V prestižním vědeckém časopise Angewandte Chemie vyšel počátkem června redakcí rychle stažený článek o dopadu nových měkkých i tvrdých technologií na organickou syntézu. Napsal ho prof.Tomáš Hudlický z kanadské Brock University. Hodnotil pozitivní i negativní dopady. Obrovský odpor mezi neokomunisty vzbudil odstavec věnovaný rozmanitosti pracovní síly. Pravda je zraňující . Přinášíme překlad plného znění klíčového odstavce:

  „V posledních dvou desetiletích mnoho skupin a/nebo jednotlivců získalo různé preferenční statuty. To navzdory skutečnosti, že procento žen a menšin v akademické obci a farmaceutickém průmyslu během té doby výrazně vzrostly. Z toho vyplývá z hlediska sociální rovnováhy, že preferenční zacházení s jednou skupinou vede k nevýhodám pro druhou. Objevily se nové ideologie  a ovlivnily náborové postupy, služební postup, financování a uznání pro určité skupiny. Každý kandidát by měl mít stejnou příležitost k zajištění pozice, bez ohledu na  osobní identifikaci/ kategorizaci. Vzestup a důraz na náborové postupy, které navrhují nebo dokonce přikazují rovnost, pokud jde o absolutní počty lidí ve specifických podskupinách, je kontraproduktivní, pokud vede k diskriminaci nejzajímavějších kandidátů. Taková praxe ovlivňuje formát přijímacích pohovorů a vedla ke vzniku povinných školení o rovnosti pohlaví, začlenění, rozmanitosti a diskriminaci.“

Problém NMR

Pravda je zraňující

NMR spektrometr, LMmcstd / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0).

Kromě této politicky nekorektní, avšak pravdivě a nevelké části článku, obsahuje Hudlického práce ještě řadu zajímavých postřehů. Jmenujme alespoň vzestup analytických metod, konkrétně NMR, během posledních třiceti let. Je  jisté skvělá věc, když pro identifikaci sloučeniny postačí miligramové množství. Stanovení bodu tání nebo spalovací analýza, které vyžadují větší množství, se neprovádějí. Důsledkem je nemožnost správně určit výtěžek reakce.

Článek  bez problémů prošel recenzním řízením, aby byl po nátlaku krátce po zveřejnění celý smazán. Místo něj najdeme dlouhé prohlášení. Říká, že článek nikdy neměl být zveřejněn, protože obsahoval urážlivý a pobuřující jazyk zaměřený na lidi různých pohlaví, ras a národností. Ano, pravda je zraňující . Plný text původního článku najdeme zde.

Původní citace před stažením:  T.Hudlicky, “Organic synthesis—Where now?” is thirty years old. A reflection on the current state of affairs, Angew. Chem. Int. Ed., DOI: 10.1002/anie.202006717