Naši předci zvládali užití ohně již před 1.000.000 až 800.000 roky

Přestože archeologové nenalezli v izraelské archeologické lokalitě lom Evron žádné viditelné stopy po ohništi, popelu či ohořelém materiálu, užití ohně je nepochybné. Struktura některých kusů nalezeného pazourku a kostí zvířat doznala změn, jaké může způsobit jen vyhřátí na teplotu stovek stupňů Celsia, tedy v tehdejší době jen oheň. Vědci analyzovali 87 nalezených zvířecích zbytků včetně části klu a 26 kusů pazourku. Prokazatelně ovládnutí ohně zestárlo. Změny nejsou na první pohled patrné. Podařilo se je odhalit pomocí Ramanových spekter za použití umělé inteligence. Pomocí strojového učení AI nejprve zvládala rozpoznání nepatrných změn spekter způsobených rozdíly ve struktuře materiálu. Jde o úplně novou metodu archeologického výzkumu, která by mohla přinést řadu významných informací.

Ovládnutí ohně zestárlo navzdory názorům mnoha archeologů

Šéf projektu Felipe Natalio z Weizmann Institute of Science v izraelském Rehovotu hovoří o počáteční skepsi mezi odborníky: „Když jsme začali s tímto projektem, archeologové, kteří analyzovali nálezy z lomu Evron, nám řekli, že nic nenajdeme. Měli jsme se vsadit.“

Oheň, oheň!

V dlouho známe lokalitě lomu Evron nalezli archeologové již před desítkami let v hloubce 14 metrů množství zvířecích fosilií a pravěkých nástrojů z doby před 1.000.000 až 800.000 roky. Během vykopávek archeologové opatrně odstranili na 70 m2 pískovce. Nicméně na žádné rozpoznatelné stopy po ohni nenarazili. Posunutí zvládnutí ohně tak dlouho do minulosti znamená, že tuto technologii zvládl už Homo erectus. Před 200 tisíci let užívali naši předci oheň zcela běžně. I když existují nečetné náznaky o jeho ovládnutí už před 500 tisíci roky. Oheň vědci spojovali až s naším druhem, popřípadě neandrtálci. Poslední výzkumy ukázaly, že ovládnutí ohně zestárlo velmi podstatně. Nenalezené evronské ohniště je nejstarší známé na světě.
Zane Stepka et al., Hidden signatures of early fire at Evron Quarry (1.0 to 0.8 Mya), PNAS, 2022, 119(25), e2123439119, https://doi.org/10.1073/pnas.2123439119