Fotografie Merkuru, kterou pořídila sonda MESSENGER při největším přiblížení v lednu 2008, foto NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington / Public domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mercury_in_color_-_Prockter07-edit1.jpg .
Na obrázku kupodivu nevidíme kometu, ale planetu Merkur, která má ohon také. Zviditelnila ho fotografie s dlouhou dobou expozice, kterou pořídila Andrea Alessandrini. Tvoří ho jasně žlutě svítící atomy sodíku excitované intenzivním slunečním zářením. Merkur nemá nic, co bychom mohli označit za atmosféru. Na jeho povrchu panuje velmi slušné vakuum. Nicméně ho obklopuje oblak atomů vyražených z povrchu slunečním větrem, zejména vodíku, kyslíku a sodíku. Najdeme mezi nimi i helium, které nejspíš právě ze slunečního větru pochází. Jako u komet vytváří i ohon Merkuru tlak slunečního větru. Sodík v ohonu Merkuru září na dvou velmi blízkých vlnových délkách 589,6 nm a 589,0 nm. Hovoříme o sodíkovém dubletu. Jde o stejné světlo, jako má žlutá sodíková pouliční výbojka. Planeta Merkur má viditelný sodíkový ohon , který obsahuje i další atomy z jeho povrchu. Ty ale nemůžeme vidět zdaleka tak jasně.
Ohon od 80.let
Existenci Merkurova ohonu předpověděli astronomové již v osmdesátých letech minulého století a potvrdili ji počátkem tohoto tisíciletí.
Nejnovější komentáře