Tradiční pravidlo říká, že vynásobíme-li věk psa sedmi, získáme hodnotu odpovídající lidskému věku. Analýza methylace DNA v závislosti na věku ukázala, že psi nestárnou stejně rychle jako lidé. V různých obdobích svého života psi stárnou jinou rychlostí . Vztah lidského a psího věku nejpřesněji vyjadřuje rovnice:
věk psa přepočtený na lidský = 31 + 16 x ln(věk psa)
Zajímá-li vás lidský věk odpovídají stáří vašeho mazlíčka, zadejte věk v rocích, ln značí funkci přirozený logaritmus. Pro věk štěněte pod 8 týdnů (8/52 roku) rovnice neplatí a vycházejí nereálná čísla. Psi v bohaté části světa sdílejí s lidmi prakticky totožné prostředí a dostávají srovnatelnou zdravotní péči. Teprve při splnění těchto podmínek dává takové srovnání smysl. Nahoře na obrázku je žlutý labradorský retrívr, foto derivative work: Djmirko (talk)wereweweewewewg.jpg / CC BY-SA, http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/.

„Pokud jde o to, jak fyziologicky dospělý je jednoroční pes, tak devíti měsíční pes může mít štěňata. Okamžitě víte, že když provede výpočet, nevystačíte s vynásobením sedmi. Překvapivé je, jakému věku přesně odpovídá ten rok starý pes. Je jako třicetiletý člověk. Rád beru své psy na vycházku, takže jsem teď trochu shovívavější k šesti letům jejich věku,“ říká šéf výzkumného týmu Trey Ideker z University of California v San Diegu. Šest let věku psa odpovídá lidské šedesátce, prostě psi stárnou jinou rychlostí .

Methylace DNA

Molekula deoxyribonukleové kyseliny, nositelky dědičnosti, může být modifikována methylovými skupinami -CH₃. Váží se na cytosin a adenin. Methylace modifikuje informaci obsažené v DNA, aniž by měnila sekvenci, která nese klíčovou informaci. Methylové skupiny znesnadňují přístup enzymů, které strukturu DNA přepisují do bílkovinných molekul, čímž snižují aktivitu genů. Methylace DNA byla sledována u 104 labradorských retrívrů ve stáří od několika týdnů do 16 let.

T.Wang et al., Quantitative Translation of Dog-to-Human Aging by Conserved Remodeling of the DNA Methylome, Cell Systems, 2020, Vol 11, Iss 2, P176-185.E6, DOI:https://doi.org/10.1016/j.cell