COVID-19 není chřipečka, což definitivně prokazují data statistického úřadu, která vidíme na obrázku nahoře. Počty zemřelých (černá čára) v posledních statisticky podchycených týdnech výrazně převyšují průměrné počty zemřelých v letech 2015 – 2019 (tečkovaná čára). A to včetně chřipkových epidemií v letech 2017 a 2018. Vzhledem k nutnosti sběru a zpracování dat zveřejňuje Český statistický úřad údaje s pochopitelnou několikatýdenní prodlevou. Aktuální počet hospitalizovaných na COVID-19 podle údajů MZ ČR se pohybuje něco pod 6.000, tedy něco pod 80 na okres a něco přes půl promile obyvatel. Nemocnice stále mají volné kapacity pro covidové pacienty s velmi komplikovaným průběhem onemocnění. Problém je spíš přetížení personálu. V nemocnici vybudované armádou v pražských Letňanech neleží jediný pacient. Na celosvětovou hrozivou pandemii to moc nevypadá, spíše na to, že COVID-19 je nemoc se skvělým PR .

Cena lidského života

Zaslouží si taková nemoc tolik pozornosti, zásadních omezení a nákladů, jaké vynakládáme? Líbivě zní, že cena lidského života se nedá měřit penězi, takže žádná finanční omezení nemohou existovat. Jenže naše běžné každodenní jednání dokládá, že teze o nevyčíslitelnosti lidského života je etická a symbolická, nikoliv ekonomická. Z etických důvodů dělat některé věci s lidmi nepokládáme za správné. Nezabíjíme je nebo s nimi neobchodujeme nebo alespoň to pokládáme za špatné. Ve společnosti, která přiděluje statky podle peněz, se nemůžeme vyhnout nějakému způsobu ocenění lidského života a běžně to děláme. Prostě proto, že zdroje jsou vždy omezené. Aplikace teze o nevyčíslitelnosti lidského života v praxi by vedla k absurdním koncům. Pokud je lidský život skutečně ekonomicky nevyčíslitelný, měli bychom veškeré zdroje věnovat jeho uchování. Zdravotnictví by bylo největší a jedinou položkou státní rozpočtu. I u osobních rozpočtů bychom na zdraví své a svých blízkých měli věnovat veškeré prostředky nad prostou reprodukci.

Stojí to za to?

Ale takto náš svět nefunguje. Soudy běžně přiznávají číselné finanční odškodné za usmrcení blízkých osob. Zdravotní pojišťovny mají pojistné plány, ze kterých vyplývá, kolik je možné zaplatit za léčbu pacientů. Prostě lidskému životu reálně přisuzujeme určitou peněžní hodnotu. Je tedy na místě otázka, zdali přijatá opatření a náklady vynaložené na současnou epidemii COVID-19 jsou úměrné dopadům této nemoci. Stál rekordní schodek loňského rozpočtu ve výši 367,4 miliardy skutečně za to? Je to legitimní otázka a odpověď je třeba hledat i v ekonomických analýzách, nikoliv pouze v rovině etické. Pokud vláda brutálně válcuje a ničí životy jedné skupině obyvatel, aby ochránila  je i  další skupiny obyvatel, nalezení rovnováhy je na místě.

V dopravě akceptujeme oběti dopravních nehod, i když zákazem automobilů bychom  jejich životy zachránili. Nalezení podobného konsenzu je žádoucí i při epidemii. Je totiž docela dobře možné, že v dnešním propojeném světě přijdou další epidemie, možná skutečně závažné nemoci. Možná za sto let, možná za dva roky. Kolik takového tlaku vydrží hospodářství opakovaně? Hledání udržitelného rozvoje je populární. Hledejme ho i zde. Fakt, že COVID-19 je nemoc se skvělým PR a přitahuje pozornost od ostatních problémů, racionální analýzu ztěžuje. Se zlomkem přijatých opatření, omezení a vynaložených či nevytvořených zdrojů bychom možná mohli zachránit stejné životy jinde. Lidé umírají i na jiné nemoci, při dopravních nehodách anebo kvůli tomu, že kašlou na vlastní zdraví. Je dušení ekonomiky a výrazné omezení života skutečně nutné v tomto rozsahu a při této nemoci? Nebo jde o daň za bezskrupulóznost  vlády?

Cizí docela zadarmo

A pokud by někdo začal tvrdit, že společnost, která ohodnocuje statky penězi není správná, tak bych mu připomněl, že pokusy o nastolení jakéhokoli jiného řádu vedly ke koncům mnohem tragičtějším, a to i hlediska ceny lidského života. V této souvislosti bych připoměl citát  velkého ruského básníka A.S.Puškina: „Chraň nás, Bože, před ruskou revolucí. To bude vlastní život za půl kopějky a cizí už docela zadarmo,“  (str.169, Jaroslav Kurfürst, Příběh ruské geopolitiky, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, Praha 2016, ISBN 978-80-246-4026-6).

akademon.cz 14.12.2020: Nosit roušku má smysl