Nečekané kontakty

30.10.2014
Snímek Velikonočního ostrova z družice, foto NASA. Nejdelší strana ostrova měří kolem 20 km.

Genomová analýza 27 současných obyvatel Velikonočního ostrova ukázala, že jsou z 76% potomci Polynésanů, z 16% Evropanů a z 8% původních obyvatel Jižní Ameriky. Poslední údaj je překvapující, protože kontakty s jihoamerickými indiány se nepředpokládaly. Archeologické výzkumy ukazují, že ostrov osídlili Polynésané kolem roku 1200. Polynéské kanoe tehdy dokázaly překonat velké rozlohy oceánu. Nejbližší západní soused, ostrov Pitcairn, osídlený koncem 18.století potomky vzbouřenců z lodi Bounty, leží 2.075 km daleko, tedy zhruba stejně jako Londýn od Bukurešti. Nejbližší bod jihoamerické pevniny je vzdálen 3.500 km, což podle dosavadních odhadů bylo příliš mnoho i pro zdatné polynéské mořeplavce. Zmíněné výzkumy, které provedl tým pod vedení Anny-Sapfo Malaspinas z Dánského muzea přírodní historie, jednoznačně prokazují kontakty mezi Obyvateli Velikonočního ostrova a Jižní Amerikou od konce 13. do konce 15.století. Zda pluli Polynésané do Jižní Ameriky nebo Indiáni opačným směrem, nám genetická analýza neprozradí. Evropský příspěvek do genomu lidí Rapanui, jak se obyvatelé Velikonočního ostrova nazývají, je mnohem pozdějšího data, až z druhé poloviny 19.století.

Pavel Martinek 11.4.2016: Hypotéza o starých kontaktech mezi Velikonočním ostrovem a jihoamerickou pevninou je mi sice velmi blízká, ale její potvrzení opírající se o genomovou analýzu současných obyvatel nepovažuji za průkazné. Mísení s původními obyvateli Jižní Ameriky lze totiž přičíst i nájezdům peruánských otrokářů v 19. století a odvlečení 1500 obyvatel do peruánských guánových dolů. Myslím si, že genomová analýza z kostí obyvatel žijících před objevením ostrova Evropany by takové pochybnosti už nepřipouštěla.

Richard Molek 23.6.2016: Teorii kontaktů mezi Jižní Amerikou a Polynesií dlouho prosazoval a snažil se také experimentálně doložit její technickou možnost známý badatel Thor Heyerdahl prosazující myšlenku dávných kontaktů starých civilizací (např. v Tichomoří balzový vor Kontiki, v Atlantiku, pak Ra I a Ra II a v Indickém oceánu expedice Tigris). Technicky sice prokázal, že by to možné bylo, ale bohužel genetické analýzy posledních let mu nedávají za pravdu. Ale byl bych opatrný v rámci nějakých absolutních autoritativních prohlášení, protože to se stále ještě může změnit. Osobně si myslím, že technicky nic nebránilo se obyvatelům Jižní Ameriky vydat na oceán a dosáhnout některých ostrovů. Problematičtější bych vzhledem k mořským proudům viděl cestu zpět. Faktem je, že Inkové v době příchodu španělských conquistadorů v čele s Pizarem používali pro plavbu po moři balzové vory, ale většinou spíš pro plavbu poblíž pobřeží a tyto vorry údajně pluly až k pobřeží Latinské střední Ameriky. Vyloučit ale nelze ani to, že se vlivem bouře takový vor mohl zatoulat mnohem dále. V době Kolumba se vědělo o případech, kdy byli nalezeni neznámí mrtví domorodci na kánoích v Atlantiku (patrně boře zavlekla nějaké indiány až ke břehům Evropy - mořské proudy dokáží divy i bez lidského přičinění). Také existují jisté zlomkovité indicie pro to, že by Polynésané mohli dosáhnout západních břehů Severní Ameriky, takže si myslím, že vyloučit to nelze. A přeživší mohli zanechat nějakou genetickou stopu. Přesto si ale myslím, že nešlo o pravidelné kontakty, ale spíš o náhodná zabloudění. Zajímavé je, že i mnohé legendy některých indiánských kmenů hovoří o cestách za moře, nebo naopak o tom, že k jejich břehům připluli neznámí cizinci. Podle některých Heyerdahlových výzkumů vycházejících z dobových kronik indiáni v Jižní Americe znali černochy, když je s sebou jako otroky přivedli Španělé. Navíc dnes se díky DNA analýzám opouští teorie jednorázového osídlení Ameriky jednou jedinou skupinou migrantů, kteří v době ledové díky snížené vodní hladině přešli Beringii. Ve hře je mnohem více opakujících se vln a také nejen posouši, ale i po moři kolem Aleutských ostrovů. Také datování prvního osídlení Ameriky se posunuje stále hlouběji do minulosti. Takže na definitivní závěry jak to vše bylo je ještě brzy.. POZN.: Že něco takového není nemožné dokazuje např. tento článek : http://www.akademon.cz/clanekDetail.asp?name=Nahoda%20pri%20osidlovani%20Madagaskaru&source=0412 Dnes se v Americe objevují stále starší kostry předcloviského (kultura Clovis byla mongoloidní, je označována též jako paleoindiánská) nemongoloidního spíše kavkazkého typu (i když podle nejnovějších DNA analýz je předcloviský genom přece jen převážně podobný genomu z oblasti Sibiře blíže k dálnému východu, ale morfologie, či fyziognomie lebečního skeletu je odlišná, což teorie vysvětluje odlišnými selekčními tlaky. Tato nejstarší populace se měla nakonec rozředit dalšími vlnami mongoloidních migrantů. Záhadný muž z Kennewicku vykazující odližnou morfologii lebky má nakonec genom podobný genomu dnešních indiánských kmenů žijících v místě nálezu, takže senzace se nekoná - viz : https://en.wikipedia.org/wiki/Kennewick_Man . Touto teorií se zabývala Solutréenská hypotéza) + v legendách mnoha indiánských kmenů existujuje poměrně dost příběhů o kmenech bílých či ryšavých vysokých lidí (dnes se uvažuje, ýe Vikingové se z New Foundlandu mohli dostat mnohem jižněji) - mimochodem tyto legendy daly i velkou výhodu Hernánu Cortézovi, že byl s doslova hrstkou dobrodruhů schopen dobýt silnou říši vojensky militantních Aztéků - podle jejich pověstí založil jejich říši Quelcacoatl (Opeřený had), což byl prý bílý vousatý muž, který pak odešel za moře a slíbil, že se jednou vrátí a v aztéckých proroctvích dokonce byly předpovězeny různé roky, kdy by se to mělo stát a Cortéz přišel právě přesně v jeden z nich a jen díky tomu tu jeho bandu zlodějů a zločinců vyhnaných ze Španělska pustili Aztékové bez odporu až do samotného srdce říše do hlavního města Tenochtitlanu. Podobnou chybu udělali i Inkové, když stejně tak pustili do hlavního města Cuzka bez odporu bandu vedenou podobným zločincem Franciscem Pizzarem a nechali si před očima zajmout panovníka Inku Atahualpu, jen proto, že věřili, že Španělé jsou syny slunce že že mýticky Kon Tiky Virakoča (znázorňovaný v legandách a na sochách jako vousatý muž neindiánských rysů) se jednou zase vrátí.. Myslím, že přibývá "nepohodlných" nálezů, které nezapadají do hlavního výkladového proudu a není možné je zcela ignorovat.

 
Diskuse
Článek: Nečekané kontakty

 Jiný obrázek

Opište znaky z obrázku:

 
Zpět na přehled článků


Odeslat článek e-mailem
Článek: Nečekané kontakty
 
Zpět na přehled článků

Diskuse/Aktualizace