Obrovská kreveta

Vědci z britské University of Aberdeen a novozélandské organizace NIWA (National Institute of Water and Atmospheric Research) ulovili v hloubce 7.000 mořského korýše, který se svou délkou 28 cm je asi desetkrát větší než jeho příbuzní. K jeho nálezu došlo severně od Nového Zélandu v oblasti Kermadecova příkopu, kde se pacifická litosférická deska zanořuje pod indo-australskou. Zbývá ještě určit, zdali jde o nový živočišný druh. Zatím není pochyb, že patří do řádu různonožců (Amphipoda). Nález dokládá, jak málo toho doposud víme o mořských hlubinách. Podobné živočichy se podařilo již dříve odhalit poblíž Havajských ostrovů.

Petr Krákora 5.2.2012: "Obrovská kreveta" je poněkud zavádějící název - krevety jsou desetinožci (Decapoda), nově objevený korýš je různonožec (Amphipoda). Navíc mezi desetinožci jsou "obři" podobné velikosti známi. Ale chápu, že českých rodových jmen různonožců mnoho není (blešivec, tykadlovec, srostlorep) a už vůbec je nelze považovat za všeobecně známá, aby dokázala zaujmout v titulku. Co takhle zkusit správný název nadřazené skupiny - "rakovec" či ještě obecněji "korýš"?

Houba požírá polyuretan

Dosud jsme se domnívali, že polyuretan, velmi rozšířený plast, se biologicky rozložit nedá. Nicméně vědci z Yale University pod vedením prof. Scotta Strobela během své každoroční expedice do Amazonie zjistili, že místní houba Pestalotiopsis microspora z řádu dřevnavkovitých (Xylariales) polyuretan bez problémů rozkládá. Prosperuje dokonce i v prostředí, kde nemá k dispozici nic jiného, ani kyslík. Mohla by se tedy uplatnit pro rozklad polyuretanu i uvnitř skládek. Houbu objevila v ekvádorské džungli studentka Pria Anand a její kolega Jonathan Russell identifikoval enzym serinhydrolázu, který za rozklad polyuretanu odpovídá. Pestalotiopsis mikrospora je parazytická houba, která žije uvnitř rostlinných tkání, aniž by je rozkládala.

Ptáci a mráz

Tisková zpráva České společnosti ornitologické: Venkovní teploty padají hluboko pod nulu a očekává se prolomení teplotních rekordů. Pro ptáky nastává mimořádně těžké období. Mnozí lidé si jistě kladou otázku, jak může malé ptačí tělíčko vydržet tak nízké teploty? Naštěstí se ptáci umí zimě bránit různými způsoby, z nichž nejdůležitější je najíst se a načepýřit! „Pro ptáky je zima opravdu velmi rizikové období, které mnozí z nich nepřežijí. Na udržování stálé teploty těla vynakládají obrovské množství energie. Zvláště to platí pro drobné pěvce, kteří mají v poměru k tělesné váze větší povrch těla, odkud teplo odchází,“ říká Lucie Hošková z České společnosti ornitologické. Jak se tedy ptáci se zimou vyrovnávají? Důležité pro ně je se již na podzim dobře vykrmit a vytvořit pořádné tukové zásoby. V zimě je pak dostatečný přísun potravy životně důležitý, drobní pěvci musí jíst celý den. Shánění potravy však může být pro ptáky značně problematické zejména pokud je krajina pokryta souvislou vrstvou sněhu. Dostatečný příjem potravy je ovšem nezbytný k nashromáždění dostatku energie na udržení teploty těla a především na přežití mrazivé zimní noci. Například náš nejmenší pěvec, králíček obecný,vážící kolem 6g, vydá na udržení tepla tolik energie, že během zimní noci ztratí až 20% své váhy! Tuto tukovou zásobu musí během následujícího krátkého zimního dne obnovit, jinak nemá šanci přežít další noc. Lucie Hošková však připomíná, že ptáci mají naštěstí k dispozici úžasný přírodní vynález – peří. „Vzpomeňte si na péřový spacák, či péřovou duchnu po babičce. Peří je nejúčinnější a nejlehčí izolační vrstva – a čím je ho více, tím lépe.“ Proto také například vrabci mají v zimě více peří než v létě. Ptáci se také na zimu promění v načepýřené koule, pohybující se pouze při shánění potravy či úniku před nebezpečím. V načechraném stavu se totiž v peří vytvářejí vzduchové kapsy, které ještě zlepšují izolační vlastnosti. Do načepýřeného peří pak ptáci schovají i neopeřené nohy a zobák. Když je nejhůře, umí si ptáci pomoci stejně jako savci i chvěním svalů, zejména prsních, čímž mohou v krátké době zvýšit tvorbu tepla až o 500%. Stojí je to ovšem obrovské množství energie.

V nouzi poznáš přátele – někteří drobní ptáci jako jsou střízlíci, šoupálci, sýkory, brhlíci či zmínění králíčci vytvářejí v zimě společné spací skupinky, v nichž na sebe těsně namačkáni odolávají mrazům.Tyto chomáče uspoří jednotlivým ptákům obrovské množství energie. Již dva ptáci přitisknutí k sobě ztrácí o čtvrtinu méně tepla, ve velikém chumlu pak úspora tepla dosahuje 80%. Důležitý je také výběr místa na odpočinek – nejlépe v závětří, v dutině, pod střechou nebo alespoň v hustém větvoví jehličnatých keřů a stromů. Tetřívci si zase sami vyhrabávají nory v hlubokém sněhu, kde se udržuje mnohem vyšší teplota, než panuje venku. Vodní ptáci si se zimou dokáží poradit zejména díky hustému opeření, které pravidelně udržují koupáním, sluněním a především promazáváním výměšky z kostrční žlázy. Na břiše navíc mají silnou tukovou vrstvu zabraňující prochladnutí. Díky specielnímu prokrvení mají jejich končetiny mnohem nižší teplotu (5-0°C), což jim umožňuje stát i ve velmi silných mrazech na ledu, aniž by jej rozehřívali, či pociťovali chlad nebo bolest. Přes všechna tato přizpůsobení mnoho ptáků zimu nepřežije, především mladí, nezkušení jedinci. „Proto je žádoucí v těchto dnech naplnit krmítka, ovšem správně, abychom neuškodili více než pomohli“, upozorňuje Hošková.

Potřebné informace, jak správně přikrmovat, jsou k dispozici na http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2239.

Měsíční minerál na Zemi

Janet Muhling a Alexandra Suvorova z University of Western Australia spolu s Birgerem Rasmussenem z australské Curtin University identifikovali v odlehlé západoaustralské lokalitě Pibara minerál tranquillityit, který byl doposud jen měsíčního původu. Jde o šesterečný křemičitan o složení Fe₈Ti₃Zr₂Si₃O₂₄. Nalezen byl ve vzorcích z Měsíce, které na Zem dopravilo Apollo 11. Jméne nese podle místa jeho přistání na okraji měsíčního Moře Klidu (Mare Tranquillitatis). Na Zemi byl tento minerál zatím objeven pouze v meteoritu měsíčního původu Dhofar 287, který byl nalezen 14. ledna 2001 v Ománu.

Ostatní dva minerály (Armalcolit a pyroxferroit) nalezené ve vzorcích sebraných posádkou lunárního modulu Apolla 11 byly na Zemi nalezeny již dříve. Armacolit (Mg,Fe)Ti₂O₅ byl pojmenován podle podle posádky Apolla 11 (Armstrong, Aldrin a Collins). Složení pyroxferroitu je (Fe,Ca)SiO₃.

Vzácný racek šedý na Vltavě

Tisková zpráva České společnosti ornitologické: Velmi vzácný host ze severu, racek šedý, se v posledních dnech zdržuje na Vltavě v Praze. Způsobil poprask mezi pozorovateli ptáků, kteří se do Prahy sjíždějí doslova z celé republiky. Tento pták se totiž u nás objevil naposledy v roce 2002 a letošní pozorování je teprve desáté za posledních 150 let.

Tak jako každý rok i letos s nadcházející zimou přiletělo do Prahy mnoho zimních hostů, kteří zde stráví několik měsíců, než se v jejich hnízdištích na severu oteplí a budou se moct vrátit. V průběhu letošní sezóny se v Praze a jejím blízkém okolí již ukázaly vzácné druhy jako hvízdák eurasijský, polák kaholka anebo atraktivní turpan hnědý. Hvězdou zimní sezóny je ale jeden exemplář racka šedého, který při svých toulkách zabloudil až na pražskou Vltavu a můžete ho v těchto dnech spatřit v centru města. Druh, který byl zde poprvé pozorován 24. ledna, vyvolal velkou pozornost ze strany ornitologické veřejnosti. Od momentu jeho objevení se racek těší velké popularitě, o čemž svědčí i množství záznamů v internetové databázi avif.birds.cz. O víkendu ptáka pozorovaly desítky ornitologů z celé republiky. Někteří z nich sem dorazili pouze za tímto účelem až z Přerova nebo z Břeclavi.

Racek šedý je severským druhem a jeho přítomnost v České republice je zcela výjimečná. Těžištěm jeho hnízdního rozšíření je polární kruh. Na tahu bývá občas spatřen na pobřeží Severního a Baltského moře. U nás se jedná o 10. pozorování od roku 1866. Dospělý pták se od ostatních druhů u nás zimujících velkých mořských racků pozná podle sněhově bílých konců letek, na kterých nenajdeme černé znaky. Pták, zimující na pražské Vltavě, není ještě plně dospělý.

Chemická válka rozsivek

Každá ráno, jakmile se objeví první sluneční paprsky, začnou některé druhy rozsivek rodu Nitzschia produkovat prudce jedovatý bromkyan NCBr. Ve svém bezprostředním okolí tak hubí veškerou možnou konkurenci. Zjistil to německo-belgický tým z Friedrich-Schiller-Universität Jena a Ghentské univerzity (Univesiteit Ghent) pod vedením prof. Georga Pohnerta. Zatím není znám přesný mechanismus jeho produkce ani proč rozsivkám neubližuje. K produkci bromkyanu rozsivkami dochází pouze za světla. Není však jasné, zdali světlo jen reakci spouští, anebo je přímo nezbytné pro syntézu. Za první světové války se s bromkyanem konaly pokusy jako s bojovým otravným plynem. Používá se i při těžbě zlata.

Fakulta elektrotechnická ČVUT zve na den otevřených dveří

Tisková zpráva FEL ČVUT v Praze: Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze pořádá ve čtvrtek 2. února 2012 den otevřených dveří. Novinkou bude prezentace společností Honeywell, STMicroelectronics, ASICentrum, Texas Instruments, ABB a AVX, které budoucím studentům představí produkty a možnosti uplatnění po ukončení studia. Akce probíhá ve spolupráci s CzechInvestem.

Den otevřených dveří se koná v budovách Technická 2 (Praha 6) a na Karlově náměstí 13 (Praha 2) současně. Zájemci o studium se mohou od 8.30 hod. dozvědět informace o studijních programech a přijímacím řízení. Od 9.15 hod. jim budou k dispozici laboratoře k prohlídkám. „Celý den je koncipován tak, aby si naši budoucí studenti stihli prohlédnout všechny laboratoře a pracoviště, záleží jen na jejich výběru. Mohou se rozhodnout mezi debatou s případnými budoucími zaměstnavateli, prohlídkami fakulty nebo hrami, které pro ně fakulta připravila,“ uvádí Otakar Vlček z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který má organizaci dne na starosti.

Společnosti Honeywell, STMicroelectronics, ASICentrum, Texas Instruments, ABB a AVX představí zájemcům obor svého podnikání, dále pak nové produkty, které si budoucí studenti mohou vyzkoušet. Po celou dobu bude k dispozici videoprojekce s nejlepšími výsledky firem. Zástupci společností budou studentům odpovídat na dotazy spojené s výběrem studijního programu a následným uplatnění v praxi. „Cílem akce je dát našim budoucím i současným studentům co nejvíce informací z praxe, abychom jim usnadnili výběr vhodného studijního programu a také dáváme prostor našim partnerům, aby motivovali studenty pro svůj obor,“ doplňuje Otakar Vlček.

Celý program najdete na http://www.fel.cvut.cz/prestudent/dod.html.

Propagace vědy hrou

Carl Pennypacker s kolegy z University of California v Berkeley vytvořil počítačovou hru, která má přitáhnout dívky ke studiu přírodních věd. Účastnice si tam mohou vytvořit své avatary a společně provádět pozorování virtuálním hvězdářským dalekohledem stejně jako ve skutečnosti. Snímky hvězdné oblohy ve skutečnosti pořídí jeden z menších dalekohledů hvězdárny Ironwood North v arizonském Queen Creek. Součástí jejích týmu jsou i Susan Murabona, astronomka a učitelka z Nairobi, a Lech Mankiewicz, polský astrofyzik. Celý projekt byl financován grantem od National Science Foundation ve výši 1,5 milionu USD. Oblohu si sice můžeme na počítači prohlížet pomocí Google Sky (akademon.cz 24.8.2007), ale zde k tomu přistupuje kontakt s profesionály a ovládání dalekohledu.

Filmový festival MFF UK

Tisková zpráva MFF UK: V polovině prosince minulého roku Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze odstartovala filmovou soutěž určenou studentům a studentkám základních a středních škol se zájmem o matematiku, fyziku či počítačovou animaci. Ty mohou až do konce dubna přihlašovat své krátké snímky a „utkat“ se ve velkém finále, které vyvrcholí dvoudenním festivalem 15. a 16. června v Praze - Tróji.

Už nyní se první ročník MFF UK FilmFest 2012, který se koná v rámci velkolepých oslav 60. výročí právě této fakulty, může pochlubit velkými lákadly. Jsou to především ceny pro vítěze a školy v hodnotě větší jak 250 tisíc korun, ubytováním zdarma pro mimopražské finalisty, přes sto hodnotných dárků pro soutěžící či doprovodným programem v podobě debat s profesionálními tvůrci a večerním koncertem. Kromě toho je novinkou potvrzení účasti kapely Humbuk a sólového projektu bubeníka Thoma Heriana aka Drama Jacqua na doprovodném programu festivalu. A navázaná spolupráce s projektem StoryFactory, který nabízí bezplatné vytváření krátkých animovaných scének (www.storyfactory.cz). V těchto chvílích se také dokončuje videoznělka festivalu, kterou režíruje Radomír Šofr a střihač Petr Slavík – dvojice, která se podílela na úspěšné reality show z pražské ZOO Odhalení. „Jsme také pyšní na to, že se hudební složky spotu ujal majitel zlaté sošky Anděl a nedávno nominovaný na nové hudební ceny Apollo Tomáš Dvořák alias Floex,“ prozrazuje hlavní organizátor Martin Vlach, který se mimochodem stal jedním z hlavních tvůrců nového původního seriálu Rande s Fyzikou pro Českou televizi.

Přihlášení snímků probíhá pouze přes oficiální stránky festivalu a je zdarma. Do poloviny května 2012 vybere programový výbor 30 snímků, které se během dvoudenního festivalu 15. a 16. června 2012 budou promítat a „utkají“ se v těchto soutěžních kategoriích: Cena za nejlepší snímek, Cena za autorský přínos, Instituční cena, Cena pro mladé vědátory a Divácká cena. Na festivalu nebudou chybět ani debaty s profesionálními filmovými tvůrci a večerní doprovodné hudební programy. Vstup na soutěžní festival bude zdarma.

Oficální stránky festivalu.

Přihlášku najdete zde.

Basigin a malárie

Basigin je transmembránový glykoprotein patřící mezi imunoglobuliny a vyskytující se obecně v nejrůznějších tkáních. Pracovníci z USA, Anglie, Japonska a Senegalu nyní prokázali, že receptor-ligandový pár je zásadní pro invazi erythrocytů všemi druhy Plasmodium falciparum, což je centrální patogen malárie. Basigin , který je antigenem krevních skupin, je receptorem PfRh5, liganda parazita. Objev křížové závislosti na jediném extracelulárním páru liganda s receptorem při invazi erythrocytu parazitem P. falciparum dává možnosti pro novou terapii malárie.

Sopečná činnost v Údolí Smrti

Geologové z Columbia University pod vedením prof.Nicholase Christie-Blicka zjistili na základě izotopické analýzy, že kráter Ubehebe v kalifornském Údolí Smrti je mladší, než se doposud domnívali. Vznikl obrovskou explozí při styku magmatu s rezervoárem podzemní vody asi před 800 lety. V průměru má přibližně 800 m a jeho hloubka dosahuje 200 m. Dříve se předpokládalo, že je 6.000 let starý. Původní datování bylo založeno na odhadu stáří archeologických nálezů pod vrstvou materiálu vymrštěného při explozi. Zdá se, že se tam nacházely již dlouho před ní. Za těchto okolností není vyloučen, že podobná událost by se mohla opakovat i v současnosti, protože magmatu i podzemní vody by v oblasti Údolí Smrti mohlo být ještě dost. Údolí samotné není vulkanického původu, vzniklo při pohybech podél puklin zemské kůry.

Moderní hominidi dobře voní

Španělští vědci použili trojrozměrnou povrchovou analýzu 14 lebek a zjistili výrazné rozdíly ve větších čichových a spánkových obloucích v oblasti, kde základna mozku by měla zůstat stejná jako u ostatních hominidů. Spánkové oblouky jsou zapojeny do emocí, paměti a společenských funkcí a získávají informace od čichových buněk. Jejich zvýšený objem může být výhodou pro přežití díky podpoře společenského učení a vůni ovlivňující chování.

Neměnné smáčení

Vědecký tým pod vedením prof. Nikhila Koratkara z Rensselaer Polytechnic Institute a prof.Pulickela Ajayana z Rice University zjistil, že smáčecí úhel se u zlata, mědi a křemíku nemění, pokryjeme-li jejich povrch plátkem grafenu (akademon.cz 22.10.2004) o síle jednoho atomu. Smáčecím úhlem rozumíme úhel, který svírá tečna k povrchu kapky na povrchu pevné plochy, vedená v bodě styku kapky s touto plochou. Závisí na typu a síle interakcí mezi kapalinou a pevnou látkou. Je tím větší, čím více se odpuzují. Provedené experimenty ukazují, že ke změně vlastností povrchu nestačí jeho pokrytí vrstvou o síle jednoho atomu. Při rostoucí tloušťce grafenové vrstvy se smáčecího úhel postupně blíží ke své hodnotě pro uhlík, jíž dosáhne při na šesté monoatomické vrstvě. Pro změnu smáčecího úhlu skla postačí již jediná vrstva grafenu.

První mikrotubuly

Některé bakterie vytvářejí dlouhé proteinové řetězce, které mohou být podobné předchůdcům mikrotubulů, vyskytujících se v buňkách komplexních organismů. Mikrotubuly jsou vláknité sturktury uvnitř buňky, které slouží především k transportu různých struktur a látek. Pracovníci Kalifornského technického ústavu v Pasadeně nyní pořídili kryo-elektronové mikrofotografie několika druhů bakterie Prosthetobacter, které obsahují mnohaproteinové řetězce podobné mikrotubulům, tvořeným spirálami proteinů příbuzných mikrotubulům. Předpokládá se, že jde o předchůdce komplexnějších organismů, kteří převzali proteiny schopné tvořit mikrotubuly.

Separace nanotrubic

Připravujeme-li uhlíkové nanotrubice (14.10.2001, 13.2.2002), získáme směs vodivých a polovodivých, které se liší jenom svým průměrem. Pro jejich další užití je nutné oba druhy od sebe oddělit. Se zajímavou metodou přišel tým Milo Shaffera z londýnské Imperial College. Nejprve směs redukují amoniakálním roztokem sodíku. Po odpaření zůstane prášek tvořený sodnou solí nanotrubic. Pouze ten, který tvoří kovové nanotrubice, lze extrahovat dimethylformamidem (CH₃)₂NCHO. Jde o tak jednoduchou metodu, že ji lze použít i v průmyslovém měřítku.

Nejdelší supravodivý kabel

Rozvodná společnost RWE připravuje v Essenu propojení dvou kilometr vzdálených rozvoden supravodivým kabelem. Jde o třífázový kapalným dusíkem chlazený kabel na napětí 10 kV, které přenese výkon až 40 MW. Vyrobí ho společnost Nexans ve svých závodech v německém Hürthu. Půjde o zatím nejdelší supravodivé vedení na světě. První supravodivé kabely byly položeny přibližně před deseti lety a jejich délka se pohybovala pouze v esítkách metrů.

Nejstarší doklad o užití tabáku

Dmitri Zagorevski z Rensselaer Polytechnic Institute v newyorském Troy a Jennifer Loughmiller-Newman z University at Albany analyzovali vnitřek mayské keramické nádobky staré 1.300 let a nalezli v ní zbytky nikotinu. Je to zatím nejstarší důkaz užívání tabáku. Využili k tomu techniku hmotnostní spektrometrie v kombinaci s plynovou a kapalinovou chromatografií. Citlivé analytické metody umožnili v posledních letech určit složení i okem neviditelných zbytků na keramických nádobách i střepech, což přináší řadu nových informací o jejich původním užívání. Vzhledem k tomu, že v nádobce kromě stop nikotinu nalezli pouze látka vznikajícího jeho vzdušnou a bakteriální oxidací a nikoliv sloučeniny vznikající při jeho spalování, můžeme usuzovat, že nádobka sloužila jako zásobárna tabáku a nikoliv jako popelník. O tom svědčí i nápis na ní vyvedených v mayských hieroglyfech: Příbytek jeho/jejího tabáku. Již dříve nalezená keramická nádobka o průměru přes 6 cm pochází z jižní části mexického státu Campeche na Yucatanském poloostrově. Je součástí sbírek americké Kongresové Knihovny.

Interakce lidských proteinů s HIV-proteiny

Byla publikována globální analýza lidských proteinů, které interagují s 18 proteiny viru HIV-1. Pomocí nových technik a ověření výsledků ko-imunoprecipitací bylo prokázáno 497 takových interakcí. Některé z nich odkrývají nové faktory, které ínhibují replikaci HIV, včetně eIF3b, který je štěpen HIV-proteázou, a faktory DESP a HEAT1, jež interagují s integrázou a inhibují integraci.

Nejhlubší průduch

Vědecký tým na palubě výzkumné lodi Jejího Veličenství RRS James Cook pod vedením Dr.Douga Connellyho z National Oceanography Centre v Southamptonu at Dr.Jona Copleyho z University of Southampton odhalil dosud nejhlouběji položené hydrotermální průduchy. Nachází se v hloubce přibližně 5 km v Kajmanském příkopu, což je tektonický zlom mezi Karibskou a Severoamerickou deskou. Leží v oblasti mezi Kubou a Kajmanskými ostrovy v Karibském moři. Do výšky téměř 1.000 metrů chrlí pod velkým tlakem silně přehřátý přesycený vodní roztok solí s vysokým obsahem mědi o teplotě 450 stupňů Celsia. Celou oblast pojmenovali Beebe Vent Field (Beebeho průduchové pole) podle Williama Beebeho, amerického přírodovědce, který se kromě jiného proslavil svými ponory v batyskafu. Jednotlivý průduch popisuje Jon Copley jako to hromadu minerálních sraženin osmdesát metrů širokou a padesát metrů vysokou. Z jejího vrcholu proudí černý proud horké vody přesycené anorganickými solemi. Na stěnách žije mnoho zajímavých, jinde nevídaných živočichů. Pouze tam najdeme např. hejna krevet pojmenovaných Rimicaris hybisae se zrakovými orgány na zádech. Na jednom čtverečním metru již žije až 2.000 kusů.

Posádka Jamese Cooka pro své hlubokomořské výzkumu použil ponorného robota Autosub6000 a pro ponory do velkých hloubek sondu HyBIS od britské společnosti Hydro-Lek.

Mobilní nabíječka

Švédská společnost myFC uvede koncem jara na trh přenosnou nabíječku mobilních telefonů založenou na vodíkovém palivovém článku. Svůj produkt zatím předvedla na nedávném veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas. Vodík se získává rozkladem směsi sodíku s křemíkem. Ve směsi 1:1 vytvářejí nejspíš intermetalickou sloučeninu. Smísíme-li jí s vodou, dojde k jejímu samovolnému rozkladu, přičemž se uvolňuje vodík a vzniká roztok křemičitanu sodného, jež též známe pod pojmenováním vodní sklo. Dříve sloužil ke konzervaci vajec. Důkladným míšením sodíkového a křemíkové prášku ji připravuje společnost SiGNa Chemistry. Pro potřeby nabíječky PowerPukk ji dodává v patronách po 4 USD. Přítomnost křemíku zřejmě sodík stabilizuje, protože při styku samotného sodíku s vodou je reakce tak prudká, že může snadno dojít k požáru případně i výbuchu. Směs sodíku a křemíku je velmi zajímavou látkou, která by mohla najít širší uplatnění. V jistém smyslu je to obdobný produkt jako dynamit, který se sestává z velmi nestabilního, třaskavého nitroglycerinu stabilizovaného křemelinou.

Stačí tedy do nabíječky přidat vodu jakékoli kvality a můžeme si nabít mobilní telefon, ať jsme kdekoli. PowerPukk nabije mobil na dobu asi 10 hodin. Otázkou zůstává, zdali při ceně nabíječky přes 200 USD není výhodnější použít ruční nabíječky, která stojí zlomek.

Kontrola metastáz pomocí mikroRNA

miR-126, mikroRNA, která je potlačena při různých typech lidské rakoviny, brání tvorbě metastáz rakoviny prsu tím, že potlačuje několik nových pro-angiogenních genů, které navádějí endoteliální buňky k tvorbě metastatických kolonií. Na rozdíl od toho zvýšená exprese genů obvykle regulovaných pomocí miR-126 je spojována se zvýšenou pravděpodobností metastáz.

Benzín z uhlí

Experti z nezávislého kalifornského výzkumného ústavu SRI International vyvinuli novou metodu přípravy kapalných paliv pro spalovací motory z uhlí. Působí na ně za nepřítomnosti vzduchu zemním plynem předehřátým na teplotu 600 stupňů Celsia. Hydrogenace uhlí za účelem výrob paliv je již dlouho známý proces, který hojně využívalo Německo na konci druhé světové války. Benzín se tak vyráběl např. v chemických závodech v Záluží u Mostu (tehdy Hermann Göring Werke). Tato technologie však byla jen nouzovým řešením, kdy postup nepřátelských armád odřízl zdroje ropy. Získávaný produkt je drahý. Technologie vyvinutá SRI International by mohla tuto situaci změnit, protože využívá přímo těžených surovin, které není třeba předem chemicky upravovat.

nuclear 5.2.2012: Po válce byla uváděna efektivita výroby 1 litr kvalitního benzínu z 10kg uhlí. V dnešním přepočtu na peníze by to bylo zajímavé, potíž je však se vstupem energie, které cenu produktu vyžene až daleko nad tržní hodnotu. Nejnáročnější bylo právě zkapalnění, i přes použití katalyzátoru.Vyžaduje vysoký tlak a teplotu, a poměrně složitou kolonu. Použití jako plynu je tedy lepší, účinnost při kogeneraci by mohla být zajímavá, už dnes kdesi běhají kogeneračky na plyn.

Kolik existuje „superzemí“?

Před měsícem oznámili pracovníci výzkumného centra v Moffett Field v Kalifornii, že vesmírný dalekohled už identifikoval 2326 extrasolárních planet. Je překvapivé, že třetina až polovina planet je větších než Země, ale menších než Neptun. Jde však o o, že hmotnost těchto planet je desetkrát až stokrát větší než Země a že donedávna se předpojkládalo, že taková tělesa nemohou existovat v takové blízkosti centrální hvězdy.

Nejmenší žába na světě

Pracovníci z Honolulu nyní popsali žabičku Paedophryne dekat z Papuy Nové Guineje, která měří od nosu po ocas necelých 9 mm a je tak nejmenším čtvernohým živočichem na Zemi. Není vyloučeno, že právě vzhledem k nepatrným rozměrům další podobné drobné živočichy najít i jinde v tropických oblastech.

Rostliny loví pod zemí

Studie brazilsko-americko-australského týmu pod vedením Rafaela S. Oliveiry z Universidade Estadual de Campinas v Sao Paulu potvrdila, že rostliny rodu Philcoxia jsou masožravé. Své oběti, půdní hlístice, lapají skrytě na zvláštní lepkavé listy ukryté pod vrchní vrstvou půdy. Rod Philcoxia tvoří pouze tři druhy: P. bahiensis, P. minensis a P. goiasensis. Rostou ve vzájemně se nepřekrývajících, slunných lokalitách v písčitých půdách savan brazilské oblasti Cerrado. Popsány byly roku 2000. Podle Petera Fritsche, botanika z California Academy of Sciences v San Franciscu, ukazují poslední objevy, že masožravých rostlin může být mnohem víc než dosavadních známých 0,2% kvetoucích rostlin.

Nová vůdčí osobnost evropské vědy

Skotská molekulární a buněčná bioložka Anne Glover byla 5. prosince 2011 jmenována vedoucí vědeckou poradkyní při Evropské komisi, jejímž prezidentem je José Manuel Barroso, dávný a dobrý přítel České republiky.

Vědecká publikační aktivita v roce 2011

Tabulka ukazuje v prvním sloupci počet publikací ve čtyřiceti nejproduktivnějších zemích. Ve druhém sloupci je počet vědeckých publikací na milion obyvatel:

Pravidla větvení stromů

Christophe Eloy z Université d'Aix-Marseille ve francouzském Aix-en-Provence vysvětlil způsob větvení stromů, který poprvé popsal před více než pěti sty lety Leonardo da Vinci. Podle něj při každém větvení se zachová plocha průřezu. Kmen nebo větev před větvením má stejnou plochu průřezu jako součet ploch průřezů větví po rozdělení. Tímto způsobem stromy nejsnáze odolají pnutí, které v nich způsobuje vítr. Leonardovo pravidlo neplatí pro všechny stromy, např. baobaby se mu zjevně vymykají. Nicméně pro řadu druhů platí, i když přesně bylo prověřeno jen asi u deseti z nich. Je to způsobeno obtížností experimentální práce při jeho potvrzování.

Lidmi způsobené zemětřesení

John Armbruster z Columbia University ve státě New York tvrdí, že série 11 drobných otřesů země během posledního roku v ohijském Youngstownu byla způsobena místní těžbou zemního plynu a ropy. Pokud je třeba, při jejich těžbě se využívá tlaku vody, která se čerpá pod zem. Můžeme je tak získat i z jinak netěžitelných ložisek. Děje-li se to poblíž puklin zemské kůry, tlak vody může vyvolat pohyby, které způsobí zemětřesení. K něčemu podobnému došlo i v ohijské Ashtabule, jakož i v Arkansasu, Coloradu a Oklahomě.

Těžební práce jsou možnou příčinou vzniku největšího bahenního vulkánu na světě, který se otevřel 29.května 2006 na východě Jávy. Tvrdí to skupina vědců vedená Richardem Daviesem, ředitelem australského Durham Energy Institute. Oproti tomu Nurrochmat Sawolo, expert na vrty pracující pro indonéskou společnost Lapindo Brantas, která vrty prováděla, se s řadou kolegů domnívá, že za vznik bahenního vulkánu může zemětřesení, ke kterému došlo v 280 km vzdálené Jogjakartě. Vzhledem k tomu, že k celé události došlo v hustě zalidněné oblasti poblíž velkého města Surabaja, způsobené škody se pohybují v miliardách dolarů. Dvacet metrů silná vrstva bahna pokryla několik čtverečních kilometrů, přičemž zahynulo 13 lidí. Původně vulkán Lusi chrlil 180 tisíc krychlových metrů bahna denně, nyní jeho aktivita velmi výrazně poklesla. Nicméně vyvrhovat bahno může ještě desítky let.

Dělení magnetotaktických bakterií

Magnetotaktické baktérie (viz akademon.cz 4.5.2004), které se orientují podle siločar magnetického pole, známe již od sedmdesátých let minulého století. K navigaci používají tzv.magnetosomů, což jsou krystalky magnetitu (oxid železnato-železitý) nebo greigitu (sulfid železnato-železitý) uzavřé v membráně. Magnetické pole jednoho magnetosomu je příliš slabé, než aby nějak napomohl při navigaci. Sdružují se proto do dlouhého rovného řetězce, který prochází celou buňkou. Dosud nebylo jasné, jak se tyto shluky magnetosomů rozdělují při buněčném dělení. Dohromady je totiž poutají magnetické síly, které jsou silnější, než síly jež vznikají při vytváření lipidové buněčné membrány během běžného buněčného dělení. Podařilo se to zjistit týmu Dirka Schülera z Ludwig–Maximilians Universität München. Studovali bakterii Magnetospirillum gryphiswaldense a zjistili, že počátek dělení probíhá standardním způsobem. Buňka se nejprve protáhne podle své nejdelší osy a uprostřed, kolmo na ni, začne vznikat nové membrána. Avšak před jejich definitivním oddělením se vůči sobě nakloní, přičemž vznikne síla asi 10 pikoNewtonů, dostatečná k odtržení magnetosomů od sebe. Protože známe magnetotaktické baktérie různých tvarů, je možné, že existují i jiné mechanismy dělení.

Vosí neurony jsou bezjaderné

Droboučké parazitické vosy, které jsou menší než některé jednobuněčné organismy (například Paramecium) obsahují nejmenší počet neuronů veškeré fauny. Mnoho z jejich neuronů ztrácí buněčné jádro. Vosí mozek obsahuje pouze 4600 neuronů, což je mnohem méně než běžné mouchy (340 000), včely (850 000) nebo příbuzné parazitické vosy (37 000). Alexej Polilov z Lomonosovovi moskevské státní univerzity zjistil, že při dospívání vosiček Megaphragma mymaripenne 95 % jejich neuronů ztrácí jádro, čímž se hmotnost jejich mozku sníží o 50 %. Neurony jsou nicméně schopny fungovat – vosičky létají, pojídají potravu a nalézají místo pro svá vajíčka.

Buněčné tunely

Již 125 let víme, že luštěniny žijí v symbióze s půdními bakteriemi rodu Rhizobium, které umí přeměnit vzdušný dusík na amoniak, jež rostliny dokážou využít. Jak přesně jejich soužití probíhá, odhalil až nyní tým prof. Allana Downieho z John Innes Centre v britském Norwichi. Rostlinné buňky normálně před bakteriální infekcí kryje pevná stěna z polysacharidů, zejména pektinu. Dostane-li se s ní do kontaktu rhizobiální bakterie, buňka začne produkovat enzym, který pektin rozloží. Vznikne otvor, kterým bakterie pronikne do buňky. Zdaleka se uvnitř nemůže volně pohybovat. Pod místem průniku začne buňka okamžitě vytvářet jakýsi tunel, který směřuje skrze ni přímo k protější stěně. Bakterie přebývají pouze v něm. Cílem těchto výzkumů je přenést schopnost využít atmosférický dusík i na jiné zemědělské plodiny.

Hromobití bez blesků

Dlouhé výrony záření způsobené bouřkou nevedou nutně k bleskům. Japonští badatelé nyní sledovali takovou radiaci pod bouřkovým mrakem. Pozorovali pohyblivý půlkruhový zdroj záření, zřejmě daný intenzivním elektrickým polem uvnitř bouřkového mraku s poloměrem okolo 700 m až do výšky 300 m nad mořskou hladinou. Z mraku vycházelo záření, ale žádný blesk po dobu několika minut pohybu jižním směrem. Možné vysvětlení je to, že radiační polokoule se pohybovala tak blízko zemskému povrchu.

Korály nakažené od lidí

Po několika letech usilovné práce prokázala prof. Kathryn Sutherland z floridské Rollins College, že onemocnění mořských korálů zvané bílé neštovice způsobuje lidská střevní bakterie Serratia marcescens. Do moře se dostane prostřednictvím odpadních vod. Způsobuje rozsáhlé odumírání korálů, které končí úplným rozpadem jejich tkání. Protože na korálových útesech při tom vznikají výrazné světlé plochy, nemoc byla pojmenována bílé neštovice (anglicky white pox). Poprvé byla pozorována v roce 1996 na jihu Floridy. Známe více nemocí, jimiž se můžeme nakazit od zvířat (např. ptačí či prasečí chřipka, ornitóza, tularémie), nicméně opačný případ dosud zaznamenán nebyl.

Mezinárodní tým Kennetha Schneidera z amerického Carnegie Institution for Science při průzkumu Velkého Bradlového útesy zjistil, že velký podíl na destrukci korálových útesů mají sumýši. Jako potrava jim slouží korály, které polykají včetně úlomků jejich vápenaté kostry. Kyseliny v jejich trávicím traktu je úplně rozpustí.

Bakterie procházejí rostlinami

Rickettsie se vykytují v těle mnoha živočichů a jsou někdy přenášeny hmyzem sajícím krev. Bakterie lze však nalézt i u rostliny požírajícího hmyzu, protože, jak prokázali vědci v Israeli, mušky druhu molice bavlníková (Bemisia tabaci, anglicky silverleaf whitefly) chované na izolovaných listech získaly rickettsie během několika dní. Bakterie se vyskytují i v listech, například bavlníku, kde přežívají ve floémových buňkách obsahujících živiny.