Vysoká četnost příliš malých částic nenabídla zajímavý pohled

Tau Herkulidy dosáhly maxima v noci 31. května. K pozorování toho tento meteoritický roj mnoho nenabídl, nejen díky ne úplně vhodnému počasí. Meteorů bylo hodně, ale z naprosté většiny příliš malé, než aby bylo možné ze zemského povrchu pozorovat jakýkoli světelný jev. Proto přinášíme fotografii z oběžné dráhy, na které řadu meteorů můžeme lehce rozeznat. Expozice snímku trvala pět minut a pořídil ho čínský vesmírný teleskop Yangwang-1 v 01:43 pražského času dne 31. května 2022. Yangwang-1 (仰望 = vzhlédnout) je satelit soukromé čínské kosmické prospektorské společnosti Origin Space Co. Ltd. Zkonstruovala ho rovněž čínská společnost Shenzhen Aerospace Dongfanghong Satellite Co., Ltd.

Meteorické roje pokládáme za silné, pokud je v jejich maximu pouhým okem pozorovatelný minimálně jeden meteor za minutu.

Rozpad komety 73P/Schwassmann-Wachmann 3

Meteorický roj tau Herkulid vznikl z úlomků rozpadající se komety 73P/Schwassmann-Wachmann 3. Japonští astronomové ho odhalili v roce 1930. Tehdy tau Herkulidy dosáhly maxima v noci z 9. na 10. června 1930, kdy byl roj mimořádně silný, v maximu až 100 meteorů za minutu. Meteory vylétají mezi 19. květnem a 19. červnem z kvadrantu hvězdy τ Herkulis, což není úplně běžné. Meteorické roje zpravidla nesou jméno po celém souhvězdí. Nicméně v tomto případě roj astronomové pojmenovali po jediné hvězdě. Jak již název napovídá, leží τ Herkulis v souhvězdí Herkula, které najdeme na severní obloze. Jde o proměnnou hvězdu. Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann 3 je hodně rozpadlá krátkoperiodická kometa s oběžnou dobou 5,36 roku. Jádro má tmavé a před částečným rozpadem v roce 1995 dosahovalo průměru 1,5 km.

Maximální vzdálenost komety od Slunce činí 775.921.812 km, minimální 140.495.777 km. Slunci se přiblíží o něco blíž, než obíhá naše Země a v nejvzdálenějším bodě se motá někde kolem oběžné dráhy planety Jupiter.