Edward Teller (15. 1. 1908 - 9. 9. 2003)

RNDr.Jan Malát, Csc.

20.12.2003

Letos v září zemřel v kalifornském Palo Altu Edward Teller, jeden z "klasiků" jaderné fyziky a vůdčí osobnost vývoje americké vodíkové bomby.

Narodil se roku 1908 ve vzdělané židovské rodině v Budapešti. Jeho otec byl advokát a matka klavíristka. Již od dětství se u něj projevovalo nevšední matematické nadání. Chtěl se stát matematikem, ale jeho otec takovou kariéru považoval za krajně nejistou pro zajištění slušné obživy. Teller tedy mění rozhodnutí a v roce 1926 odjíždí studovat chemické inženýrství do německého Karlsruhe.

Zde se začíná zajímat o fyziku, zvláště o její mladý obor studující chování nejmenších částic hmoty, o kvantovou mechaniku. V roce 1928 ji odchází studovat do Mnichova. V tomto městě při dopravní nehodě přichází o pravou nohu.

Ve studiu fyziky pokračuje na univerzitě v Lipsku pod vedením profesora Heisenberga, průkopníka kvantové teorie a objevitele jednoho z jejích základních pilířů, Heisenbergova principu neurčitosti. Studia završuje v roce 1930 doktorátem z fyziky a získává místo na univerzitě v Göttingenu.

 Edward Teller

Jeho slibně se vyvíjející vědeckou kariéru v Německu přerušují politické události - v roce 1933 se dostávají k moci nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Teller je Žid a tuší, že ve fašistickém Německu jej nic dobrého nečeká. Odchází proto do Dánska, kde v Kodani pracuje v Ústavu teoretické fyziky u Nielse Bohra. V roce 1934 se žení. V Kodani se Teller seznamuje s jiným politickým uprchlíkem, pro změnu ze Stalinova Sovětského svazu, s fyzikem Georgem Gamovem. S ním se zakrátko sejde na univerzitě ve Washingtonu, kde spolu budou zkoumat zákonitosti radioaktivního rozpadu. V roce 1941 získává Teller americké občanství .

V roce 1939 vědci v Německu objevují štěpení atomového jádra. Při takovémto procesu se uvolňuje ve formě tepla obrovská energie. Fyzikové v USA si uvědomují riziko, že by Hitler mohl získat atomovou bombu. Riziko tím větší, že v čele německého jaderného programu stojí Werner Heisenberg. Prostřednictvím Alberta Einsteina se obracejí na prezidenta Roosevelta, který vyzývá americké vědce k sestrojení atomové bomby dříve, než ji zkonstruují Němci. Rozbíhá se supertajný projekt s krycím názvem Manhattan.

Na odlehlém místě v Los Alamos ve státě Nové Mexiko vznikají laboratoře, ve kterých na sestrojení bomby pracují nejlepší fyzikové Spojených států pod vedením Roberta Oppenheimera. V roce 1941 jejich řady posiluje i Teller.

Již v roce 1940 Teller přichází s myšlenkou nové jaderné reakce - fúze atomových jader. Tato reakce by měla obrovitou aktivační energii, bylo by nutné ji iniciovat výbuchem štěpné atomové bomby, výsledkem by však bylo uvolnění energie mnohonásobně větší. Teller se domnívá, že v Los Alamos bude moci studovat i tuto reakci, k jeho nelibosti však veškerý výzkum směřuje pouze k štěpné bombě. V roce 1945 je bomba úspěšně testována a v srpnu téhož roku bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki urychlují japonskou kapitulaci.

Po válce pracuje Teller u Enrica Fermiho na univerzitě v Chicagu, ale v roce 1949 Sovětský svaz dohání své zpoždění ve vývoji jaderných zbraní a úspěšně testuje svoji atomovou bombu. Teller spolu s několika dalšími fyziky apeluje na prezidenta Trumana, aby prosadil vývoj nových jaderných zbraní a vrací se do laboratoří v Los Alamos. V jejich čele nahrazuje Roberta Oppenheimera, odvolaného z politických důvodů. Pro valnou část jeho kolegů však bylo Tellerovo chování těžko stravitelné, proto s pomocí amerického vojenského letectva zakládá v kalifornském Livermore druhé laboratoře pro vývoj jaderných zbraní (dnes nazývané po druhém spoluzakladateli Lawrence Livermore National Laboratory).

U pokusného výbuchu první americké vodíkové bomby zvané Mike (konaného až po úspěšném testu vodíkové bomby sovětské) Teller nebyl, explozi poznal z Kalifornie na citlivém seismografu. V následujících letech se v Livermore se svými kolegy zabýval jednak prací na zmenšení zprvu veliké a neohrabané H-bomby, dále na konstrukci tzv. třístupňové bomby, která zahrnovala explozi uranu 235 či plutonia, termonukleární reakci a štěpení těžkých jader v plášti bomby neutrony uvolněnými termonukleární reakcí. Tato superbomba byla odzkoušena na atolu Bikini 1. března 1954. Laboratoře též pracovaly na vývoji nosičů jaderných bomb - mezikontinentálních raket.

Poslední část své vědecké kariéry Teller strávil na Stanfordské univerzitě v Kalifornii.

Kromě výsledků na poli konstrukce jaderných bomb publikoval Edward Teller řadu prací z oblasti teoretické fyziky, několik knih o fyzice a knihu Paměti: Cesta 20. stoletím vědy a politiky.

Pro jeho vyhraněné názory na nutnost odstrašující vojenské síly jej řada lidí považovala za válečného štváče, ne-li přímo za ztělesnění ďábla. Tyto jeho názory jistě vycházely z osobních zkušeností s totalitním režimem v Německu i z toho, co se dozvěděl o situaci v komunistickém Sovětském svazu. Při pohledu zpět na výsledek studené války nelze, než mu dát zapravdu.