazy. Na výročním festivalu Britské lékařské asociace v Salfordské universitě, Manchester, dr. Fenwick sdělil, že "odhadujeme, že během roku bychom mohli zjistit sto osob, které budou mít zkušenost s OBE." Pokud by nikdo z nich nepopisoval ony obrazy, znamenalo by to, že tato zkušenost není reálná. "Ukázalo by nám to, že v mozku je nějaký mechanismus, jenž takové prožitky vytváří. Byl by to zajímavý fenomén, protože když se to děje, mozek nefunguje. Proto potřebujeme reálná data." Pacienti udávají jasné světlo a pocit, že jsou vítáni v zahradě - to je stereotypní obraz episody ze stavu, blízkého smrti. Jsou to však halucinace nebo spirituální prožitek? V jiném pořadu BBC se uvádí prožitek pacienta, Patricka Tierney ze Southamptonské všeobecné nemocnice, jenž téměř zemřel při zástavě srdce, ke které došlo před 11 lety. "Procházel jsem tunelem, na jeho konci byla tmavá díra vlevo a jasné světlo vpravo. Přirozeně jsem šel k jasnému světlu, pamatuji se na tyčkový plot a barvy, jaké jsem nikdy před tím ve svém životě neviděl - mohla to být zahrada - nejsem si jist." Během svého prožitku viděl své rodiče, kteří nedávno zemřeli, a svoji tchyni. "Chtěl jsem jít nahoru k nim a obejmout je, avšak otec se na mne nesouhlasně podíval - a tak místo toho jsem zde." Podle dr. Sam Parnia, takové prožitky nejsou vzácné. "Zdá se, že se vyskytují asi u 10 procent podobných pacientů", řekl v pořadu BBC. Co je na takových zkušenostech se smrtí tak zajímavého? Podle autorů je to fakt, že se projevují v situaci, kdy mozek je v takovém nedostatku kyslíku, že by již neměl vůbec fungovat. Dr Parnia studoval všechny aspekty prožitků ve stavech blízkých smrti. Až dosud nenalezl žádné spojení mezi tímto fenoménem a nějakým lékem či kyslíkem, použitým k resuscitaci, nebo s úrovní kysličníku uhličitého v těle. Považuje tyto poznatky za reálné projevy. "Jsem katolík, věřím v nebe a peklo - a tohle byl test." BBC dále uvádí: Tyto stavy mohou být vyvolány mozkem v neobvyklém stavu, jako důsledek nedostatku kyslíku nebo přebytku kysličníku uhličitého (je známo, že CO2 při koncentraci 40 procent vyvolává narkózu - to je pravděpodobně příčinou extatických prožitků v jóginských meditacích). Endorfiny vylučované v maximálním stresu mohou vyvolat pocit míru a světelný tunel může být důsledek poruchy činnosti vizuální kůry. A končí s profesorem Frenchem: "Myslím, že to potrvá ještě dlouho, než plně porozumíme NDE. Je to však neuvěřitelně fascinující a hluboká zkušenost pro osoby, které ji prožily, a nepochybně by to pro vědu byla chyba, kdyby před tím zavírala oči. Můžeme se tak potenciálně dozvědět nesmírně mnoho nejen o mozku, jak asi pracuje v extrémních situacích, nýbrž i o normálním každodenním vědomí, a tak bychom nepochybně měli pokračovat v takových studiích a měli bychom je brát vážně."

Je gruzínský hominid Homo erectus nebo Homo habilis?

13.10.2007

Nálezy lebek lidského předka v Dmanisi v Gruzii na začátku 90. let nasvědčovaly tomu, že jde o Homo erectus a zároveň nejstarší zbytky rodu Homo mimo Afriku. Nyní se ukázalo na základě analýzy mimolebečních kostí, že člověk v Dmanisi byl ještě primitivnější a patřil k druhu Homo habilis, který je někdy považován za předka Homo erectus. Zřejmě však oba druhy žily dlouho současně.

Kostra je žláza?

12.10.2007

Již delší dobu víme, že bílkovina osteokalcin, kterou produkují kosterní buňky osteoblasty, má vliv na mineralizaci kostí a metabolismus vápníku v těle. Poslední výzkumy na Columbia University však prokázaly, že osteokalcin reguluje sekreci hormonu inzulínu, jež řídí metabolismus cukru. Naše kostra tedy kromě svých podpůrné role produkuje i hormon a funguje tak i jako žláza s vnitřní sekrecí.

Nejstarší malba na zdi

12.10.2007
foto Reuters

Francouzští archeologové odkryli nejstarší známou malbu na zdi, a to v neolitické lokalitě Džad al-Mughara ležící severovýchodně od syrského města Aleppo. Malba má plochu dvou čtverečních metrů a vyvedena je v barvě červené, černé a bílé. Její stáří dosahuje 11 tisíc let. Čtvercový vzor malby je dosti typický pro oblast Blízkého východu a dodnes jej můžeme najít na místních kobercích.

Jeskynní malby, které se nacházejí na 350 lokalitách zejména na území Francie a Španělska, jsou pochopitelně ještě mnohem starší a vesměs figurální. Nejstarší najdeme v jeskyni Chauvet v jižní Francii. Jsou 32 tisíc let staré.

Nově popsaný druh nedávno vyhynulého kopytníka

12.10.2007
kuprej na snímku z roku 1937

V roce 1957 byl poprvé popsán kopytník žijící v Kambodži a Laosu pod jménem kuprej. Byl podobný bantengovi (Bos javanicus) a označen jako Bos sauveli, i když se po dlouhá desetiletí tvrdilo, že jde o křížence bantenga se zdomácnělým zebu. Teprve nedávno prokázala pečlivá analýza mitochondriální DNA a nekódující jaderné DNA sedmi příbuzných druhů, že kuprej je samostatný druh – spíše bychom měli říci, že byl, protože naposledy byl spatřen v 80. letech minulého století.

Opouštíme své tělo?

11.10.2007

V reportáži BBC o stavech, které někteří pokládají za projev posmrtného života, byl uveden výrazný poznatek - OBE (Out of the Body Experience) - prožitek opuštění svého těla. BBC (Internet) referovala o studii psychologů z university v Manchesteru, kteří se hodlali dotázat 3000 respondentů. Chtěli by nalézt příčinu jevu srovnáním výpovědí těch, kteří OBE měli resp. neměli. Udává se, že asi 10 procent lidí udává, že někdy ve svém životě měli pocit, že opustili své tělo. Obvykle při tom měli pocit, že létají a vidí své tělo z vnějšku. U některých se podobný pocit projevil spontánně, u jiných v nebezpečných situacích, ve stavu blízkém smrti, ve snění nebo po požití alkoholu nebo drog. Podle teorie to souvisí s tím, jak lidé vnímají své tělo - osoby v depresi nebo ti, kteří se svým tělem málo zabývají, jsou náchylnější k OBE. Přesto je o OBE málo známo. Dr David Wilde a jeho tým hledal projevy OBE u velkého počtu lidí. V pořadu BBC uvedl několik teorií o OBE. "Dřívější teorie se soustředily na možnost, že "něco" skutečně, fyzicky opustilo tělo - například vědomí - avšak není pro to skutečně vědecký důkaz." Další teorie se zakládají na předpokladu, že mizí pocit vlastního těla - dochází ke ztrátě aferentní informace z nohou, rukou, trupu atd. Wilde soudí: "OBE je psychický obranný mechanismus jako reakce na ohrožení těla. Soudí se také, že jde o vizuální halucinace." Podle Wilda lidé prociťují své tělo odlišně a to může vysvětlit, proč někteří mají OBE a jiní nikoliv. "Lidé s OBE mají zvýšené obavy ze sociálního života, necítí se ve svém těle pohodlně, když jsou pozorováni druhými lidmi, jsou s ním nespokojeni, a mají tendence k pozorování sama sebe." U některých lidí pocit opouštění těla se dostavoval spontánně, případně ve spánku nebo po požití alkoholu či drog, jindy byl spojen se stresem při ohrožení života, ve stavech blízkých smrti. Wildova teorie se ověřuje.

Pracuje se na experimentech, které by měly ověřit, zda jev opouštění těla je reálný výstup nebo zda jde o projev činnosti mozku. Švýcarští vědci totiž dokázali vyvolat OBE vize stimulací mozku. Přes elektrody dráždili u pacienta gyrus angularis v pravé části mozkové kůry. Neměli v úmyslu dosáhnout OBE, přihodilo se to náhodou při léčení ženy postižené epilepsií. V jiném případu dva vědecké týmy, University College Londýn, UK, a Švýcarský federální institut technologie v Lausanne, mají vysvětlení na bázi neurologie. Použili brýlí, kterými se pozorovala počítačem hraná virtuální realita, k vytvoření falešného pocitu, že tělo účastníka se nachází někde jinde. Vizuální iluze a pocit doteku reálného těla vyvolalo dojem, že se dobrovolníci dostali mimo své skutečné tělo. Švýcarští vědci snímali subjekty s brýlemi pro virtuální realitu z video-her, stojící před kamerou, takže se dívali na vlastní záda. Pozorovali tak plastický obraz "virtuálního vlastního těla", stojícího před nimi. Pak se experimentátor dotkl jejich zad. Dobrovolníci mohli tak současně nebo s malým zpožděním vidět dotek svých virtuálních zad. Udávají však, že cítili, že dotek je v místě jejich virtuálních, nikoliv skutečných zad. Měli pak pocit, že jejich tělo je ono virtuální, že to tedy není pouhý obraz. V případě, kdy kamera snímala záda manekýna, při doteku zad dobrovolníků udávali, že mají pocit, že virtuální manekýnovo tělo je jejich vlastní. Poté byly dobrovolníkům sňaty brýle a byli odvedeni několik kroků stranou. Když pak byli vyzváni, aby se vrátili tam, kde stáli při experimentu, vraceli se na místo, bližší k pozici jejich "virtuálního sebe sama". Dr. Henrik Ehrsson, jenž vedl londýnský výzkum, měl podobně uspořádaný experiment. Zjistil, že dobrovolníci dokonce reagovali - zvýšila se jim reakce kožního pocení - když bylo úderem kladívka drážděno pouze jejich "virtuální tělo". Soudí proto: "Vizuální perspektiva je kriticky důležitá pro náš pocit vlastního těla. Jinak řečeno, máme pocit, že naše "Já" je tam, kde jsou naše oči." Dr. Susan Blackmore, psycholožka na universitě West of England, soudí: "Tyto experimenty při nejmenším přivedly OBE do laboratoří a umožnily jejich testování. Dlouho jsme podezřívali, že klíč k těmto mimořádným a někdy i hluboce do života zasahujícím zkušenostem je v poruše naší normální iluze, podle které my sami jsme za svýma očima, a její náhradou za pocit, že jsme někde nahoře nebo vzadu." Při OBE dochází k poruše spojení mezi mozkovými oblastmi, zpracovávajícími vizuální a dotykovou smyslovou informaci. Vědci soudí, že tyto poznatky mohou mít význam pro video-hry, k dosahování další úrovně reality tím, že hráč získá pocit, že je skutečně uvnitř hry. Klinicky je významné, že bude možné dosáhnout u operatéra pocit ztotožnění s "tělem" chirurgického robota - třeba i na obrovskou vzdálenost. To by pak byla reálná teleportace, která jinak je pouze doménou sci-fi.

Čtenář Tom 14.1.2008: Dobrý den. Rád bych jen dodal, že v testech není uvažováno o případu, kdy "opouštíme" tělo jako vedlejší produkt při jógyckých cvičeních. Zajímavá je při tom zkušenost, kdy vidíme věci, z budoucnosti, které v daném okamžiku potvrdit nejdou, ale v časem budoucím se stanou. Nebo místa, která opravdu existují, ale do prožitku jsme je neznali. Je to si všechno trochu složitější...

Doc.MUDr.Josef Dvořák, CSc. 24.1.2008: "Opouštění těla" při jógických cvičeních je dobře známý fenomén. Jsou to halucinace v narkóze kysličníkem uhličitým v důsledku pomalého jógického dýchání. Tato narkóza se dá přežít jen v důsledku treningu, kdy se snižuje dráždivost dýchacího centra. Obdobné halucinace vznikají v izolaci a při smyslové a motorické deprivaci; jsou pro laika názorně popsány v Londonově knize "Tulák po hvězdách", jsou součástí iniciačních obřadů jedné japonské náboženské sekty a vznikaly i u mnichů a mnišek v izolaci v kyjevském klášteře Lavra ("zatvornici"). Halucinace jsou i vidění vzdálených krajin nebo budoucnosti v uvedeném jógickém stavu. Musíme uvést, že jde o halucinace ve všech smyslech (na rozdíl od obvyklého snu), které tedy subjektivně nejsou rozeznatelné od prožitku ve skutečnosti. Podobné halucinace vznikají při všech t.zv. magických obřadech a manipulacích, jak ostatně potvrzuje i "magiky" uznávaný znalec, Elifas Lévi. Pokud se týká vidění budoucnosti, vzhledem k chaotickému charakteru společnosti i světa jsou všechna vidění budoucnosti pouhé halucinace, neboť budoucnost není přesně určena. To ovšem neznamená, že je to bezvýznamné; jakékoliv "vidění budoucnosti" (a to se týká například astrologie) může ovlivnit individuální jednání a v důsledku toho napomáhat nepřímo k jejímu uskutečnění - třeba už jen tím, že dodá danému individuu sebedůvěru k riskování.

Nobelova cena za chemii

10.10.2007

Nobelovu cenu za chemii pro rok 2007 dnes obdržel Gerhard Ertl z německého Ústavu Fritze Habera za zkoumání chemických procesů na pevných površích. Konkrétně popsal přesný mechanismus adsorbce vodíku na palladiovém, platinovém a niklovém povrchu. Rovněž podrobně popsal mechanismus Haber-Boschova procesu, což je reakce dusíku s vodíkem na povrchu pevného katalyzátoru, pří níž vzniká amoniak NH3. Tento proces má nesmírný význam v chemickém průmyslu, protože amoniak je jednou ze základních surovin. Vyrábí se z něj zejména zemědělská hnojiva a kyselina dusičná. Používá se však i jako chladicí medium anebo k dezinfekčním účelům.

Pivo na silnici

9.10.2007
automobil Pivo 2

Pozor, nejedná se o výzvu čtenářům akademonu, aby při jízdě konzumovali alkoholické nápoje. Společnost Nissan Motor Co., Ltd. Dnes v Pekingu předvedla svůj nový elektromobil pojmenovaný Pivo 2. Lithiové akumulátory pohánějí čtyři elektromotory kolech. Nový automobil má neobyčejné manévrovací schopnosti, protože je určen pouze pro městský provoz. Jeho kola se mohou otočit až o 90 stupňů, takže odpadá složité manévrování při zajíždění mezi zaparkované automobily u chodníku. Postavíte se vedle volného místa, otočíte koly a zajedete bokem. Vejčitá kabina s jedněmi dveřmi pro tři cestující včetně řidiče se může otáčet o 360 stupňů, což jakékoli couvání činí zbytečným. Prostě si otočíte kabinou a jedete stále vpřed. Se základními manévry vám pomůže robot komunikující anglicky a japonsky. První prototyp byl před v roce 2005 na Tokio Motor Show.

Nobelova cena za fyziku

9.10.2007

Nobelovu cenu za fyziku za rok 2007 obdrželi Albert Fert a Peter Grünberg za svůj objev gigantické magnetorezistance. Jde o kvantově mechanický jev, na jehož základě fungují pevné disky počítačích. Nepatrná změna magnetické pole způsobí výraznou změnu elektrického odporu v materiálech určité struktury.

Nobelova cena za fyziologii a lékařství

8.10.2007

Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za rok 2007 dnes obdržel Mario Capecchi, Martin Evans a Oliver Smithies za vytvoření genových modifikací u myší za použití embryonálních kmenových buněk.

Čipy z tiskárny

8.10.2007
sturkura o rozměrech menších než mikrometr vytištěná komplexem titanu

Technologie vyvinutá původně pro ink-jet tiskárny se může uplatnit i při výrobě integrovaných obvodů. Podle testů britských a kanadských vědců lze tímto způsobem rychle vytisknout rozsáhlé plochy pokryté tranzistory. Tryska místo toho, aby stříkala kapičky barevného inkoust na papír pokrývá předem upravený vodivý povrch definovanými vzory z uhlíkových nanotrubiček, rozptýlených ve vhodném rozpouštědle. Mezimolekulární síly pak již zařídí jejich vhodné uspořádání.

Jinou cestu zvolili na University of Illinois. Jejich tiskárna pracuje s organickým komplexem titanu, který se na vzduchu rychle ztuhne. Vytištěnou trojrozměrnou strukturu pak přemění zahřátím na 700 stupňů Celsia na oxid titaničitého TiO2, což je velmi nadějný materiál pro nanotechnologie (viz např. akademon.cz z 20.2.2006)

Menší ozónová díra

6.10.2007
Modrá skvrna nad Antarktidou označuje ozonovou díru. Snímek byl vytvořen na základě údajů družice TOMS (Total Ozone Mapping Spectrometer), kterou vypustila NASA

Ozónová díra nad Antarktidou se oproti rekordnímu roku 2006 výrazně smrskla. Podle měření družice Envisat se letos nedostává pouze 27,7 milionů tun ozónu. V loňském roce to bylo plných 40 milionů tun.

Petr 1.5.2013: Jak nebezpečný byl úbytek ozónu nad naším územím, který ohlásili meteorologové minulý týden?

akademon.cz 1.5.2013: Koncentraci stratosférického ozónu ovlivňuje řada faktorů. Nejdůležitější z nich je zeměpisná šířka. Nad severním pólem je asi 7 x více ozonu než v rovníkových oblastech. Pokles koncentrace stratosférického ozónu o 25%, což byla největší naměřená hodnota v posledních dnech nad Českem, odpovídá běžné koncentraci ozónu přibližně o deset stupňů zeměpisné šířky jižněji. Vycestujeme-li na dovolenou na Baleáry, Sicílii nebo řecké ostrovy v severní části Egejského moře, obdržíme stejnou dávku škodlivého ultrafialového záření, jako v "krizové" situaci posledních dní.

Stejný lék pro lidi i rostliny?

6.10.2007
Kyselina salicylová (vlevo) a její methylester (vpravo)

Již dlouhá léta víme, že u rostlin infekce jedné části, např. listu, vyvolá zvýšenou imunitu celého rostlinného těla. Až nyní se však Boyce Thompsonovi z amerického Institute for Plant Research podařilo identifikovat sloučeninu, která informaci o infekci přenáší. Jde o methylester kyseliny salicylové C6H4 (OH)COOCH3, látku velmi podobnou často používanému léku aspirinu. Boj rostliny s bakteriálním napadením podle posledních výzkumů probíhá takto: V místě infekce vzniká rostlinný hormon kyselina salicylová C6H4 (OH)COOH. Jednak působí proti mikrobům, jednak ji enzym methyltransferáza přeměňuje na její methylester. Ten pak difunduje do zatím nenapadených částí rostliny. Tam jej enzym SABP2 přeměňuje zpět na kyselinu salicylovou, takže infikovaná část rostliny zásobuje celek lékem.

Nezamlžitelné brýle

4.10.2007

Pomocí nanotechnologií vytvořili na pařížské Université Pierre et Marie Curie extrémně hydrofobní čili nesmáčivý, vodu odpuzující vrstvu. S její pomocí půjde vytvořit třeba brýle, které se vám nezamlží anebo snadno čistitelné povrchy. Tvoří ji nanodráty z oxidu zinečnatého, pokryté navíc monomolekulární vrstvou kyseliny stearové CH3(CH2)16COOH. Právě její dlouhý uhlovodíkový řetězec způsobuje hydrofobní chování materiálu, který zůstává stabilní do teploty 250 stupňů Celsia a světlo na něj má minimální vliv.

Moderní technika proti chrápání

4.10.2007

Němečtí technici vyvinuli polštář, který vám, či spíše vašim partnerům, pomůže od chrápání. Když počítač na nočním stolku zaregistruje podezřelé zvuky, zaktivuje polštář, jehož vnitřek vyplňuje standardní masážní zařízení. Jeho táhla a válce pak hýbají hlavou tak dlouho, dokud se nezoptimalizuje průchod dýchacími cestami tak, že chrápání ustane. Navíc si ještě můžete nechat namasírovat krk. O tom si však rozhodujete sami a nikoliv řídící jednotka.

Taková trochu lepší kopírka

3.10.2007

Společnosti Fuji Xerox předvedla v Japonsku svůj prototyp kopírovacího stroje spojeného s překladačem. Vypadá jako běžná kopírka, do které standardním způsobem vložíte list, jehož kopii chcete. Stroj však již vytiskne kopii s přeloženým textem, přičemž zachová vzhled původní předlohy. Kopírka zatím zvládá překlad z japonštiny do čínštiny, korejštiny či angličtiny.

USA proti skleníkovým plynům

2.10.2007

Ve svém pátečním projevu shrnul americký prezident Bush postoj vlády Spojených států ke globální změně klimatu. Její stanovisko stručně shrnuje následující doslovný citát: „Sdílíme společnou odpovědnost zredukovat emise skleníkových plynů aniž bych zpomalili hospodářský růst.“ Vzhledem k tomu, že stabilita Spojených států závisí v prvé řadě na zdravém růstu jejich ekonomiky a uvědomíme-li si, jaký stabilizující prvek v současném světě představují, nelze s ním než souhlasit. Jako velmi důležité vnímá dohodu s Indií a Čínou, které jsou mimo Kyótský protokol, přestože patří k velkým znečišťovatelům. Spíše než cestou administrativních zákazů chce podporovat rozvoj nových technologií, které nebudou tolik zatěžovat životní prostředí. Vyzval k založení mezinárodního fondu, který by právě prosazování nových technologií i v méně vyvinutých zemích pomáhal financovat a okamžitě pověřil svého ministra financí Henryho M.Paulsona, aby vedl příslušná jednání na mezinárodní úrovni.

Diskuse/Aktualizace