Dvojice mužů seděla na předních sedadlech služebního vozu. Sledovali starý sklad na opačném konci ulice. Zásahová jednotka čekala v dodávce za rohem. Další policisté jistili budovu z druhé strany. Naposledy je spatřili při posledním briefingu těsně před výjezdem, ale nepochybovali, že tam jsou.
„Copak uvnitř najdeme?“
„Co asi? Jako vždycky. Teplo, světlo, smrad, vlhko, spousta konopí, jedna rostlina vedle druhé, kousek nad nimi rozzářené ledky. Vyděšený Vjetnamčík bude předstírat, že nemluví česky. Možná umět nebude. U stěn hromady jídla, odpadků, spousta vody na pití a hlavně zalévání, kýbl s hovnama v rohu. Proč očekáváš, že dnes to bude jiné?“
„Doufám, že zůstane při starém. Ale přece jen mi vrtá v hlavě takový červík nejistoty. Všechny dřívější zátahy proběhly na základě vytěžení informátorů. Pár Vietnamců se smluví a najme někde na venkově velkou halu. Zazdí v ní všechno potřebné včetně zahradníka. Kytičky v klidu a s řádnou péčí rostou, až vyrostou. Za tři čtyři měsíce dveře vybourají a úrodu prodají. Mezitím se rozhádají, ukřivděný všechno práskne a my pěstírnu vybereme. Poprvé na to jdeme jinak.“
„Jasně, místo práskače jsme analyzovali data o pohybu konopí z půlky republiky. Všechny toky nové odrůdy trávy směřují odsud. V takové díře tolik konopí jinam nenacpeš,“ máchl rukou k chátrající budově před nimi. „V čem vidíš problém? Pěstírnu vybereme, drogu spálíme, zahradníkovi sdělíme obvinění, prostě jako vždycky.“
Vysílačka zachrčela: „Chlapi, nechrápat, akce. Vpřed!“
Sehraná zásahová jednotka rychle vyrazila k hlavnímu vchodu. Během několika sekund rozrazili beranidlem dřevěná vrata. Cihlová štorcka, která vstup přehrazovala, nevydržela o mnoho déle.
Dva muži v neprůstřelných vestách se samopaly v rukou jistili otvor zvenčí. Ostatní rychle oblakem zvířeného prachu přes rozhozené cihly vbíhali dovnitř. Svítili, rozhlíželi se, mířili zbraněmi a křičeli na všechny strany. Jejich hurónský řev „Policie, policie!!!“, kterým doprovázeli každou akci, pomalu utichal. Z vysílačky chrčela série rychle po sobě jdoucích klidných hlášení, pronášených překvapeným tónem: „Čistý, čistý, čistý, čistý…“ Až to začínalo být divné.
Dvojice detektivů vyběhla z auta ještě dříve, než z vysílačky uslyšeli konečné potvrzení o zajištění celého prostoru. Uvnitř nebylo vůbec nic, snad kromě šera, prachu a zatuchliny. Po konopí ani památky. Hala zela prázdnotou. Oba policisty v zádech vysloveně pálily výsměšné pohledy kolegů ze zásahové jednotky.
Měsíce výslechů svědků, dealerů, kurýrů, pravidelných i rekreačních huličů, dlouhodobého vytěžování informátorů, měření a porovnávání časů, úmorných sledovaček, mnohahodinového naslouchání vesměs nudných odposlechů, provádění domovních prohlídek, zkoumání zabaveného materiálu, četba znaleckých posudků, zadávání laboratorních expertiz a sestavování tabulek, plánků a schémat jednoznačně vedly sem, do nevelké vísky na hranici chmelařského kraje. Do úplně prázdné budovy se zazděnými dveřmi i okny.
Náčelník z naprosté blamáže radost neměl. Posměšky si odpustil, ale striktní pokyn byl možná ještě horší:
„Tak mládenci, po tomhle fiasku na něco přijít prostě musíte. Nemohu připustit, že v mém oddělení pracují dva joudové, kteří měsíce vyšetřují, jak vpadnout do prázdné haluzny. Jako pitomec bych vypadal i já, a to nechci! A nejen, že musíte mít výsledky, budete je mít rychle! Marihuana na trhu je, její pohyb jste zmapovali. Věřím, že správně. Někde růst musí, určitě nepadá shůry, že?! Odchod!“
Nezbylo než znovu navštívit místo strašné potupy. Usoudili, že znovu procházet všechny informace o pohybu konopí nepomůže. Udělali to mnohokrát a možné chyby eliminovali. Marihuana vysoké kvality do Prahy, středních i západních Čech proudí jako pod tlakem z této bezvýznamné vesničky.
Procházeli obcí nenápadně sem a tam, pozorovali tu i onde, ale jinou vhodnou stavbu nenašli. Budovy byly buď moc malé, nebo se v nich zjevně nacházelo něco jiného, třeba krávy, seno, nepořádek nebo jenom prázdnota či pod propadlou střechou kopřivami zarostlé smetiště.
Jejich pozornosti neunikl ani čtyřiceti lety komunistické moci těžce zdevastovaný a nedávno lehce poopravený statek na západním konci vesnice. Kdysi šlo o výstavné hospodářství největšího sedláka ve vsi, možná i v širším okolí. Nyní nesl honosné pojmenování „Chmelařská výzkumná stanice“. Nejnutnější spadnutí zabraňující opravy bývalou slávu neobnovily.
Po důkladné obhlídce přímo v místě museli konstatovat, že ať už se v budovách statku dělo cokoliv, s konopím to nesouviselo. V omšelé sušárně chmele, po letech znovu uvedené do provozu, zjevně schnuly šištice chmele. V bývalé stodole stála z Číny dovezená zbrusu nová sušička chmele a tiše čekala na novou sklizeň. Čistě vydrhnuté, vyspravené, nově nahozené a vymalované vnitřky bývalého kravína, stáje a prasečáku vyplňovaly žoky se sušeným chmelem pravděpodobně na export. V obytné části přebývali pomocní zaměstnanci nejrůznějších národností od Dálného Východu po střední Evropu. Na dvoře se povalovalo leccos, stroje a jejich části staré i nové, žoky prázdné i plné, zaměstnanci a nejrůznější nástroje tu i onde, leč tajemství žádné. Nejzáhadněji vypadala ve vzrostlých kopřivách skrytá letitá zařízení, jejichž účel upadl dávno v zapomnění.
„Pojďme raději do hospody, tam se dozvíme víc!“
A jak povídali, tak udělali. Za chvíli už postávali před zamčenými dveřmi lokálu spolu s několika místními žíznivci.
„Máme kliku, za chvíli otevírají.“
Proti policistům osobně ve vsi nikdo nic konkrétního neměl, jenže z přítomnosti fízlů není nikdo nadšen jaksi obecně. Aby prolomili ledy, jakožto slušní znalci lidských povah nadhodili téma svého nedávného neúspěchu, o kterém všichni jistojistě věděli. Za chvíli nabyl i ten největší pitomec nad desítkou průměrné chuti přesvědčení, že je chytřejší. Při škodolibém pochechtávání blamáži policie ztratili vštěpenou ostražitost a uzavřenost. Zároveň prozradili, i co nevěděli. O pěstírně konopí za humny neměli povědomost pražádnou.
Čiré zoufalství vyhnalo vyšetřovatele do polí za vesnicí. Prověřovali, zdali nenajdou jakoukoli přírodou či lidmi skrytou, neznámou stavbu. Dle katastru nemovitostí ani leteckých snímků z netu tam žádná být neměla, ale kdo ví. Prozkoumat situaci na vlastní oči je lepší. Žádný lepší nápad neměli. A tak šlapali po polních cestách kolem vesnice a bedlivě se rozhlíželi po okolních chmelnicích a polích porostlých všudypřítomnou řepkou a ještě dalšími plodinami, které nepoznávali. Nechyběly ani všudypřítomné fotovoltaické panely sluneční elektrárny roztáhnuté přes několik hektarů orné půdy. Konopí nikde.
„Má tohle vůbec smysl? Bloumáme krajinou, místo abychom dělali něco pořádného…“
„Hledáme pěstírnu konopí, je to naše práce…“
„Jsem z toho tak zblblej, že konopí cítím lautr všude. I tady a teď,“ přejel pohledem okolní chmelnice plné rostlin s dozrávajícími šišticemi. „Nedávno jsem ho čuchal i z nedělní manželčiny svíčkové. To už je nějaká posedlost či co…“
„Zvláštní. Jak jsi o tom začal mluvit, najednou cítím totéž. A kolem samý chmel! Fakt zvláštní. Zřejmě máš nějakou nakažlivou obsesi,“ usmál se.
Chvíli přešlapovali na okraji polní cesty. Netoužili vkročit do měkké, do hloubky rozmoklé půdy chmelnice vedeni pouhou vůní. Boty měli odpovídající, ale kdo má večer čistit zablácené podrážky! A koberečky v autě také! Po chvilce váhání přistoupili k nejbližší rostlině a důkladně začali očichávat její šištice.
„Tráva, ty vole, tráva, já si nemůžu pomoct. Myslíš, že mi to vlezlo na mozek?“
„Já ji taky cítím,“ potvrdil s nosem u chmelové šištice, „blázníme oba.“
Utrhl šištici a rozemnul ji prsty v dlani těsně pod nosem. „Pořád čichám trávu. Vezmu vzorek do laborky.“
„Budeš chtít, aby stanovili obsah THC v chmelových hlávkách? Našemu kabátu z ostudy nasadíš šaškovský klobouček.“
„Máš lepší nápad?“ Poctivě očuchal několik odervaných šištic a po krátkém váhání vložil do plastového sáčku na vzorky. „Doma pěkně na topení vyschnou. Pak je rozemnu na jemnou drť a přinesu do laborky jako vzorek neznámého složení.“
Výsledky laboratorní analýzy překvapily. Obsah tetrahydrokanabinolu ve vyschlých a rozmělněných chmelových šišticích přesáhl 10 %. Závěr natolik podivný, že vysvětlit ho nebylo v možnostech úzce specializované forenzní analytické laboratoře Policie České republiky. Po důkladném průzkumu genů z jader chmelových buněk, analýze enzymové i všeliké jiné uspělo až univerzitní pracoviště specializované na genetiku vyšších rostlin.
„Beze vší pochyby jde o geneticky modifikovaný chmel otáčivý připravený ve špičkové laboratoři světové úrovně. Našli jsme v něm soubor genů původem z konopí setého, které zodpovídají za biosyntézu tetrahydrokanabinolu.“
„Kdo přesně umí takový chmelíček udělat, paní profesorko?“
„Nevím. Jde o genovou modifikaci v rozsahu, která je zcela nad naše možnosti i současné znalosti. Chmel otáčivý i konopí seté jsou příbuzné rostliny z čeledi konopovitých. Příprava transgenní rostliny je proto snazší, ale jenom trochu. Dnes není problém vpravit do organismu cizí gen. Úplná biosyntéza THC představuje problém vyššího řádu. Musíte zvládnout kompletní několikastupňovou syntézu, což předpokládá zajistit koordinaci a spolupráce více genů. Nevím, že by podobně složitý projekt kdokoli vůbec začal, natož dokončil.
„Z námi zajištěných vzorků vyplývá, že kdosi uspěl. Netušíte ani trochu, kdo?“
„U nás určitě nikdo. Možná ve Spojených státech, ale to bychom věděli. Možná Argentina nebo Brazílie. Snad Čína. V provádění genových manipulací dosáhli světové úrovně a etiku vnímají odlišně.“
„Paní profesorko, myslíte si, že technologii chmelové manipulace zvládnou další?“
„Určitě, poznání v genetice postupuje neskutečně rychle. Samotná informace, že něco lze provést, má obrovskou cenu. Během několika let může jít o standardní technologii.“
„Lze upravit i jiné rostliny než chmel?“
„Pravděpodobně ano. Nejen rostliny.“
„I zvířata?“
„Myslela jsem kvasinky nebo bakterie.“
„A pervitin, heroin nebo kokain také půjde pěstovat?“
„Určitě. Biosyntéza heroinu nebude příliš složitá. Od morfinu, který přirozeně vzniká v máku setém, ho odlišují pouze dvě acetylové skupiny. K přeměně morfinu na heroin by možná postačilo přidat do máku jediný gen.“
Výraz policistovy tváře kolísal mezi překvapení a zděšením. „Čeká nás naprostý rozvrat boje proti drogám. Sebereme někoho, kdo pěstuje doma na zahrádce mrkev s heroinem. Při výslechu se mi vysměje do tváře. Heroin v mojí mrkvičce? Jsem zděšen jak vy, pane policejní rado. Já jenom koupil semínka zdravé zeleniny na farmářském trhu, zasadil a zaléval.“