Životopis renesančního genia

Walter Isaacson nezapře, že je mistrem životopisu. Jeho životopis Leonarda da Vinci patří ke stejně zdařilým dílům jako dřívější životopisy Steva Jobse nebo Alberta Einsteina. Kapitoly věnované jednotlivým etapám Leonardova života prokládá tematicky zaměřenými kapitolami. Samotné Leonardovy deníky, tvořené v dnešní době několika kodexy ze sešitů i volných listů, představují spoustu fascinujících textů a neméně úžasných kreseb. Nechybí ani úkoly, které si Leonardo zadával, a ze kterých vyplývá jeho neuvěřitelná zvídavost i pozorovací talent. V denících najdeme kromě spousty jiného i poznámku: Popiš jazyk datla. Zároveň z knihy vyplývá, jak obrovské množství materiálu musel Walter Isaacson nastudovat, aby mohl sepsat tuto fascinující knihu pojmenovanou jednoduše Leonardo da Vinci. Další kapitoly popisují styl Leonardovy malby založený opět na téměř patologicky přesném pozorování. Fascinující je sledovat osud jednotlivých obrazů, z nichž některé velký renesanční mistr vylepšoval po desítky let. Velmi zajímavé jsou interpretace Leonardových klíčových výtvarných děl.

Leonardo da Vinci jako vědec

Významnou součást Leonardova života představují i přírodovědná pozorování. Původně je začal, aby mohl lépe malovat. Pokračoval v nich, protože přírodní jevy jako proudění vody ho prostě fascinovaly. Trpěl neukojitelnou zvědavostí. Jeho přístup lze charakterizovat: Chtějte vědět, abyste věděli. Ne všechny znalosti musí být užitečné. Zároveň je vidět, že nedostatek formálního vzdělání mu zabránil excelentní pozorování přetavit do základů některých vědních oborů. To udělali až mnohem později jiní. Kupodivu nejblíže se moderní vědy dotkl při svém popisu tření.

Popiš jazyk datla

A jak je to s tím jazykem datla? Popsal ho Leonardo? Vždy mi vrtalo hlavou, jak je možné, že datel buší tak zuřivě hlavou do stromu a nic se mu nestane. Leonardo da Vinci neváhal a zjistil si to. Neodolám, abych neuvedl právě tento popis ze samého konce knihy: Jazyk datla se dokáže natáhnout na více než trojnásobek délky jeho zobáku. Když jej nepoužívá, zatáhne se do lebky a jeho chrupavčitá tkáň pokračuje za čelist, ovíjí se kolem hlavy ptáka a stačí se do nozdry. Kromě toho, že jím datel doluje ponravu ze stromů, chrání si jím také mozek. Když pták opakovaně buší do stromu, jeho hlava dostává rány desetkrát větší, než by stačily k usmrcení člověka. Jeho bizarní jazyk a podpůrná tkáň fungují jako polštář, který chrání mozek před nárazy. Walter Isaacson, Leonardo da Vinci, z anglického originálu Leonoardo da Vinci přeložil Tomáš Jeník, Praha, Práh 2018, 525 stran, 108 nečíslovaných stran obrazových příloh, ISBN 978-80-7252-761-8 Leonardo da Vinci – Wikipedie (wikipedia.org)